Tokivo! Když galerie tvoří veřejný prostor

Partneři Ivona Königová a Tomáš Kadeřábek se před rokem vrátili do Kopřivnice z cest a rozhodli se tu otevřít galerii Tokivo.

Povídáme si v parku před galerií, poblíž je kostel a také lidová škola umění. Vzpomínám si ale, že v objektu samotné galerie byla kdysi masna.

Ivona: Když skončila masna, tak tento objekt objevil náš kamarád, architekt Lukáš Brus, a celý ho spolu s dalšími architekty a přáteli rekonstruovali. Působila tady potom úspěšná firma Lumitrix a když její majitelé zjistili, že potřebují větší prostory, tak se to místo uvolnilo. Nějak se to v té době pěkně sešlo, paradoxně i covid nám pomohl se usadit po letech pobytu vzahraničí a myslíme si, že jsme našli ty nejvhodnější prostory v Kopřivnici, kterých mnoho není.

Ivona Königová a Tomáš Kadeřábek. Foto: Vladimír Pryček

Proč se pár, který cestoval a žil v tolika zemích a nějakou dobu žil v Londýně, usadil a otevřel malou galerii právě v Kopřivnici? Už vás ten velký svět přestal bavit?

Tomáš: Bylo to hodně nabité a vždy jsme rádi z velkoměsta utíkali někam, kde je trošku klidněji. Díky cestování jsme mohli tyto dva světy kombinovat. Určitě nás také ovlivnily různorodé projekty v zahraničí. Rádi jsme navštěvovali galerie, muzea, happeningy a umělecké akce. Něco takového jsme si chtěli přivést sem k nám. Chtěli jsme si tím udělat nejen radost sami sobě, ale tímto naším projektem nabídnout Kopřivnici a okolí galerii jinak.

Ivona: Přesně tak to je. Potřebovali jsme si vytvořit prostor, kde by nám bylo dobře a kde bychom mohli vidět umělecká díla nebo propojovat další aktivity. Tomáš se navíc věnuje designu a architektuře, takže jsme také chtěli nějaké studio. A tohle byl ideální prostor, kde je možné to vše zkombinovat.

Tokivo není jen galerie. Co vše se zde odehrává?

Ivona: Zatím jsou stěžejní kurzy Helen Doron English, což je angličtina pro děti a já sama jsem její certifikovanou lektorkou. V Kopřivnici nabízíme tuto úspěšnou a oblíbenou metodu pro děti od tří měsíců až do osmnácti let. Nabízíme i další jazykové kurzy. Například francouzštinu pro děti a francouzštinu pro maminky s dětmi. Moc rádi bychom našli také lektora na japonštinu, kterou jsme se s dcerou kdysi začali učit a zatím se nám nepodařilo kvalifikovaného lektora najít. Probíhá zde také doučování a odborné přednášky. Oblíbené jsou také příměstské výtvarné tábory.

Foto: Vladimír Pryček

Vím, že tady máte také kurzy jógy.

Ivona: Ano, přesně tak. Věnujeme se umění, designu, architektuře, různým workshopům, také stále oblíbenější józe, terapii a zmíněné angličtině. Velice krásně se nám tady ale uchytil také kávový cupping od našich kamarádů, kteří jsou vášnivými znalci dobré kávy a každou první středu v měsíci pořádají tematické workshopy a ochutnávají pokaždé jiné vzorky kávy.

Jak dlouho už tady jste?

Ivona: Už je tomu déle než rok. Otevřeli jsme v pátek 13. května 2022.

Pokud jde o malou galerii na malém městě. Jak se daří čistě výstavní síni?

Tomáš: Lidé, kteří o umění zájem mají, nebo jsou i sami kreativni, si k nám cestu našli. Díky Ivon a dalším přátelům, kteří nám pomáhají s rozšiřováním povědomí přes sociální sítě, se o galerii více píše a mluví. A díky nim se i zvýšila návštěvnost galerie a dalších doprovodných akcí, čímž jim děkujeme a vážíme si jejich zapojení v našem projektu. Chceme lidem ukázat, že galerie není jen o umění, ale i o jiných činnostech v prostředí, které obohacuje jejich mysl. I proto rádi používáme termín galerie s edukačním přesahem.

