Televizní reportér vyrazil pěšky na pouť do Santiaga de Compostela

Tvář Josefa Kvasničky zná z televizní obrazovky ve Zlínském kraji asi každý. Vesnic, ve kterých „Kvasňa“ nenatáčel, už moc nezbývá. Vítejte u jeho osobního cestopisu z pouti do Santiaga de Compostela.

Stojím před katedrálou v Santanderu. To kantabrijské město určitě zažilo ve své historii mnoho jiných, podstatně zásadnějších událostí než toto moje soukromé povstání proti vlastní pohodlnosti. Už nebylo možné couvnout.

V sakristii mi bodrý kostelník proti malému příspěvku vydal kredenciál. Malou papírovou skládačku, do které jsem vepsal své jméno, iniciály a datum. On mi za to dal první razítko. První z mnoha na mém Camino del Norte. Ze svatojakubských cest jsem se rozhodl pro jednu z náročnějších variant. Dlouho podél severního pobřeží Pyrenejského poloostrova s finále přes kopce Galície. Směr Santiago de Compostela. Snad to bude i cíl.

Vyrazil jsem 18. září. Dlouho před sedmou ráno, ještě za tmy. V pobřežním městečku Llanes jsem čekal po ránu chlad, vlhko, ticho. Ani jedno se nekonalo. Počasí se rozhodlo ignorovat blízkost Atlantiku a nachystalo mi variantu veskrze letní.

Netušil jsem, že to vydrží celou cestu. Netušil jsem, že to oblečení do nepohody, včetně nových nepromokavých ponožek, nesu v batohu zbytečně. Připomenuly mi to jeho popruhy, když jsem je záhy ucítil, jak mi čím dál víc masírují ramena. Až to fakt bolelo. Průvodní jev začátku cesty. Další, jemu podobné, taky nikterak příjemné, měly v příštích hodinách a dnech následovat. Nebylo ani ticho.

Sotva jsem vyrazil, tak muž zametající nábřeží směrem ke mně pronesl: „Buen camino!” Slova, která poutníky provází od nepaměti. V Llanes, už na výpadovce z města, jsem je slyšel znovu. Z ubytovny právě vyrazili na svou denní dávku kilometrů další poutníci. Se svítáním za zády jsem se poprvé přiblížil pobřeží. To suchozemce z města uprostřed Moravy musí pokaždé notně potěšit. Bolest ramen i tíha batohu byly najednou snesitelnější. Kochal jsem se, proč to nepřiznat. Cestu už lemovaly první ukazatele. Svatojakubská hřebenatka. Vždy ve směru Santiago. Můžeme si myslet o Španělech ledacos, ale ve značení svatojakubské cesty jsou stejně precizní jako náš Klub českých turistů. Den skončil sumou 48 917 kroků. 2736 kalorií. Třicet tři kilometrů. Posledních pět kiláků jsem šel na autopilota. Voda došla, hlad se dostavil. Městečka Ribadesella jsem přesto dosáhl. První nocleh na trase. První křeče v noci. Brufen a hořčíkové tablety poprvé v pohotovosti.

Uprostřed putování jsem 19. září došel do městečka Colunga. 3300 obyvatel. Ramena pod popruhy batohu žalovala natolik silně, až jsem našel poštu. Do siesty ještě chyběla asi půlhodina, proto bylo otevřeno. Poštmistrové, která vládla nepřekvapivě pouze španělštinou, jsem vysvětlil, že chci poslat balík. Krabici z kartonu mi složila, já ji naplnil. Záložní mikinou, pončem do deště, termotrikem s dlouhým rukávem. Adresa? Domů. Do Česka. Mínus tři kilogramy. Hned jsem to ucítil, když jsem batoh znovu naplnil. Popruhy už mi na ramenou nedělaly taková jelita. Myšlenky na možný nástup podzimu v blízkosti Atlantiku jsem zapudil. Stejně už mi zůstaly jen krátké kalhoty i další oblečení pouze s krátkým rukávem. Prostě jsem vsadil na pyrenejské babí léto. To, že jsem trefil jackpot, se pak ukazovalo každým dnem. Nezapršelo až do Santiaga.

Ten večer jsem po dalších 29 kilometrech poprvé spal v hromadném albergue. Ubytovně v Quintaně, vesničce na kopci u kostela z desátého století. Domácí měla o každém hned jasno. Tady si odlož boty. Tady batoh. Tady máš povlečení. Tady si můžeš vyprat. Tady spíš. Z mnoha patrových postelí na mě vyšla ta spodní. Splněný sen. Stejně jako poprvé svatojakubská pospolitost.

Kdo jsme tam tu noc spali, přijali jsme po setmění pozvání do starého kostela. Domácí nás provedla s pomocí Google překladače, do kterého s nenucenou samozřejmostí namlouvala věty ve španělštině a pak je všem ukazovala v angličtině. Večer to pivo na lavičce chutnalo navzdory tomu, co vše začínalo bolet.

Celý cestopis Josefa Kvasničky o jeho výpravě i spoustu dalších unikátních textů s osobnostmi Zlínského kraje si můžete přečíst ZDE