Teslou z Ostravy na Nordkapp, den 19. Pivo za pětistovku? Norové pijí draze

Cestovatel a fotograf Radim Kolibík, spolupracovník redakce Magazínu PATRIOT, vyráží na svou další cestu. Tentokrát jede až na Nordkapp, zvaný též Severní mys v Norsku. Patriotmagazin.cz bude jeho cestu sledovat den po dni.

Supercharger v Setermoenu – já, můj dnešní domov. 1:30 až 7:30. Šest hodin spánku je v těchto končinách nadprůměr.

Dnes to bude přibližovací den. Zítra mě čeká krvavý úplněk se zatměním Měsíce – a to si nemohu nechat ujít. Znamená to jediné: ráno deník psát nebudu, vyrážím směr Tromsø.

Po hodině jízdy projíždím vesničkou Bardu. Krajina se probouzí a já si připadám jako v East Amherst u Buffala, kde žije moje rodina. Dřevěné domy bez plotů, zahrady jak golfová hřiště, bílé, červené a béžové fasády. Sem tam americký pickup. Podoba je až neuvěřitelná.

Foto: Radim Kolibík

Po pár kilometrech stromy mizí, přichází tundra – jen keříky, lišejníky, mechy. Zakulacené kopce, kamenná pole, rozlehlé pláně. Zastavuji u opuštěného domu, který láká k focení – spouštím Mavica, letím nad dramaticky nasvícenými fjordy a klikatící se silnicí mezi jezery a skalami. Samoty, stáda sobů, záběry jak z dronu pro BBC.

Když zasvítí slunce, krajina hraje barvami – modrá, rezavá, stříbrná, zelená - padá na mě severská melancholie. Ta se ještě prohloubí v sámské osadě, kde si dávám sobí polévku. Silný vývar z kotlíku nad ohněm, vůně kůže, kouře a jehličí. K tomu tradiční dřevěné výrobky, kožešiny, suvenýry. Krátká zastávka – ale silná.

Po dvou a půl hodinách zastavuji u Arctic Cathedral v Tromsø. Bohužel je zavřeno, probíhá svatba. Před vchodem pózuje řidič nádherně zrenovovaného červeného cadillacu.

Foto: Radim Kolibík

Lidé fotí auto víc než kostel. Přejíždím most, parkuji v centru a mířím do Kaffebønna – moje kancelář na tři hodiny. Káva, čaj, mrkvový dort, panini. Píšu, třídím fotky, posílám do Patriotu. Práce hotova, jde se objevovat město.

Tromsø na mě působí jako severská Paříž – ženy v letních šatech i při 15 °C, upravení muži, a já v merino tričku jak pařez z tundry.

Foto: Radim Kolibík

Zastavuji se v pivovaru Mack, nejsevernějším na světě. Výběr 50 piv zní skvěle – ale 0,4 l za 260 NOK / 541 Kč je silná káva. Dávám si třetinku Unfiltrert Lager za 110 NOK. Kalné, hořké, navoňané. Srkám ho, pozoruju okolní stoly. Ticho, pár hostů, malinké skleničky. 4 z 10.

K večeru mě láká hudba. Jdu po zvuku a končím v Jerbanestasjon – hospoda v bývalém vlakovém nádraží. Zní tu živá muzika, zpěvák zpívá, hosté se přidávají, někteří vlají těly i rukama. Atmosféra jako u nás na festivalu. Alkohol? Předražený. Pomyslím si: Velmi drahá opice.

Závěr dne věnuju kultuře. Stojím před městskou knihovnou. Skleněná stavba připomíná kosmickou loď. Uvnitř se svítí, lidé čtou, vaří si čaj, lezou po žebřících k horním policím. Ale dveře nejdou otevřít. Pak pochopím – otevřeno nonstop pro držitele čtenářské karty. Knihovna – samoobsluha pro intelektuály. Šlo by tohle u nás doma?

Foto: Radim Kolibík

Tromsø byla zajížďka, ale stálo to za to.

Večer se vracím na Supercharger v Setermoenu, nabíjím a stelu postel na kolečkách. Posouvám se o pár metrů a o půlnoci usínám.

Statistika dne

• Najeto: 414 km
• Nabíjení:
• Bardu – 24 minut / 296 Kč
• Průměrná spotřeba: 166 Wh/km → cca 1,0 Kč/km
• Parkovné Tromsø: 240 NOK / 499 Kč
• Útrata v kavárně: 282 NOK / 586 Kč

Fun Fact: Tromsø

Tromsø leží 350 km nad polárním kruhem a přezdívá se mu „Paříž severu“. Díky Golfskému proudu je tu mírnější klima než byste čekali. Ideální doba pro pozorování polární záře je od listopadu do února, kdy je tma téměř celý den. Naopak v létě zažijete půlnoční slunce, kdy nezapadá celé týdny. V okolí Tromsø si užijete lyžování, skialpové túry, výlety za velrybami i psí spřežení. Město má navíc silnou univerzitu, polární výzkumné centrum, a bohatou kulturní scénu včetně filmového festivalu TIFF.