Sestup před 50 lety: Baník měl nejlepšího střelce, ale chyběl jeden bod…

Zatímco současný fotbalový Baník Ostrava byl v očích zasvěcené veřejnosti jasným kandidátem sestupu již před startem aktuální sezóny, před padesáti lety, kdy slavný klub naposled spadl do druhé ligy, byl průběh bojů zcela jiný.

My se nyní na stránkách Magazínu PATRIOT vydáme pátrat po klíčových okolnostech zatím poslední neúspěšné mise o záchranu „Baníčku“ v nejvyšší soutěži.

Československá fotbalová liga první poloviny šedesátých let se nesla ve znamení nadprůměrných výkonů baníkovců, kteří se mezi čtrnácti účastníky umísťovali výhradně v horní polovině tabulky. Po podzimu 1961 byl Baník dokonce „půlmistrem“ a pamětníci dodnes vzpomínají na evropská utkání v tehdejším Rappanově poháru či zájezdy do Jižní Ameriky. Sílu tehdejšího mužstva nejlépe demonstrovala jména legendárního střelce Miroslava Wiecka, útočníka Tomáše Pospíchala či záložníka Miroslava Mikesky.

Z legendárních ofenzivních hráčů Baníku ve složení Wiecek, Šindelář, Pospíchal a Stanczo zbyl v sezóně 1965/1966 pouze poslední jmenovaný. Foto: archiv FCB

Ještě před samotným startem osudové sezóny byly vyhlídky docela nadějné, Baník totiž v předchozím ročníku obsadil sedmou pozici, a tak se nezdálo, že by měl mít existenční potíže. Avšak slova trenéra Zdeňka Šajera, který měl po částečné generační obměně z elitní ligové zálohy a útoku k dispozici již jen dvojici František Valošek a Zdeněk Stanczo, mnohé o ambicích mužstva naznačila: „Myslím si, že v tomto ligovém ročníku by střed tabulky nebyl pro nás neúspěchem.“

Střelce našli v Baníku Petr Bezruč

Po éře 50. a počátku 60. let, kterou střelecky táhl se 174 ligovými góly vynikající Wiecek, bylo jednou z hlavních otázek, kdo jej nahradí v roli dokonale spolehlivého zakončovatele. Adeptů bylo více, ale v námi sledované sezóně 1965/1966 všechny překvapil nadějný Ladislav Michalík, kterého na Bazalech objevili už jako dorostence slezskoostravského Baníku Petr Bezruč. Jeho cit pro brankové příležitosti odnesly například Košice, kterým v podzimním utkání roku 1965 vstřelil čtyři góly, čímž zároveň zaznamenal 1000. gól v baníkovské historii!

Ani tehdy čtyřiadvacetiletý Michalík a jeho branky, kterých dal nakonec jakožto nejlepší z celé ligy celkem patnáct v sezóně, však Baníku nestačily. Už když 7. listopadu 1965 končila podzimní část, krčili se baníkovci s osmi body na předposledním místě a zůstali na něm i přes zimu, neboť se Spartou Praha doma prohráli 0:1. „Dřívější mužstvo, které se formovalo čtyři pět let, se během jedné sezóně změnilo a lehce rozpustilo. Nevím, jaké k tomu byly důvody, zda finanční či jiné. Mnoho hráčů navíc bylo dlouhodobě zraněno, to není výmluva, to jsou fakta,“ konstatoval nespokojený trenér Šajer.

36 autobusů a klíčový zápas s Duklou

Ještě hůře mu zřejmě bylo, když 1. března klub jmenoval novým trenérem Františka Bičiště a Šajer následně odešel do Frýdku-Místku. Jaro však začalo slibně, posílenému Baníku, za který již hráli Haspra, Bartalský či Ondák, se podařilo doma porazit nejprve Lokomotivu Košice i Slovan Bratislava. Když 8. května téměř dvanáct tisíc fanoušků na Bazalech vidělo výborný výkon a výhru 5:0 nad pražskou Slavií, která hrála na špici tabulky, byly vyhlídky do závěru sezóny nadějné.

Zde je snímek po utkání se Slavií Praha (5:0). Stojící zleva: František Bičiště (trenér), Jozef Haspra, Jan Kniezek, Vladimír Mokrohajský, Antonín Ondák, Alfred Barsch, Jiří Kománek, Vladimír Vavrečka (vedoucí mužstva), Otmar Sládeček, Valerián Bartalský, v podřepu zleva: Karel Jünger, Ladislav Michalík, Zdeněk Stanczo. Foto: Archiv FCB

Pomáhala tomu i sílící podpora příznivců, kteří tenkrát díky čerstvě vzniklému Klubu přátel vyrazili na zápas do Hradce Králové v 36 autobusech! Za takový výjezd by se zřejmě nestyděli ani dnešní Ultras Baníku. Nicméně po prohře v Hradci a výhře v Teplicích přišel „zápas o všechno“ proti Dukle Praha, na který bylo zvědavo 26 tisíc fanoušků. Soupeř hrál navíc od 10. minuty v deseti, jelikož se mu zranil hráč a pravidla nedovolovala střídání. Jenže za titulem mířící Dukla odolala obrovskému tlaku a z Ostravy si nakonec odvezla výhru 2:0.

Chyběl jeden bod

Baníkovci ještě měli šanci, avšak záchrana již nebyla plně v jejich moci. V předposledním kole sice brankou Michalíka vedli na Spartě, ale ta skóre otočila k výsledku 4:1. Baník měl před závěrečným kolem 19 bodů stejně jako poslední Prešov, který 5. června přijel na Bazaly k ligové derniéře. Večerek, Michalík a Ondák sice zařídili jasnou výhru 3:0, ale rozhodovalo se jinde. A to na hřišti Lokomotivy Košice, která za podivných okolností porazila o titul hrající Spartu 3:1, čímž se o jeden bod (!) zachránila na úkor Baníku a mistrovské oslavy dopřála vojákům z Dukly.

Mužstvo Baníku, které vybojovalo postup zpět do první ligy v sezóně 1966/1967. Horní řada zleva: Vladimír Mokrohajský, Prokop Daněk, Jan Kniezek, Jozef Haspra, Zdeněk Stanczo (asistent trenéra), Jozef Čurgaly (hlavní trenér), Antonín Ondák, Jiří Kománek, Milan Poštulka st., František Schmucker, dolní řada zleva: Alfred Barsch, Valerián Bartalský, Jiří Korta, Rudolf Poisel, Jiří Večerek, Ladislav Michalík, František Valošek, Milan Žitník. Foto: archiv FCB

Sestup o pouhý jeden bod nahrával myšlenkám na zbytečně ztracená utkání, která Baník mohl dotáhnout do úspěšného konce. Ostatně podobně se bude mluvit i letos, kdy do druhé ligy směřující baníkovci nezískali ani bod hned v osmi utkáních, ve kterých vstřelili gól jako první! Stejné prvky se dají najít i v hlavních příčinách obou sestupů, které od sebe dělí padesát let. Postupná ztráta silné osy týmu byla až příliš velká na to, aby omlazená sestava hrála ve vyšších patrech tabulky.

Roku 1966 se Baník dokázal poučit rychle, vyhrál druhou ligu a v dalších dvou dekádách zažil ty nejslavnější časy v celé historii klubu. To se může zase jednou opakovat, bude-li druholigová jízda po 50 letech využita k opravdové obrodě „Baníčku“, který se v posledních šesti sezónách mezi prvoligovou smetánkou natrápil až až…