​Snídaňuj! Začínali doma v kuchyni, teď mají dvě kavárny a kralují rozvozu snídaní

Ostravský projekt Snídaňuj v těchto dnech slaví tři roky existence. V covidu napadlo zakladatele společnosti Radima Garnola rozvážet lidem a do firem snídaně a za několik týdnů poté se vše rozjelo.

“Kvůli covidu jsem se ocitl bez práce, ale aspoň jsem tehdy hodně sportoval. Jednou jsem doběhl ke svému autu, které bylo zaparkované na Stodolní, a kolem mě byli asi čtyři kurýři z různých společností. Říkal jsem si, co se to děje, tolik firem na rozvoz jsem pohromadě nezažil. S manželkou jsme tehdy hodně dbali na zdravý životní styl, barevné a zdravé snídaně byly u nás standart, hodně jsme toho vymýšleli. Přišel jsem domů s nápadem, že tedy ty naše snídaně budeme rozvážet,” vzpomíná Radim Garnol.

Co vám na to žena řekla?
Manželka hned řekla ano, i když předchozí návrhy na podnikání odmítala, tady to ale bylo rychlé. Bylo to v listopadu a další rok třetího ledna jsme měli hotovou firmu na rozvoz s e-shopem i domluvenými prostorami. První měsíc jsme ale měli obrat jen slabých dvacet tisíc, takže jsme usoudili, že se nevyplatí jít do pronajaté kuchyně. Snídaně jsme tak připravovali prostě doma v kuchyni. V té době jsme měli roční a tříapůlleté dítě. Bylo to náročné – odvézt dítě do školky, druhé bylo doma a třeba zrovna nemělo svůj den, my do toho v malé kuchyni desítky různých snídaní… Kurýři museli každé ráno vyjít do třetího patra za námi. Byl to trochu punk. Než jsme se dostali na pořádná čísla, tak jsme takhle z domu pracovali dva měsíce.

Kolik jste udělali snídaní za den?
Druhý měsíc našeho fungování jsme měli obrat čtyřicet tisíc, třetí měsíc pak sto tisíc. To byl pro nás takový první impuls, že bychom se tímhle mohli dobře uživit. Když byl den s velkým množstvím objednávek, tak jsme snídaní udělali zhruba čtyřicet až padesát. Jindy jsme jich ale udělali třeba jen pět. Pak se to ale rozjelo a my si ověřili, že rozvoz funguje a je v něm potenciál. Od dubna jsme měli v centru pronajatou kavárnu, kde jsme ihned zprovoznili kuchyň a rozvoz už dělali odsud. Kavárnu jsme otevřeli až v září. Hned jsme najali zaměstnance – mám radost, že tři z nich jsou s námi celou dobu, natrefili jsme na správné lidi.

Foto: Radim Garnol

Byl to dobrý krok otevřít si k rozvozu vlastní podnik? Nebylo by ekonomičtější jen rozvážet? Jak to dnes hodnotíte?
Původně jsme chtěli otevřít podnik bez stolů, typu take-away s kuchyní pro rozvoz. Bydlíme padesát metrů od té naší kavárny. Když jsme viděli její prostor, tak jsme to přehodnotili a rozhodli se, že sem dáme i stoly. Neměli jsme ale žádnou gastro zkušenost. Snídaně na rozvoz nám šly, měly perfektní ohlasy. Ale když jsme otevírali kavárnu, vůbec jsme nevěděli, do čeho jdeme. Pořád se to učíme, na místě se krůček po krůčku zlepšujeme. Rozvoz a kavárna jsou opravdu velmi symbiotické. Jedno bez druhého by nám nefungovalo. Někdy je plno v kavárně, na rozvozy nemáme čas, tak je utlumíme. Jindy je to naopak. Je to pro nás vyvážený balanc. Samozřejmě bylo těžké se to naučit. Ale žádní střelci nejsme, v září 2022, když jsme otevírali kavárnu, tak už jsme měli jistotu nějakých 150 tisíc z rozvozu, což nám davalo určitý klid, protože provoz kavárny byl u nás velký otazník.

