Teslou z Ostravy na Nordkapp, den 22 a 23. Vítej, Finsko!

Cestovatel a fotograf Radim Kolibík, spolupracovník redakce Magazínu PATRIOT, vyráží na svou další cestu. Tentokrát jede až na Nordkapp, zvaný též Severní mys v Norsku. Patriotmagazin.cz bude jeho cestu sledovat den po dni.

Poslední noc v Norsku, hned vedle fotbalového hřiště a pumpy s nekonečnou kávou. Budík 6:45, přestavba vozu, ranní kafe, nějaká ta čokoprasárnička a start směr Finsko.

Vím jen, že se na ty dva dny, kdy ho musím překonat, moc netěším. Mám rád přírodu, ale když celé hodiny koukáte na miliony bříz a borovic... No, po chvíli se i já začnu těšit na panelák v Ostravě.

Je přesně 10:20 – fotím ceduli SUOMI – FINNLAND – LAPPI – SÁPMI. Aha. Ty názvy tady budou stejně pekelné jako na Islandu. Finsko je jako když zmáčkneš Ctrl+C a Ctrl+V. Jednou zkopíruješ a pak už jen držíš pedál – ne úplně na zemi, protože většina cesty je 100 km/h. A pak už jen strom – jezero – strom – jezero – pumpa – strom – jezero – kontrolka močového měchýře – strom.

Foto: Radim Kolibík

14:30 – první nabíjecí zastávka v Levi Ski Resortu. Takový finský Špindl, ale příjemnější. Mám pár minut, tak si projdu nové domy Arctic Nook, mrknu na půjčovnu kol u Levi Bike Parku a už mi Tesla hlásí: pokračuj.

Foto: Radim Kolibík

17:10 – další zastávka na polárním kruhu u oficiálního sídla Santa Clause. Bohužel jsem nestihl otvírací dobu jeho slavné pošty, takže letošní Vánoce to jistí ponožky od Vietnamce. Celý areál na mě působí jako past na turisty. Prodej „kouzla Vánoc“ v plastovém obalu. Rychle pryč. Rychleji než sobí spřežení.

Začíná mlžně pršet a za chvíli spadlo nebe. V automyčce prasklo potrubí a spustila se průtrž. Stěrače jedou na maximum a mě po hodině bolí oči. Chce to pauzu. Rovaniemi. Nabíječka v podzemí obchodního domu, sucho a vedle nápis OSAKA TEPPANYAKI – all you can eat. Sushi a saláty luxusní. Cítím se jak v Japonsku. Až na to, že platím v eurech. 19,90 € za nekonečno.

Foto: Radim Kolibík

Jedu dál. Jak jinak než v dešti. Čím si zvednout náladu? Zastávka na parkovišti, audiotéka – stahuju audioknihu Šekalí léta od Davida Shorfa. A tak moc se řehtám, že si auto myslí, že potřebuji asistenci. David je bard z Ostravy. V jedné větě tě dojme, nakopne a připomene ti, proč sis na burze koupil žlutou bundu. Místy to připomíná dětství na sídlišti, jindy příměří mezi Izraelem a Palestinou – nikdy netrvá dlouho. Doporučuji.

Dnešní cíl? Město Oulu. Spát u pláže u majáku. Jenže do lijáku se přidává bouře. Taková, že rány hromů znějí, jako by přistávaly ruské drony. Musím najít ubytko, 20 km před Oulu nacházím domek, kde mě ubytuje rodina se třemi dětmi. Nabíjení možné, sprcha, přístřešek, klid.

DEN 23

Ráno auto nabité z 15 % do 100 % za 6,15 €. Elektromobilita je fakt opruz. Dalších 300 km za méně než 50 haléřů/km.

Ráno odjíždí táta s jedním dítětem, máma s druhým a třetí, s přilbou na hlavě a taškou na zádech, mizí na kole. Nikdo nikde. Krásný dům, sauna za rohem, les a pole. Vzlétnu s dronem, udělám pár záběrů. Pak ještě výlet na pláž. Je jak v Itálii. Písková, čistá, široká. Ale není čas. Čekají Helsinky.

14:00 – další nabíjení a káva. A přichází klasika: došla data. Esim vypla moji hlavní simku, došla i data na esim, auto se zamkne… A aplikace bez internetu nefunguje.

Tesla kartu, co mám pro tyto případy, jsem samozřejmě nechal v autě. Po 35 minutách bezradnosti mi pokladní z restaurace sdílí hotspot a vše se odblokuje. V tu chvíli jsem měl chuť si poslat teslu do servisu – sám.

Ještě Lidl. Malý nákup, posledních 190 km, večerní zastávka u IKEA v Helsinkách. Nabít, přestavět, spát.

Najeto: 1279 km

Nabíjení:

• Levi: 210 Kč
• Rovaniemi: 556 Kč
  Útrata:
• Sushi 19,90 €
• Káva a nákup v Lidlu: 37 € 901 Kč