Takovou partu lidí, jaká je v LUCEU, hned tak nenajdete, říká majitel firmy Jan Sedláček

Kdy vznikla společnost Luceo a jaké byly první roky této společnosti?
Firma byla založena 1. března 1997, tehdy na fyzickou osobu pod názvem LARIX, což je taky pro nás datum, které přisuzujeme vzniku dnešní společnosti LUCEO. Neuvěřitelné, příští rok budeme slavit 20 let. Již v roce 1999 jsme poprvé vystavovali na Brněnském výstavišti kuchyňská dvířka, která jsou jednou z našich hlavních komodit i dnes.

Na co jste se zaměřili?
Zaměřili jsme se na truhláře, tenkrát byla celkem velká díra na trhu právě v sortimentu kuchyňských dvířek a tak jsme této příležitosti využili. V roce 2001 jsme své portfolio rozšířili o nábytkové osvětlení, tenkrát šlo hlavně o „halogenky“ čili osvětlení postavené hlavně na halogenových světelných zdrojích. Tento sortiment se nám povedlo dostat na prodejny všech klíčových hráčů v nábytkářském oboru, kteří dodávali polotovary pro výrobu nábytku truhlářům.

Jak velká je ve vašem oboru konkurence?
Dnes je jak v kuchyňských dvířkách, tak v nábytkovém osvětlení, konkurence silná. Doba se změnila a mění se čím dál tím rychleji, což nám ovšem vyhovuje. Ohledně dvířek jsou na českém trhu klíčoví dva velcí čeští výrobci. Hodně podstatné je, že jsou naše dvířka česká, lidé u nás jsou čím dál více patrioti, což je vidět i na marketingu velkých potravinových řetězců. V osvětlení tak velkou konkurenci v té naší části trhu nevnímáme. Kolem roku 2010 jsme se zaměřili také na segment velkých výrobců sériového nábytku, což byla rozhodně správná volba.

 V čem se snažíte odlišovat, co nabízíte jiného?
Jsem přesvědčen, že takovou partu lidí, jakou máme v LUCEU, hned tak v tom našem oboru nebo i v jiných technických oborech nenajdete. Produkty jsou jedna věc a uvědomujeme si, že jejich prostřednictvím spoluvytváříme vlastně prostředí domovů dnes už tisíců rodin v Česku. V osvětlení řešíme požadavky velmi náročných zákazníků a to s nejmodernějšími technologickými nároky.

Proč je podle vás tak důležitá dobrá parta, jak říkáte?
Nejzásadnější je, jakou formou funguje LUCEO jako živý organismus. Máme „auto“ strukturu, jasno v rolích a smyslu každé z nich. Víme, že společně jsme mnohem silnější než každý samostatně, máme absolutně transparentní systém ohodnocení. Všichni vidí, jak na tom LUCEO ve všech směrech je, vzájemně se vzděláváme, na firmě je většina zaměstnanců pouze v pondělí a pak je na každém, jak uchopí svou odpovědnost ke společnému koláči. Prostě organizace postavena na principech svobodné firmy se vším všudy, naši lidé jsou si vědomi, že základní rolí života je být tvůrcem minimálně toho vlastního. Setkal jsem se za ty roky s hodně lidmi, vlastně s velkou většinou, kteří vždy viděli odpovědnost někde jinde než u sebe samých a z pozice oběti toho dnes moc tvořit nejde. Navíc spolehnutí, že dodáte k čemu se zavážete, je dnes absolutní nutností pro tvorbu silných vztahů jak dovnitř organizace, tak navenek se zákazníky, a to je pro nás „mantra“.

Co chystáte do budoucna?
Jak říká Richard Branson, chceme prostě podnikat a dobře se u toho bavit. Daří se to čím dál tím víc, nabíráme další lidi, kteří jsou kompatibilní s naší kmenovou firemní kulturou. Soustředíme se na tzv. podnikání uvnitř podniku, lidé v LUCEU neuvěřitelně rostou, když si vzpomenu na callcentrum a vidím ty holky, kde jsou po stránce obchodních dovedností dnes, tak žasnu. Naplňujeme hlavní principy projektu Silného pracoviště, kde lidi chtějí, umějí a mohou dělat to, co je baví, a jsou v tom pak opravdu dobří. Na leden chystáme upgrade naší kolekce dvířek s názvem Český lesk, kde již dnes poskytujeme nejdelší záruku na českém trhu.

Jste majitelem firmy a zároveň poslancem Parlamentu – jak rozdělujete čas mezi obě náročné povinnosti?
Delší dobu už nesu odpovědnost za několik firem – když dnes dostávám otázky, co dělám, tak říkám, že díky skvělým lidem dodáváme dvířka do českých domácností, učíme lidi kiteboarding po světě a k tomu čepujeme výborné pivo. Zajímavé je, že ty firmy mají společnou historii více jak půl století a přitom je mi teprve 37 let. Na nedostatek času si nestěžuji, je to o tom si najít správné „frontmany“ a nechat lidi dělat, co je baví, být jim k dispozici, když to opravdu potřebují a plnit to, k čemu se zavážete. Pak se to dá kombinovat i s mandátem poslance, navíc jak se říká, správná firma je ta, kterou nemusíte vést, ale funguje v ní „auto“nomní struktura.