Společnost
23/09/2021 Petr Broulík

Šest mrtvých četníků. Masakr v Liptani na Osoblažsku stále není zcela objasněn

Historikové stále pátrají po okolnostech masakru, při kterém v Liptani zemřelo šest příslušníků československé Stráže obrany státu.

Je 22. září 1938, Adolf Hitler dává rozkaz svým příznivcům v Sudetech, tedy členům a příznivcům sudetoněmeckého Freikorpsu a dalších bojůvek: Obsaďte pohraniční výběžky v Sudetech.

Euforie příznivců nacistického Německa v československém pohraničí zachvátí i německé obyvatele vesničky Liptaň na Osoblažsku.

Začnou se scházet na liptaňském nádraží a ozbrojují se zbraněmi propašovanými z německého území přes nedaleké Pelhřimovy. A pak, už za soumraku, vyrazí k četnické stanici v Liptani. Sejde se jich tu podle odhadů na sto padesát, možná sto osmdesát.

Tragédii v Liptani nepřežili žádní čeští svědci

Pro šest příslušníků československé Stráže obrany státu, kteří jsou v té chvíli na liptaňské četnické stanici nebo k ní zakrátko přijedou, nastávají poslední hodiny jejich života. Stanou se oběťmi jednoho z vůbec nejkrvavějších střetů, které doprovodily tyto výpady Freikorpsu v celých bývalých Sudetech na území Československa.

Dodnes není tato krvavá událost v některých detailech uspokojivě popsána, ač se o to historici, například ze Slezského zemského muzea v Opavě, snaží.

„Co do počtu obětí to byl v Liptani asi největší střet. Podobné to bylo i v západních Čechách, třeba už 13. září byly v Habartově divoké přestřelky četníků s henleinovci a tyto poměrně hodně medializované případy poté i zastínily Liptaň. Navíc k události v Liptani nezůstali žádní čeští svědci a v roce 1938 a 1939 se o ní vůbec nemluvilo. Až po válce se začalo zjišťovat, co se tam zhruba stalo,“ říká historik Ondřej Kolář, vedoucí oddělení historického výzkumu ve Slezském zemském muzeu.

Jak se masakr na četnické stanici v Liptani udál?

Ač některé prameny psaly o „zfanatizovaných mladících“, podle Ondřeje Koláře se 22. září vydali k četnické stanici v Liptani vesměs pánové mezi třiceti až čtyřiceti lety. Někteří z nich měli za sebou vojnu v československé armádě, ti starší bojovali například i v první světové válce.

Početná skupina ozbrojenců dorazila k četnické stanici kolem půl osmé večer, to už je v tuto dobu v září tma. Velitel liptaňské stanice Rudolf Mokrý hlásil telefonem do Třemešné, že vidí přicházet nějakou skupinu lidí a že s nimi půjde vyjednávat.

Hovořil s nimi německy a pak svolil, že se osádka stanice nechá ozbrojenými muži, kteří byli ve velké přesile, odzbrojit. Osádka stanice se podle historiků neměla v těch chvílích důvod obávat, že by jejím členům hrozila smrt. „Všude na Osoblažsku, například také v sousední Třemešné, totiž proběhla tato odzbrojování poklidně,“ říká Ondřej Kolář.

Do davu německých povstalců vjela motorka s členy finanční stráže

Členové osádky četnické stanice tedy přistoupili na podmínky a odevzdali zbraně. A tady nasává v informacích o incidentu podle Ondřeje Koláře první „bílé místo“. Historici nevědí, kdo s nimi v budově zůstal. Jestli tam byl jen bratr vedoucího místní Sudetoněmecké strany Franze Seliga, jistý Alfred Selig, který měl samopal, nebo více lidí.

Jeho bratr Franz Selig začal shánět po obci někoho, kdo by odvezl odzbrojené četníky do dnes polských Hlubčic, které však tehdy byly ještě na německém území. Tam totiž odváželi členové bojůvek odzbrojené české četníky do internace. A právě v té době přijížděla k četnické stanici dvoučlenná hlídka finanční stráže na motorce.

