Požehnané Vánoce. Rodina z Opavska je slaví dvakrát, má totiž deset dětí

Michaela Urubová Gottwaldová (33) ze Skřipova na Opavsku přivedla v říjnu na svět už osmého syna. Další dvě dcery má z předešlého vztahu i její o sedm let starší muž.

„Manžel i já máme po dvou dětech z předchozího vztahu. A spolu máme šest společných kluků. Manžel bere mé dva nejstarší syny jako své vlastní, stejně tak i já jeho holky. Nehrajeme na to, kdo je od koho, všechny děti jsou prostě naše,“ řekla s úsměvem na tváři Michaela Urubová Gottwaldová pro patriotmagazin.cz.

Holky s vámi ale nebydlí, že?
Jezdí většinou na víkendy, podle toho, jestli doma nemají povinnosti nebo nejsou třeba nemocné. Je to vždy o domluvě s jejich maminkou, se kterou máme super vztahy. Manželovy holky mají 13 a 16 let, naši kluci je mají moc rádi, takže víkendy s nimi, to je vždy velká pohoda.

Přesto, starat se o tolik dětí, to musí být pořádný zápřah…
S dětmi je to svým způsobem vždy náročné. A je jedno, jestli máte jedno, dvě nebo více. Když jich je víc, tak je výhoda v tom, že mají parťáky na hraní a nepotřebují k tomu mě, já tak můžu uvařit nebo uklidit. Když jsou doma všichni, tak to není takový stres, jako když jsem jen se Štěpánkem (1,5 roku) a Šimonkem (2 měsíce).

Co babičky, pomáhají vám?
Mí rodiče pomohou, když je třeba. Nejvíc tím, že k nim jedou na víkend dva nebo tři kluci, vezmou je na výlet nebo třeba na bazén, pěkně na střídačku. V létě pak jedou vždy dva kluci s babičkou k moři. Kluky si podle svých možností bere i babička dvou nejstarších synů. I ona je vozí k moři, což je super, protože už se podívali i do zahraničí. I my plánujeme dovolenou se všemi dětmi u moře, ale já jsem byla během léta většinou těhotná, nebo jsme právě měli malé miminko. Další rok nebo dva nás zase doma čekají velké opravy a rekonstrukce. Potřebujeme větší obývák, protože už se do něj skoro nevejdeme.

Nejstaršímu synovi je 15 let, nejmladší se narodil v říjnu. Jak spolu všichni vycházejí? Je to divočina?
Kluci jsou jako normální děti. Většinou se milují, ale umí se mezi sebou i postrkat, je to jako všude. Hodně se mi však na výletech stávalo, že lidé obdivovali pospolitost kluků. Třeba nástupy a výstupy do autobusů či vlaků, ti starší vzali do náruče mladší, chytli je za ruku, podali si pití, zkrátka si mezi sebou pomáhají.

Co nejmladší Šimonek, jak se mu daří? Jak ho doma bráchové přijali?
Ve 14 dnech jsme si s ním „užili" hospitalizaci v nemocnici. Ostatní kluci se o něj báli, takže teď ho o to více mazlí a starají se o něj. Když se vzbudí, začne kňourat a já ho hned neslyším, tak ostatní spustí poplach, nepotřebuji ani elektronické chůvičky.

Jak trávíte Vánoce?
Vánoce máme klasické. Máme stromeček, dárky, vánoční hostinu. Letos dokonce i na Štědrý den, loni jsme ho totiž slavili až 25. prosince, protože manžel byl v práci. Letos jde na noční, takže se těšíme, že budeme spolu. Jinak Vánoce slavíme dvakrát - jednou sami a pak s holkami. Stromeček zdobíme většinou až na Štědrý den, ať kluci zabíjí čas, ale někdy ho máme dříve a oni nás ukecávají, ať už ho ozdobíme.

Co chystáte k večeři? A co dárky, už se děti těší?
Na jídlo míváme tradiční vepřové pečené na medu - zlaté prasátko, vinnou klobásu a nějakou rybu, třeba filé nebo žraloka. Letos budeme mít pstruha, kapra si pak manžel dává u rodičů. Po jídle jdeme s kluky ven nebo do pokojíčků, podle toho, jak stíháme, a nějakým kouzlem se nám vždy objeví pod stromečkem dárečky. Kluci ví, že si je lidé dávají z lásky, aby si udělali radost, maminka je zabalí a pak jsou nachystané. Taky jsem jim vysvětlila, že dárečky se dostávají pod stromeček kouzlem, a záleží na tom, čemu každý věří, že v různých zemích dárečky nosí různé bytosti. Pak si říkáme, že jsme zvědaví, kdopak nám je přinese letos. Třeba čtyřletý Vojtík v tom má jasno, dárky nám podle něj nosí Thor Odinson. Počet dárků se snažíme regulovat, každý má okolo tří. Myslím si, že když mají dárků hodně, tak je toho na ně moc.

Pokud máte chvilku času, co děláte? Máte nějaké koníčky?
Já osobně se ráda hrabu v záhoncích na zahradě, sekám trávu. Letošní rok jsem to ale strašně flákala, poslední těhotenství totiž bylo náročnější. Ráda čtu, plánuji interiér našeho domu, vymýšlím výlety, hledám zajímavosti v okolí a když to jde, tak si jdu i zaběhat. Celkově jsou pro mě však koníčkem naši kluci.

Spíte vůbec někdy?
Spánek, to je velice zajímavé téma. Řekla bych, že asi někdy i spím, jsou to v noci třeba dvou až tříhodinové intervaly. Za těch 14 let jsem na to už zvyklá, takže mi to ani nepřijde zvláštní. Ovšem přes den si s mimčem lehnout a spát, to neumím.

Co jako rodina společně nejradši děláte?
Naše společné aktivity jsou spíše takové, že si sedneme, povídáme a tulíme se. Kluci milují filmové večery. Když je víkend, rozloží se gauč, pustíme nějaký super film, uděláme popcorn. Oblíbené jsou filmy od Marvelu, Harry Potter, ale taky pohádky. Někdy přijdu s nějakým úžasným nápadem, třeba něco tvoříme a na začátku je to idylka. Jenže pak odběhnu a ono se to zvrhne. Kluci si vybíjí kreativitu třeba na zdi nebo na sobě.

Co výlety, vydáváte se za dobrodružstvím?
Ty máme rádi, bývá na nich legrace. Jezdíme autobusem nebo vlakem, ale spíše v létě. Kluci jsou taky rádi na kole, na prolézačkách. Jeden ze synů jezdí na rybářský kroužek, na ryby chodí i s dědou, strejdou nebo bratrancem. Dva kluci, a od ledna vlastně už čtyři, zase navštěvují hasičský kroužek. Taky vaří s dědou

Osm dětí je hodně. Ale plánujete ještě další?
Takhle nám to opravdu prozatím stačí. Počet dětí je ideální - sudý - deset dětí a mamka s taťkou, je nás 12, to je magické.