Seniorům pomáhají zlepšovat náladu návštěvy psů

Senioři z GrandParku v Havířově měli před vánocemi pravidelnou psí návštěvu. Ale nejen ti, kteří mohou na setkání přijít, ale i ti, kteří nemohou chodit a zůstali na pokoji. Canisterapie, tedy terapie s pomocí psa, je totiž jednou z pravidelných aktivit pro všechny obyvatele tohoto domova.

„Zařadili jsme tuto terapii do našeho programu, protože vnímáme její pozitivní působení na seniory. Kontakt s pejsky je vždy povzbudí a vyladí do pohody,“ chválí přínos psích návštěv ředitelka GrandParku Kateřina Michaliková.

Zkušená canisterapeutka Petra Zámarská, která tentokrát přivedla australského ovčáka Ozzyho, to vidí podobně. „Líbí se mi, jak starší lidé na pejsky reagují a jak jim pejsci vykouzlí úsměv ve tváři. O to nám jde nejvíce.“

Nejprve s Ozzym pracuje se skupinou seniorů ve společenské místnosti. A vůbec nevadí, že někteří klienti jsou na vozíčku. „Psi pro canisterapii jsou klidní a přátelští. Důležité je, aby u některých lidí prolomili apatii, vyvolali v nich citové reakce a navodili pozitivní myšlení během toho, kdy se k člověku přitulí a nechají se hladit.“

A ve druhém sledu je podle canisterapeutky působení i na fyzické zdraví. „Ruce a prsty starších lidí, které jsou kvůli nemoci už jen ztěžka pohyblivé, procházejí při mazlení se psem v podstatě nenásilnou rehabilitací.“

Pak Petra Zámarská spolu s Ozzym opouští skupinku, která se dále s ošetřovatelkami ještě povídá o pejscích, a vydá se na návštěvu pokojů. Australský ovčák na pokoji nezaváhá a podle pokynu canisterapeutky zkušeně skočí do postele k ležícímu seniorovi.

„Je vidět, že je to oboustranně příjemné, starším lidem dělá teplo psího těla dobře, vnímají přítulnost psa a mají radost, když ho můžou hladit,“ říká Zámarská a dodává, že pravidelnost takových návštěv je důležitá. „Při první návštěvě se ještě někteří lidé bojí, ale při druhé či třetí z nich ostych padá a na přítulnost pejsků si ochotně zvykají.“

Pro klienty Grandparku jsou podobné aktivity přichystány na každý den. Mohou se zabavit výtvarnými pracemi, keramikou, přípravou pochutin či cukroví, zpěvem, cvičením s terapeutkou, společnými vycházkami či reminiscenční terapií, při které cvičí paměť vzpomínáním na prožité životní události.

„Víme, že je to pro naše klienty velmi důležité. V kontaktu se svými vrstevníky nemají pocit osamělosti a různorodými činnostmi procvičují své myšlení – což je podstatné pro zpomalení průběhu nemoci,“vysvětluje ředitelka GrandParku Kateřina Michaliková.