Muži na motorce vjeli do davu asi sto padesáti henleinovců. Financové na motorce měli samozřejmě na ramenou pušky, možná za pasem pistole. Vygradovaná a nečekaná situace Němce zřejmě překvapila. A ve večerní tmě propukla střelba. Kdo však v tom napjatém okamžiku vystřelil první, zůstává stále záhadou, ač historici ukazují spíše na Němce.

Němci se ve zmatku a tmě postříleli navzájem

Po přestřelce za tmy zůstali na místě ležet tři mrtví z německého zfanatizovaného davu. Karel Metzke, Jan Křístek a Alois Müller. Tady se historici domnívají, a v poválečném vyšetřování to přiznali i někteří vyšetřovaní němečtí aktéři, že se rozčilení bojůvkáři v tom zmatku a večerní tmě postříleli mezi sebou navzájem, když jich pár desítek spustilo palbu.

Financům z motorky se podařilo doběhnout na četnickou stanici. A Němce venku při pohledu na tři mrtvé z jejich řad ovládla zuřivost. Začali volat po odplatě.

Postřílel všechny na četnické stanici Alfred Selig?

Mnoho svědků při poválečných výsleších uvedlo, že jak tyto dva členy finanční stráže, tak zbytek osádky v četnické stanici, postřílel samopalem Alfred Selig. Smrt v Liptani v ten večer našli členové družstva SOS Třemešná-Liptaň, vrchní devětatřicetiletý respicient finanční stráže Ludvík Svoboda, osmadvacetiletí dozorci finanční stráže František Čech, Vítězslav Hofírek a Inocenc Dostál.

S nimi zahynul velitel četnické stanice, jednapadesátiletý vrchní strážmistr Rudolf Mokrý a šestadvacetiletý strážmistr Vilém Leher. Na odvoz mrtvých těl do Hlubčic sehnali vzbouřenci hostinského s náklaďákem ze sousední vsi.

Svědkové, kteří tento odvoz mrtvých těl členů SOS a úklid místa zajišťovali, mluvili při prvním vyšetřování po válce o pěti padlých. Historici však vědí, že mrtvých v Liptani a brzy na to pohřbených v Hlubčicích bylo šest.

Nevědí však, jestli šestý mrtvý František Čech, příslušník Stráže obrany státu v Rudolticích, byl v době masakru na stanici, nebo jestli ho zfanatizovaní Němci zastřelili třeba někde v okolí, nebo na stanici přišel třeba později jako spojka s nějakým vzkazem.

Téměř všude jinde němečtí povstalci odzbrojili stráž poklidně

Přestřelky četníků se sudetoněmeckými příslušníky Freikorps se odehrály osudného 22. září 1938 i na Jesenicku a také tam byly oběti na životech, i když ne tak velké. Na Osoblažsku kromě Liptaně však probíhalo spontánní přebírání moci henleinovci vcelku poklidně. Proto si Ondřej Kolář myslí, že ani incident v Liptani neměl původně tak krvavě skončit.

„Všude jinde stráž ochrany státu předala své stanice poklidně a celé Osoblažsko bylo vlastně během jednoho odpoledne obsazené. Nikde jinde nebyly oběti na životech. Němci pak dovezli zajaté členy SOS na nějakou dobu do internace v Německu. A myslím, že i v Liptani byl původní plán sudetských povstalců jen členy Stráže obrany státu odzbrojit. Svědkové říkají, že se však tady odzbrojování stanice odehrávalo až za tmy a že osádka stanice byla původně bez boje odzbrojena. Povstalci dokonce sháněli auto, aby zajaté odvezli do internace do Hlubčic, kde končili četníci i z jiných stanic,“ líčí Ondřej Kolář.

Stále nachází střípky k tragickému příběhu

Vedoucí oddělení historického výzkumu ve Slezském zemském muzeu Ondřej Kolář říká, že stále po dalších detailech liptaňské tragédie pátrá. Nedávno se mu ozval policista z Brna, který získal kontakty na rodinu zastřeleného Vítězslava Hofírka, který byl jedním ze zmíněných motocyklistů. Jeho synovec tam žije a má po něm nějaké fotografie a dopisy.

