Pro „kérku“ do kostela: Opavu zkrášlil jedinečný festival tetování a svobody

Víte, co může mít společného drsný motorkář, máma od rodiny a holka s visáží modelingové hvězdy? Malá nápověda: možná, že všichni chodí rádi do kostela, nebo mají rádi tetování. Anebo taky obojí. Více už prozradí naše reportáž alias malá modlitba za „kérku“ z opavského kostela svatého Václava, kde to o víkendu na plné pecky žilo krásou, svobodou i odvahou se odlišit.

Pravda, prudérní náturu asi malinko rozkolísá už jen pomyšlení na bzukot tetovacích strojků doprovázený rytmy punku a rokenrolu, které ozvučí monumentální sakrální prostor s barokními freskami a taky zdobený unikátní dominantou, velkoplošným a mimořádně cenným obrazem „Zavraždění svatého Václava“.

Na první pohled pro někoho hříšné až bizarní spojení však může fungovat. A to naprosto dokonale a bez ohledu na množství „otčenášů“, které by snad měli odříkat organizátoři takové akce. Důkazem, že duchovní rozměr stavby ze 14. století lze krásně provázat s tak světskou věcí, jako je právě tetování, je opavské „Tattoo Session Silesia“.

Zjednodušeně řečeno, jde o setkání lidí, kteří tetování milují a chtějí svoji tvorbu co nejvíce otevřít i okolnímu světu. S Magazínem Patriot jsme byli u toho, když probíhal 12. ročník, který rozhodně nepatřil jen „kérkám“, krásným holkám a silným motorkám…

Nikdy nešlo o prachy

Jasně, „holky, mašiny a rychlé kytary“ se samozřejmě nedaly v opavském svatostánku přehlédnout a přeslechnout, ale k vidění bylo o hodně víc. Třeba, a vlastně spíš hlavně, soutěž českých, slovenských a polských tatérů, kterých se sešlo kolem třicítky. Tím, kdo je už před lety vůbec poprvé pozval, je Bekus. Tatér, který se na scéně pohybuje skoro dvacet let.

Původně mu možná šlo o soupeření, kdo je v tetování lepší a horší. Ale vtip celé akce je v tom ukázat své umění před lidmi, kteří se pak sami rozhodnou, jestli k vám do studia či do salónu pro „kérku“ přijdou.

„Podobných akcí jsem se dříve účastnil po celé Evropě. Říkal jsem si, že by stálo za to udělat u nás, kde pořád doháníme západní svět, akci, díky které zkusíme s Evropou držet krok. Chtěl jsem lidem ukázat, jak to s tetováním je. Nešlo mi o prachy. Deset let jsem to dělal prakticky zadarmo, jenom z lásky k tomu, co miluju,“ přichází Bekus se svým vyznáním.

Při pohledu na stovky lidí, kteří každoročně míří na „jeho session“, se zdá, že účel byl splněn. Přestože jde svým způsobem o lokální akci, daří se jí otevírat svět tetování stále širšímu okruhu lidí. Asi to bude znít lacině, ale zajít do kostela na „kérky“ mohou fakt celé rodiny, a taky je tam potkáte.

„Kdybych to měl úplně zjednodušit, řeknu, že jsem chtěl tetování přiblížit široké veřejnosti, která kérku nemá, ale chtěla by se na ni zblízka podívat. Někdo třeba nechce jít do studia, protože by se cítil blbě. Neví, co tam na něj čeká. Od začátku jsem to zkrátka bral s čistým záměrem, který se nám povedlo realizovat,“ říká zakladatel tatérské akce, která je jediná svého druhu v našem regionu.

Najdeš si tatéra a jde to samo…

Kromě pár exotů, jako jsou třeba zvědaví reportéři, na ní narazíte povětšinou na tři skupiny lidí. Jedni jsou ti, kteří se tetováním živí, druzí jsou ti, kteří ho už mají a třetí jsou tací, kteří uvažují o tom, že by si nějaký ten motiv nechali zvěčnit na svou kůži.

Marie má sice už tuhle fázi za sebou, ale přesto nám řekla, proč do toho vůbec šla a proč se znovu ocitla v tetovacím křesle. „Chtěla jsem mít zvěčněnou svoji prvorozenou dceru, takže jsem si nechala vytetovat počáteční písmenko jejího jména a datum narození,“ sděluje křehká černovláska, kde našla motivaci s tetováním začít.

