Recenze: Bistro Pochutnej si, aneb synku, v Třincu se vstává brzo!

Bistro Pochutnej si, které vzniklo v Třinci vedle vyhlášeného obchůdku s delikatesami, jsme v Magazínu PATRIOT představili nedávno.

Článek Stále se jídlem bavím o gastronomovi Tomáši Novém vzbudil velkou pozornost a tak jsem se rozhodl po čase podnik vyzkoušet.

Myslel jsem, že v pátek patnáct minut před polednem bude bistro ještě teprve čekat na hlavní nával hostů, ale to jsem se spletl, holt v Třincu se vstává brzo, bo není čas...

Takže jsem tak tak našel volné místo a nějakých pět minut čekal na obsluhu. O objednávce jsem měl jasno, zaujal mě sendvič s pastrami a zelím z karty.

Jenomže z toho jsem byl záhy servírkou vyveden, protože "přes meníčka neděláme nic jiného, kuchyň je úplně jinak v tu dobu nastavena..."

Moc tomu nerozumím, servírka se ani nezeptala, co bych si dal, třeba by sendvič pro kuchyni problémem nebyl. Vžyť jen o pár minut později, když došlo jedno ze dvou poledních jídel, byl hostům promptně nabízen hamburger z karty - to už problém není?

Takže mi nezbylo vybrat si ze dvou jídel denního menu a jedné polévky.

Polévka byla krupová se slaninou a hříbky a hlavní jídlo buď hovězí s brambory nebo zapékané cukety s gratinovaným sýrem a rajčatovou salsou. Sám dosud nemohu uvěřit, že jsem dal přednost vegetariánskému jídlu, ale opravdu jsem to udělal...

Nejdříve ale k polévce, byla poctivá, plná krup, zeleniny, ba i dost hříbků v ní bylo, avšak pochybuji, že by celkový dojem byl něčím, kvůli čemu by kdokoli z hostů řekl: tak mámo, na tuhle polévku sem musíme zajít zas... Zkrátka naprosto průměrná "meníčková" polévka.

Možná se takové polévky dělají fakt jenom proto, že jsou na to hosté zvyklí a že je třeba něčím zasytit a "zahřát břuch", protože jinak opravdu nevím, proč něco takového v bistru, které je vyhlášené svou hravostí a nápaditostí, dělají.

Tím spíš, že hned další chod, zmíněné zapékané cukety, je vynikající. Žádná rozplizlá cuketová hmota s něčím. Cuketky jsou příjemné na skus, sýr na nich pěkně rozpečený, chutnají i hříbky s klíčky a všechno to podtrhuje úžasná salsa, které je v talíři tak akorát, aby vám vystačila do namočení pohledního sousta.

No ale jak jsem naznačil, já nejsem moc zvyklý obědvat zeleninu, takže se po krátkém (žádném) váhání rozhoduji pro pokrm, který je na dnešním menu označen jako dětské jídlo, případně dezert (pro nedojedené) - ovocné knedlíky.

Přestože už je bistro půl hodiny po poledni poloprázdné (tady se fakt chodí na oběd od jedenácti), na sladkou tečku čekám o něco déle, než je mi příjemné. Kdybych měl na oběd půlhodinu, jak to v některých firmách bývá, tak už stojím na koberečku u šéfa za pozdní příchod.

Avšak, přátelé, konec dobrý, všecko dobré. I když se do knedlíku, který je naplněn strouhanými jablky a skořicí, nůž zakrojuje pro určitou tuhost s malinkým odporem, výsledek je nad očekávání.

Knedlík jje vláčný, když si jej namočíte do ušlehaného tvarohu, přepuštěného másla a zkaramelizovaného cukru, zapomenete na všechna malinká příkoří dne a je vám neskutečně dobře.

Už vám ani tolik nevadí laciná reklama na levnější kolu, když si ji dáte s jídlem v určitou dobu, umístěná na druhé straně denního menu, která mi do tohohle bistra s vlastním pohledem na svět a gastronomii přijde jako zbytečná "úlitba bohům" a vůbec sem nepasuje. Zkrátka si jen utřete čelo a říkáte si, že je dobře na světě.

Tak pokud mohu poprosit, zvažte ty polévky a pokud dáte šanci před obědy i lidem, kteří mají chuť na vaše pecky, které jim ale v tu chvíli odpíráte, bude na světě ještě o něco lépe.