„To trochu doplnilo osobní příběh Hofírka, ale k tomu, co se stalo v Liptani, tam samozřejmě není nic,“ říká Ondřej Kolář. „Ostatně v průběhu těch událostí v Liptani už se asi nic bližšího nedovíme.“

Ondřej Dostál se díky novému kontaktu dostal také k dopisu, který tajně napsala během války Hofírkově rodině nějaká německá slečna z Liptaně. „Napsala jim, že v Liptani došlo k nějaké přestřelce a že Hofírek je mrtvý. Zřejmě tam tedy byly nějaké osobní vazby německých obyvatel s rodinami těch zavražděných, kteří v Liptani sloužili už déle,“ dodává historik.

Pátrání v Německu loni brzdil koronavirus

Přesto by ho pár věcí ještě zajímalo a šance na ně je. Například právě koronavirus mu překazil loni záměr navštívit Centrum pro postihování nacistických zločinců v německém Ludwigsburgu, kde by rád našel nějaké další informace k účastníkům akce, kteří byli po válce nezvěstní a nedostali se tedy za liptaňskou tragédii k soudu. Především k bratrům Alfredu a Franzovi Seligovým, z nichž právě Alfred měl být vrahem četníků a financů na stanici.

„Vím, že jeden z nich, Franz Selig, žil ještě v roce 1968 prokazatelně v Německu. Československé úřady tehdy dokonce jednaly se západoněmeckou policií, která ho nějakou dobu sledovala, ale pak v době normalizace tato spolupráce usnula. Mně se podařilo nedávno dostat ke kontaktu, který znal Seligova bratrance. Ten žil v Liptani a měl od Franze Seliga nějaké dopisy z Německa, ale také tam nic k Liptani nebylo. Ale navedlo mne to alespoň do prostoru, kde ten Selig v Německu žil a kde by se dalo možná něco dalšího zjistit. I když příbuzní, i kdyby je člověk dohledal, také nebudou asi ochotní o událostech v Liptani mluvit,“ říká historik.

Alfred Selig zmizel, ale v německé databázi mrtvých není

Zajímá ho hlavně osud Alfreda Seliga, který za války doslova zmizel a nikdo o něm prakticky od liptaňské tragédie nic nevěděl. „Právě na něho všichni svědci ukázali jako na vraha četníků. Ale je také možné, že se na něho, když byl nezvěstný, všichni při vyšetřování po válce snažili svalit vinu, protože zmizel a nikdo ho nemohl stíhat,“ říká Ondřej Kolář.

Alfred Selig se totiž vlastní rodiny trochu stranil a neví se, co se s ním za války dělo. „V německých databázích padlých není, ale nemáme ani žádný dokument, který by jednoznačně potvrzoval, že válku přežil. Přesto se dá předpokládat, že válku přežil, protože i další lidé na frontě zmizeli a pak se najednou objevili v padesátých nebo šedesátých letech někde v Německu. Alfred Selig mohl být několik let v zajetí v Rusku a pak se dostat rovnou někam do západního Německa s transporty propuštěných zajatců,“ říká historik.

Burcoval lidi v Liptani poslanec z Krnova či ozbrojení Freikorps z Říše?

Osoblažsko patřilo ještě do Sudet, převládalo tam německé obyvatelstvo, a od roku 1935 se tam nacistické hnutí poměrně radikalizovalo. „Žili tam totiž hlavně zemědělci. Takže tam henleinovci neměli moc jiné jednoznačné politické protiváhy jako třeba v Bruntále, kde působili němečtí rytíři a řada lidí tam bylo v křesťansko-sociálních stranách, podobně jako i na Hlučínsku,“ vysvětluje politickou situaci Osoblažska Ondřej Kolář.

Osoblažsko nebyl ani průmyslový region, jako třeba na Jesenicku, kde protiváhu nacistickým stranám tvořily socialistické strany. „Toho využila na Osoblažsku sudetoněmecká strana, do níž navíc poté řada obyvatel vstoupila v roce 1938 pouze účelově,“ říká historik.

A dodává, že v širším kontextu liptaňské tragédie je zajímavé, že právě 22. září poměrně iniciativně objížděl obce na Osoblažsku poslanec sudetoněmecké strany z Krnova Karel Werner.

