Restaurace 39. Podnik v malé obci, ale s velkým srdcem

Na malé vesnici u polských hranic se nachází restaurace, která je tady doslova zjevením. Což se projevilo také v hlasování veřejnosti v anketě Patriot Gurmán 2025.

Lukáši, vy jste jediný provozovatel a šéf vaší vesnické restaurace?

Ano, já jsem provozovatel a provozní, ale nejsem na to sám. Velkou oporu mám v mamce, která velí kuchyni, ale striktně formálně, maminka je můj zaměstnanec.

Jste místní, z Píště?

Ano, jsem rodák a celý život žiju v Píšti. Vystudoval jsem hotelovku v Opavě, vždycky mě to táhlo ke gastru, už na základní škole jsem brigádničil při akcích na místní zahrádkářské chatě. Na hotelové škole jsem se naučil zvládat velké akce, dělal jsem pro velké firmy, a po škole působil i v ostravských restauracích. Ale táhlo mě to domů, proto jsem využil nabídky obce a ujal se provozu místního koupaliště. Po několika letech jsem provozování předal novému nájemci a plynule přešel do třicet devítky.

Jak dlouho tady Restauraci 39 provozujete?

Od 1. března 2020, pamatuju si to přesně, protože týden na to přišel covid. Dva roky předtím jsem tu ovšem byl jako zaměstnanec, kdy restauraci provozoval sám majitel domu.

Proč se vlastně váš podnik jmenuje Restaurace 39?

Je to vlastně jednoduché. Vždycky to bylo Pohostinství U Slaninů, ale při velké rekonstrukci hledali majitelé něco jednoduchého, tak se inspirovali adresou, která je Opavská 39 a vznikla Restaurace 39, což držíme i my.

Jaká tedy je historie restaurace?

Tady ten dům je už hodně starý, má dlouhou historii. Byla tu hospoda, pak diskotéka, poté pivnice, a po velké rekonstrukci vznikla třicet devítka. Dneska máme restauraci, menší salonek a velký sál pro téměř sto hostů. A když je to málo, což občas je, protože děláme i opravdu velké svatby, využijeme také sál v nově zrekonstruovaném obecním kulturním domě.

Kolik vás je potřeba k tomu, abyste zvládli nejen restauraci ale i velké akce?

Máme deset kmenových zaměstnanců, kterým pomáhá dalších deset až patnáct více méně stálých brigádníků.

Jak se shání zaměstnanci a brigádníci pro vesnickou restauraci, která je přece jen dost vzdálená od větších měst?

Je to o štěstí, známostech i sociálních sítích. Máme hodně kolegů místních anebo z blízkého okolí, ale pokud to mají dál, je to limitující, musí mít auto, přece jen veřejná doprava nám tu moc často nejezdí a rozhodně se nekryje s naší provozní dobou.

Vím, že hodně děláte svatby, oslavy, catering pro firmy a další velké akce. To všechno děláte sami? All inklusive, všechno jídlo od předkrmů, hlavních chodů až po dezerty?

Děláme sami téměř vše včetně kanapek, pomazánek, studených rautů, kde dbáme nejen na kvalitu ale i na vizuální vjem. Jen dezerty necháváme profesionálům. Spolupracujeme s cukrářstvím Madel z Dolního Benešova, takže jsme schopni hostům zajistit celou svatbu all inklusive včetně dortu i sladkého baru.

Kolik svateb uděláte za rok?

Úplně přesně jsem to ještě letos nepočítal, ale za některý víkend třeba jsou dvě i tři svatby, ale ani mimo svatební sezonu nemáme žádný víkend prázdno v diáři. Když není svatba, tak jsou tu rodinné oslavy a ke konci roku i firemní večírky. Svateb ale máme ročně minimálně padesát.

Má restaurace na vesnici nějaká specifika?

Já jsem místní, tak mě toho tady u nás moc nepřekvapí. Ale když si vzpomenu na to, kdy jsme zavedli čepování piva na hladinku na pákovém výčepu, to se některým štamgastům úplně nelíbilo, byli zvyklí na něco jiného. Ale dneska už mají naše pivo rádi a pochvalují si.

Jaký je váš nejprodávanější pokrm?

Na akce, svatby a oslavy je to jednoznačně klasika – svíčková.

Děláte onu regionální specialitu svíčkovou se zelím – krautsalatem, jak se tomu říká tady na Prajzské?

Ano, děláme. Všech hostů se při objednávce jejich hostiny ptám, zda ke svíčkové chtějí také kraut­salat a minimálně devadesát procent řekne, že ano.

Co je naopak trhákem v běžném restauračním provozu?

Máme docela krátký jídelní lístek, měníme ho docela často, ale má své stálice. Hodně populární zejména mezi hosty z nedalekého Polska je smažený sýr. Ten prostě musíme mít. Jinak to jsou jako všude dnes burgery. Náš burger 39 se sázeným vejcem a karamelizovanou cibulkou asi vede. Oblíbené jsou také variace z vepřové panenky, třeba teď na podzim panenka na hříbkách s domácími bramboráčky. K tomu máme vždy na víkend nějakou specialitu.

Závidíte něco podnikům ve velkých městech?

Nevím, jestli jim závidím, ale často je spíš obdivuju, protože ne každá restaurace ve městě má takové velkorysé prostory, jak máme my. Nemohou dělat velké akce a musí se uživit z běžného provozu.

Kdo jsou vaši hosté? Jsou to místní, nebo jsou přespolní?

Je to možná trochu překvapivé, ale místních je zhruba pětina. Zbytek jsou opravdu přespolní a hodně také i přeshraniční hosté z Polska. Jezdí k nám na večeře nebo nedělní obědy i hosté z Ostravy, Opavy, to mě těší, že váží tu cestu až k nám. Často máme plno, proto všem, kteří to mají dál, doporučuji, aby si udělali rezervaci a nejeli zbytečně.

Jak vás vnímá místní komunita? Jaké máte vztahy v obci a kolik je restaurací v Píšti?

Restaurace jsme tady tři. Restaurace Mike otevírá, jen když má soukromou oslavu, dělá catering. Na koupališti je další restaurace, která funguje po celý rok. Pak tu máme ještě několik klasických hospod, kde si dáte pivo, panáka, ale už nemají plnohodnotnou kuchyni. Ale drží se, fungují a za to jsem rád.

Vy a vaše restaurace jste v konkurenci vyhlášených podniků z velkých měst uspěli v hlasování veřejnosti. Máte tušení, čím to je?

Přiznám se, že nevím a jsem tím dost zaskočený a příjemně překvapený. Lidé hlasovali online, my si sociální sítě děláme sami, nemáme profi marketéry. Ale na druhou stranu, na svatbách a akcích se nám tady prostřídají stovky hostů za víkend, a to možná pomohlo. Někdy máme svatbu v místním kulturním domě, druhou u nás a k tomu ještě běžný provoz. To může být třeba 200 hostů za den. A já doufám, že spokojených hostů, což je vždy ta nejlepší reklama.

Samozřejmě máme web, facebook a Instagram, který jsme založili, protože nás svatební fotografové chtěli označovat a sdílet. Což nám asi taky do jisté míry pomohlo v hlasování.