Teslou z Ostravy na Nordkapp, den 21. Viking Radim se vrací do Ostravy!

Cestovatel a fotograf Radim Kolibík, spolupracovník redakce Magazínu PATRIOT, vyráží na svou další cestu. Tentokrát jede až na Nordkapp, zvaný též Severní mys v Norsku. Patriotmagazin.cz bude jeho cestu sledovat den po dni.

Jak říkají horolezci, expedice není jen o dosažení vrcholu – ale hlavně o bezpečném návratu zpět do základního tábora. Pookřeješ z pomyslného vítězství, jsi unavený, míň se koncentruješ... Vzpomenu si na to při prvních ranních kilometrech a přistupuji k cestě zpět z Nordkappu s pokorou a koncentrací.

Mám dvě možnosti. Tesla mi nabízí trasu domů přes Švédsko, Berlín a Vratislav. Druhá varianta vede přes celé Finsko a Pobaltí – Litvu, Lotyšsko, Estonsko – až do Varšavy a Ostravy. Je o 175 kilometrů delší. Ale pro mě i zajímavější. Čtyři nové státy, které jsem dosud nepoznal. Volba je jasná. Zadávám mezizastávku: Helsinky.

Stejně jako Tromsø, i Nordkapp je o cestě tam a zase zpět. Těch 236 km jedu podruhé, ale nijak mi to nevadí. Naopak. V hlavě si přehrávám včerejší filmový závěr cesty – západ slunce, úplné zatmění měsíce, polární záře přes skleněnou střechu Tesly.

Zastavím se u modrého domu se suvenýry. O kousek dál, na parkovišti u fjordu, chci jít do vody – ale pláž je plná kluzkých kamenů a řas. Tak jen fotím a jedu dál.

Foto: Radim Kolibík

Snídaně? Stylová. Wasa chlebík, polské kvašáky a paštika s medem a portským vínem z Medoo. Chutná to tak skvěle, že se se mnou o sousto podělí i dvě projíždějící cyklistky. Usmějí se a kývnou. Je jich tady hodně – těch poutníků na kole na Nordkapp. Za poslední dny jsem jich potkal určitě dvacet. Poklona všem.

Foto: Radim Kolibík

Cestu mi několikrát zkříží sobi. Tesla je díky senzorům zahlásí klidně na 100 metrů dopředu. Bezpečně přibrzdím, cvaknu pár fotek a pokračuju dál.

Alta mě vítá poklidným sobotním odpolednem. Zastávka v Káčku (K CIRCLE pumpa, kde “pumpuju” hlavně kafe), pak na 21 minut auto zapíchnu na Supercharger u fjordu a jdu se posilnit a zkontrolovat fotky. Píšu rychlou zprávu do Patriotu.

Dnešní hlavní kulturní bod? Alta Museum – místo zapsané na seznam UNESCO. Chtěl jsem být u něj dřív, ale přesto v 16:50 dorážím. Za deset minut zavírají. Už chci otočit auto, ale vstřícná paní mě vítá: „Z České republiky? Děkujeme, že jste vážil takovou cestu! Muzeum si klidně projděte, i venkovní expozici. Kdybyste něco potřeboval, ještě nás tady pár minut najdete.“ Tohle je ten rozdíl. Úsměv a vstřícnost, žádné „už máme zavřeno“.

Foto: Radim Kolibík

Uvnitř přelítnu vitríny, ale duše mě táhne ven. Po dřevěných lávkách mířím k útesům, kde jsou starověké rytiny do kamene – sobi, losi, lodě, lidé, symboly. Je krásně. Moře šumí, tráva zlátne, skály dýchají časem. Sedím na molu, vítr mi čechrá vlasy a vousy – a najednou mě to zasáhne. Tenhle výhled už jsem jednou viděl. DNA testy mi kdysi potvrdily severské kořeny. A teď to cítím. Jsem doma. Viking z Ostravy.

Sbalím se, ale než opustím Norsko, čeká mě ještě poslední lahůdka. Sobí steak v tradiční restauraci Sámů. S bramborem, salátem a brusinkovou omáčkou. Neobjednávám si pivo – 350 Kč ušetřím, stejně ještě pojedu. Chuť masa? Nelze přirovnat. Není to hovězí, jelen ani srnka. Je to sob. Osobitý, pevný a pravý jako sever sám.

Foto: Radim Kolibík

Zastavím se ještě u dvou teepee, rozloučím se s Norskem a pokračuji na poslední norskou noc do Kautokeina, kde nabijím a v 1:30 přepínám režim na hotel Tesla.

Statistika dne

• Najeto: 359 km
• Nabíjení:
  • Alta: 21 minut (kafe + rychlonabíjení)
  • Kautokeino: 40 minut (večerní nabíjení + přestavba vozu na spaní)
• Útraty:
  • Vstupné Alta Museum: 150 NOK / 313 Kč
  • Večeře: Sobí steak s přílohou: 345 NOK / 720 Kč
  • Dárečky – ručně vyráběná mýdla (4 ks): 222 NOK / 463 Kč
  • Nákup v Kiwi: polévky, banány, olej, chleba, oříšky, Red Bull: 378 NOK / 787 Kč
• Průměrná spotřeba: 188 Wh/km

Fun Fact – Alta Museum a skalní rytiny

Skalní rytiny v Altě (UNESCO) vznikaly mezi 4200 až 500 př. n. l. a zachycují každodenní život dávných obyvatel severu – lov, rybolov, sobí stáda, rituály a lodě. Jsou vyryty přímo do červených skal a patří k největším souborům petroglyfů v severní Evropě. Nachází se v oblasti Jiepmaluokta u fjordu, kde lidé tisíce let žili, lovili a tvořili. Muzeum Alta bylo založeno v roce 1978 a v roce 1985 byly rytiny zapsány na seznam světového dědictví UNESCO. Jsou důkazem sofistikované kultury dávných obyvatel severu – a možná i Radimových předků.