„Nemáme sice záznamy, že by se přímo podílel na událostech v Liptani, ale organizoval toho dne nějakým způsobem povstalce a přebírání moci. Máme také zjištěno, že v okolních obcích operovali vysocí příslušníci ozbrojených dobrovolníků Freikorpsu přímo z Říše, tedy němečtí zpravodajci, kteří měli za úkol přímo organizovat či vést střety s četníky. Takže útok na stanici v Liptani mohl být možná i plánovaný,“ říká Ondřej Kolář.

Pomohl vnést světlo do tragédie důchodce, který vše viděl z okna?

Vůbec první vyšetřovatel liptaňské tragédie Josef Šimák, jinak první poválečný velitel četnické stanice v Liptani, vyslechl v roce 1945 sám řadu svědků a to například i v internačních táborech, kde němečtí obyvatelé Liptaně čekali na odsun.

Ve vyšetřování mu zpočátku hodně pomáhal také někdo z obyvatel Liptaně. Jako konfident, který řadu svědků znal a při hovorech s nimi se možná nenásilně dozvídal podrobnosti tragédie. Jeho totožnost není známá, ale historik Ondřej Kolář si myslí, že to možná byl důchodce, který bydlel přímo naproti četnické stanici a celý incident 22. září 1938 pozoroval z okna.

„Nikde jeho jméno není, ale myslím si, že významně přispěl k popisu událostí. On nacisty nikdy aktivně nepodporoval a pozoroval celou událost zřejmě z okna svého domu. A to, co vypověděl, se v zásadě shodovalo s dalšími výpověďmi svědků. Takže mohl být tím prvním informátorem, podle jehož informací se to pak celé rozplétalo,“ říká Ondřej Kolář.

Po válce svědkové měnili výpovědi, některé byly nepodepsané

Po Josefu Čermákovi převzal vyšetřování poručík Václav Černý. Ten vystupoval také u mimořádného lidového soudu soudu, který v roce 1946 osm lidí ze třinácti obviněných z vražedného útoku odsoudil. Několik z německých účastníků se před tento soud nedostalo, protože je zařadili do odsunu.

Za liptaňský masakr padly tehdy tři tresty smrti, doživotí a tresty dlouholetého žaláře. Prvním odsouzeným na smrt byl Josef Schlusche, dalším popraveným byl Bruno Peschke, třetím Alois Steffan.

Čtyři vůdci útoku na liptaňskou četnickou stanici, bratři Seligové, Reichel a Görlich, členové zločineckých organizací SdP, NSDAP a SdFK, však trestu unikli.

Přesný popis liptaňské tragédie navíc podle historiků neexistuje i proto, že právě mnohé výpovědi, které poručík Václav Černý u soudu četl, nebyly svědky podepsány. Někteří obvinění je u soudu i měnili.

„Takže není jisté, zda se všechno stalo tak, jak to poručík Černý popsal, kdo měl zbraň nebo neměl, kdo se incidentu účastnil, kdo tomu všemu velel, kdo rozhodoval, kdo jen poslouchal. To už dnes jde velmi těžko přesně zjistit,“ říká Ondřej Kolář.

Obecní kronika zmizela, z farní někdo vytrhal listy

Ani německé záznamy nebo vyšetřovací popisy události v Liptani v zásadě nejsou, protože německá propaganda se k tomuto incidentu nechtěla hlásit. Byli tam totiž postříleni už odzbrojení lidé. Nacisté byli totiž podle historiků ochotni přiznat případy, kdy došlo k přestřelce, což vydávali za obranu před československou agresí.

Ale Liptaň by nemohli nijak obhájit. I to je další důvod, proč se o tragédii v Liptani dlouhá léta příliš nevědělo. Navíc obecní kronika Liptaně zmizela, z farní kroniky zase někdo vytrhl na konci války stránky z doby tragédie.

Přesto se dá podle Ondřeje Koláře přibližný obraz tragédie podle výpovědí svědků a výslechů sestavit. „Jen zcela přesný obraz už o ní nezískáme asi nikdy,“ říká vedoucí oddělení historického výzkumu ve Slezském zemském muzeu Ondřej Kolář.

Sdílejte článek
zavřít reklamu
Reklama