Zatímco na jejím předloktí už se začínaly rýsovat první obrysy nové „kérky“, vysvětlila nám ještě, z jakých důvodů v originálním zdobení pokračuje.

„Našla jsem si partnera tatéra, takže potom už to šlo samo. Rozumný člověk si tetování nechá udělat jako symbol, který má nějaký význam. Ne, že si ukáže na kytičku, která se mu líbí. Což se hodně rozmohlo, v poslední době mi to přijde jako módní trend,“ pokračuje Marie s tím, že soutěžní vlčí máky jsou pro ni poslední v řadě, pak s tetováním skončí.

Když to slyší Aleš, její partner a tatér v jedné osobě, začne se smát. Něco takového už asi musel v životě vyslechnout častokrát. Avšak skutečnost, že má doma ženu, která žije jeho profesí, mu přijde jako ideál. „Určitě. Kdybych měl doma sekretářku, která má názory z komunistické doby, kdy se říkalo, co kérka, to kriminálník, to by asi nešlo dohromady,“ myslí si mladý tatér.

Jako když se sejde rodina

Opavské „Tattoo Session“ však nemá jen profesionální rozměr. Přehlídky a poměřování tatérské tvorby tady doplňují koncerty kapel, dětská vystoupení, ale taky přehlídky módní, během kterých dámy i pánové obdivují například nádherné retro v podání „pin-up girls“.

S přibývajícím časem kolem vás správně houstne atmosféra všeobecného přátelství, ve které se nové pakty stvrzují s přirozenou lehkostí. Pokud je třeba, může tomu jemně pomoci domácí višňovice.

„Je to, jako když se sejdete s rodinou na osmdesátinách u tetičky. Pro mě je nejkrásnější, že jsme tady všichni na stejné vlně. To mi přijde na té akci krásné. Milujeme jednu věc. Tetování je pro nás výjimečné a dělá z našich životů něco jiného,“ přichází se svým komentářem hlavní organizátorka Martina Baierová.

Dva roky starý přesun akce ze sportovní haly do odsvěceného kostela, který se stal v posledních letech pozoruhodnou kulturní alternativou v centru Opavy, povznesl tatérské setkání na zcela jinou úroveň.

Až se díky tomu chce říct, že v současné společnosti už tetování není žádné tabu. Je v tom symbolika, vždyť i Bůh mu přece dal své požehnání, nebo ne? „Nemá tady sice svatostánek, ale je tady s námi,“ usmívá se pořadatelka.

Boom tetování? To ne, doháníme ztracené roky svobody

Když se ještě dáme do řeči s Bekusem, který právě začíná tetovat svoje soutěžní dílo, snažíme se přijít na to, co vlastně dneska tetování představuje. Někdo v něm vidí módní trend, jiný mluví o tisícileté tradici a historicky neměnné potřebě lidstva zaznamenávat na vlastní kůži zlomové zážitky.

Pro řadu lidí dál zůstává výstřelkem a provokací, která člověku v konečném důsledku může uškodit. Třeba když se bude ucházet o práci v konzervativním prostředí státních složek či úřadů. Co je tedy pověstný mýtus a co realita?

„Mylnou představu Čechů je, že tetování má nějaký boom. To není pravda. My jenom napodobujeme západní státy, ve kterých nebyl komunismus. To je celý fígl. Zatímco Francouzi nebo Švýcaři se tetovali, my tady byli za železnou oponou,“ dává se Bekus do rozplétání významu tetování u nás.

Dobře, boom to není, ale zakázaný underground taky ne. „Tetuju devatenáct let, takže mám pocit, že zájem vzrůstá, ale jen v uvozovkách. My prostě doháníme západní státy, ve kterých byla svoboda. Vynechal bych proto slova jako trend nebo móda,“ hodnotí nakonec jeden z hlavních hybatelů dění kolem tetování.

Díky přímé zkušenosti můžeme potvrdit, že právě svoboda a otevřenost jsou hlavní pocity, které ve vás kontakt s „tattoo“ scénou zanechá. Ostatně, tak jako všude, kde se realita nelakuje na růžovo ani na černo-bílo, ale kde stojí na opravdových lidských příbězích…