Ivona: Nechtěli jsme pouze galerii, která v Kopřivnici před lety byla vedena paní Zámiškovou a později byla uzavřena. Měli jsme dobrý příklad ze světa, kde se to krásně propojuje, a v podobném směru jsme se rozhodli to provozovat i tady. Chtěli jsme tvořit komunitu a mít živější koncept. I proto se nazýváme pop-up gallery. Preferujeme nemít daný line-up na celý rok, jak je to zvykem v mnoha jiných galeriích. Chtěli jsme si dovolit větší flexibilitu, což také vyžaduje pružnější reakce veřejnosti. Ta živost v tom nás baví.

Tomáš: Naše první výstava byla od Jakuba Königa - výtvarníka a muzikanta, fajn byla i výstava street art umělce a mého spolužáka Tomáše Junkera alias Pausera. Velmi mile nás překvapil zájem lokálních tvůrců, kterým jsme nabídli možnost prezentovat vlastní tvorbu, výstava byla mezigenerační. Šlo o takový chutný umělecký guláš, směs různých technik, námětů a formátů. Všechna díla byla na prodej a sami vystavující si je také museli nacenit. Přiznám se, že ze začátku jsem byl, právě jako akademik, poměrně skeptický, protože jsme instalovali nahodile a bez konceptu tak, jak lidé svá díla přinášeli. Ale uznal jsem, že Ivon s touto akcí zabodovala. Počet zájemců o vystavování byl nečekaný a už nyní se ptají na další akce toho typu. Tato akce vznikla v rámci galerijních a muzejních nocí, do kterých se Tokito zapojilo poprvé a těšíme se na další ročníky.

Ivona: Byli jsme překvapeni hlavně tím obrovským zájmem. Lidé vyšli z komfortní zóny. Možnost u nás vystavovat nebyla omezena věkem, ale počtem děl. Jeden autor mohl vystavit a nabízet k prodeji maximálně tři díla.

Foto: Vladimír Pryček

Co jste po roce fungování zjistili a co byste rádi udělali v tom následujícím?

Ivona: Po roce fungování jsme zjistili, že náš záměr být klasickým galerijní prostorem se vším všudy, ale především galerií s komunitním přesahem pro všechny a v každém věku, byla dobrá volba a zajímavý koncept. Těšíme se z každého návštěvníka, který k nam zavítá. Je hezké vidět, že do galerie chodí lidé nejen za uměleckými díly, ale přijdou také relaxovat, přemýšlet, zacvičit si, nebo zde kreativně tvořit. Navázali jsme spolupráci s místní Základní uměleckou školou Zdeňka Buriana, také některými mateřskými a dalšími základními školami v Kopřivnici. Tímto směrem bychom určitě rádi pokračovali a podpořili tak edukační přesah naší galerie.

Tomáš: Velmi nás potěšilo oslovení a pozvání paní Radany Korené, předsedkyně Asociace českých filmových klubů a ředitelky Letní filmové školy v Uherském Hradišti na panelovou diskuzi v sekci Nová realita na téma galerie jako komunitní centra. Dostali jsme možnost vzít s sebou nějakou spřátelenou galerii, zvolili jsme Jane Mc Adam Freud Gallery v sousedním městě Příbor, která stejně jako naše galerie byla otevřena v minulém roce.

Bude další rok něčím jiný nebo pojedete v nastavených kolejích?

Tomáš: Stále se učíme, vše se vyvíjí a rozvíjí. Nedávno jsme byli na přednáškách o kreativním průmyslu. V Evropě teď jede projekt New European Bauhaus a chtěli bychom se do toho více zapojit a integrovat, zároveň do těchto věcí zapojit také město. Je to přesně ten současný trend v Evropě, který se rozvíjí. Propojení toho krásného s udržitelností a sociálním přesahem. I toto je jedna z možných cest pro naši galerii. To, co je u nás již etablované a dobře funguje, bude pokračovat.