A po otevření kavárny přišel nápad s vlastními těstovinami.
Ne, tento nápad jsem měl už dřív, během prvních měsíců, co jsme začali rozvážet snídaně. Došlo mi to, když jsme dokončili náš snídaňový profil. Říkal jsem si, co potom? Snídaně skončí, a co pak třeba od jedenácti hodin? Líbil se mi koncept, co už v Ostravě byl – podnik, který měl kupované špagety a podával je s různými omáčkami. Já chtěl i v mých předchozích nápadech na podnikání vždycky něco vyrábět. Proto jsem si našel firmu, která vyráběla špagety. Všechno jsem se naučil od píky, krůček po krůčku. Koupili jsme si první stroj za dvě stě tisíc z Itálie, a když jsme v září otevírali kavárnu, začali jsme rozvážet také těstoviny. Nabízíme je v obou kavárnách ve formě obědů a večeří a je možné si je koupit domů - sušené i čerstvé. Odebírají je i velkoobchodníci, ale je to spíš jen doplněk, který nám udělá méně než pět procent obratu.

Myslíte, že kdyby se projektu těstovin u vás někdo chopil pořádně, mohl by s ním mířit vysoko?
Určitě, zrovna jsme uprostřed výběrového řízení na nového kolegu, který nám pomůže realizovat naše cíle v B2B a B2C sektoru. Pravidelně od nás berou čerstvé těstoviny jen tři zákazníci, jede to pouze organicky, vůbec tomu neděláme marketing. Čerstvé těstoviny prodáváme na farmářských trzích, v kavárnách… Potenciál v nich určitě je obrovský. Naproti tomu sušené těstoviny, tam už je trh více konkurenční, zda máme do deseti stálých zákazníků, ale plány máme velké. Nicméně uskutečňovat je budeme až nejdříve začátkem roku 2025. Nechceme totiž bláznit a letos se nejvíce zaměřujeme na chod kaváren a rozvozu.

Můžete prozradit, co je dneska z vašeho portfolia největší byznys? Co nejvíce funguje?
Každý měsíc se to přelévá mezi kategoriemi, ale například v březnu jsme měli třicet pět procent z obratu na kavárnách, šedesát procent na rozvozu. Z toho jde padesát procent přes naše partnery z Wolt, Bolt a Foodora a zbylých deset procent je náš e-shop, kde se specializujeme na snídaně do firem. To nás nejvíc baví a nejvíc nám to jde. Máme firmy, které objednávají snídaně pravidelně třeba každé úterý, nebo co čtrnáct dní. Jsme v tomhle fakt unikátní. Už náš název tomu napovídá, že budeme nejúspěšnější ve snídaních. Zbylá procenta obratu jsou z venkovních eventů a velkoobchodu. Jsme hodně aktivní a snažíme se být vidět na akcích, ať už to jsou farmářské trhy či sportovní utkání, například na zápasech Baníku máme dva kávové stánky. Nově jsme otevřeli pozici, která se jmenuje Event specialista - hlavně v kávovém cateringu vidíme velký potenciál a zde se chceme v nebližší době realizovat. Nyní máme dvě profesionální baristické soupravy a další koupíme v nebližší době.

Loni jste mě překvapili, když jste se spálili v Porubě – a to nemyslím zle, podnikání přináší úspěchy i neúspěchy. Zavřeli jste tam kavárnu, ale vzápětí jste otevírali nový podnik v Jubilejní kolonii.
V Porubě bylo dobré jen léto, to chodilo hodně lidí. Ale jinak ne. Hledali jsme rozvozovou základnu v Porubě a nečekali jsme, že to tam nepůjde. Vyzkoušeli jsme tam toho dost, a taky jsme se tam hodně naučili, byla to pro nás škola, kterou jsme potřebovali.

Na Jubilejní jste spokojeni?
Hledali jsme právě, co s Porubou, když jsme se dozvěděli, že kavárnu v Jubilejní majitel opouští. Přihlásili jsme se do výběrového řízení. I když jsem si původně říkal, že je to podobné místo jako v Porubě, tak jsem poslední den pro podání žádostí dal tu naši. Párkrát jsme v Kolonii byli a líbilo se nám tu. Kousek odsud jsem vyrůstal, mám k tomu místu vztah. Když jsme vyhráli výběrové řízení, tak jsem pořád nevěřil, že to vezmu. Předchozí majitel nám ale poskytl čísla a ta byla povzbuzující. Řekli jsme si, že k tomu přidáme náš rozvoz a bude to v pohodě. To se pak stalo. Odkoupili jsme to téměř celé kompletně zrekonstruované, doplnili jsme něco málo z vybavení kuchyně. Nechci říct, že jsme tady hotoví se všemi našimi plány – pořád se učíme pracovat s lokalitou. Letos chceme ještě posunout zahrádku do větších rozměrů než minulý rok, chceme přidat více kulturních akcí.

Foto: Radim Garnol

Říkal jste, že sklízíte úspěchy s rozvozem snídaní. Jak se vám za tři roky podařilo posunout nejenom čas dovozu, ale i kvalitu jídla? Aby třeba objednaná vaječina nepřijela studená.
Když si firma objedná třicet snídaní v šestnácti typech, tak je to náročné udělat. Snažíme se to zjednodušovat, aby kvalita byla adekvátní. Nechcete dělat najednou třikrát hemenex, třikrát palačinku, třikrát lívance, třikrát avokádo, třikrát vejce Benedikt. To není reálné. Snažíme se to udělat elegantně a tomu odpovídá naše nabídka. Máme i studenou variantu – jednohubky, pomazánky, nebo třeba bagely. Rozvážíme vždy od půl sedmé ráno. Často jezdí do nemocnice lékaři na školení, kteří potřebují mít snídani v nemocnici v půl sedmé, což se nám daří. Lidé si to chválí a říkají, že třeba v Brně takové služby nejsou. Jsou rádi, že si to u nás naklikají na e-shopu, odešlou, zaplatí, není k tomu potřeba žádná komunikace navíc a my jim to dovezeme.

Podařilo se vám zlepšit kvalitu, v jaké jídlo klientovi dorazí?
Kvalitu si udržujeme. Když si klient objedná přes náš e-shop, tak má záruku, že jídlo dovezeme ve vyhřívaných termoboxech – to moc firem nemá. Termoboxy máme nahřáté, řidič je pak ještě také nahřívá v autě. Nevýhoda u snídaní je, že chladnou rychleji než třeba kung pao, které vydrží hodinu teplé, proto se musíte o snídaně postarat jinak než o oběd.

Jaké snídaně frčí nejvíce?
Oblíbené jsou vejce Benedikt, avokádové chleby a anglické snídaně. Začínali jsme na lehčích variantách, ale to bychom neuspokojili všechny zákazníky. Zrovna teď máme perfektní novou řadu našich ovesných, bezlepkových, veganských kaší, receptury nám vytvořila naše skvělá zaměstnankyně a je to náš zatím skrytý poklad, kterému hodně věříme. Máme taky svoji bezlepkovou granolu. Snažíme se všechno dělat sami, ač víme, že je to někdy boj. Chceme být nezávislí. Máme otevřeno sedm dní v týdnu. Dostat k nám pečivo v neděli není jednoduché – tak si ho radši upečeme sami.

Foto: Radim Garnol

Vím o vás, že chvilku neposedíte. Za tři roky jste rozjeli spoustu věcí. Co plánujete dál? Stabilizaci a klid – nebo další rozvoj?
Zažili jsme velký rozvoj, poslední dva měsíce byly velmi turbulentní. Poprvé se nám podařilo dostat se přes milion tržeb za měsíc a to rovnou dosti výrazně. Zpětně teď spíš doškolujeme, aktualizujeme receptury a jejich postupy, ať se sníží chybovost na minimum.

Nebránili byste se, kdyby někdo chtěl otevřít Snídaňuj jinde jako franšízu?
Je to v naší střednědobé strategii. Než se tak stane, tak to tady musí všechno fungovat samo - logistika, hygiena, kvalita, proškolování od požární ochrany po bezpečnost. Věřím, že jsme na dobré cestě. Tři roky podnikání mi stačily k tomu, abych si uvědomil, co to všechno obnáší. Cítíme, že zájem o snídaně roste. Je nezpochybnitelné, že na trhu máme své místo a už jsme si ověřili, že nám to funguje nejen v centru, ale i v druhé pobočce.