Pohled na Bazaly: slavné časy a velké vize jsou pryč, o investicích se dál jen mluví

Zase až tak moc se neděje. Na ostravských Bazalech, dříve slavném stadionu fotbalového Baníku, jdou k zemi "jen" stožáry umělého osvětlení. To se občas stává, zvláště u starých a zrezivělých konstrukcí. Otázkou je, zda oblíbený stadion není smutným příkladem postupně rozebíraného majetku, do kterého se nikomu nechce příliš investovat...

Když „partyja“ příznivců SK Slezská Ostrava v listopadu roku 1934 vypůjčila šestatřicet reflektorů od tehdejších Moravskoslezských elektráren, aby si mohla na Staré střelnici posvítit na prestižní výhru 4:3 nad jedenáctkou Pešti, jistě netušila, že první pokus s umělým osvětlením bude čekat na své modernější nástupce téměř čtyřicet let.

Právě tolik času totiž trvalo než se Baník, nástupce Slezské, už na dnes kultovních Bazalech dočkal zápasu pod světly ze stožárů, které jdou v těchto dnech jeden po druhém k zemi. Deštivé a větrné počasí demontáž možná o pár dní oddálí, ale to je tak všechno, co se s tím dá v tuto chvíli dělat.

Éru slavných začátků stadionu Bazaly tedy svým způsobem můžeme vytyčit milníky, jako je otevření 19. dubna 1959 a právě první zápas pod umělým osvětlením, který Baník 5. března 1972 vyhrál nad polským Górnikem Zabrze v poměru 3:1.

Ty největší okamžiky klubové historie však přišly až následně. Kromě celkem čtyř mistrovských titulů v letech 1976, 1980, 1981 a 2004 můžeme zmínit alespoň cenné mezinárodní výhry nad soupeři jako Bayern Mnichov či olympijský výběr Brazílie (obě během roku 1976), kterým přihlížely dodnes nepřekonatelné třicetitisícové návštěvy.

Jak vypadaly vize velké přestavby?

Po poslední opravdu obrovské euforii z jara roku 2004, kdy byly Bazaly absolutním středem zájmu celé ligy a prakticky všechny zápasy na nich byly vyprodány, přišlo ještě pár solidních sezón. Samotný stadion pak právě před mistrovskou sezónou, kterou začínala doba „tenisového majitele“ Daniela Vacka, prošel zásadní proměnou, kdy se místo původních lavic instalovaly dodnes sloužící plastové sedačky.

Jinak se stadion kromě průběžných úprav interiérů či de facto shora nařízených zásahů, jako bylo nové členění ochozů, v posledních letech žádných větších modernizací nedočkal. Ne, že by nebyly sny. Dokonce se skutkem staly takové, které se povedlo architektům vizualizovat. Připomenout si můžeme ty zřejmě nejznámější z dílny ostravského Projektstudia. Datují se do roku 2012 a slibují rekonstrukci opravdu velkolepou.

Jenže slibů a možných vizí se kolem Baníku za nedávné roky šířilo Ostravou tolik, že by vydaly na docela slušnou sci-fi. Ve skutečnosti už měli fanoušci jen pramálo důvodů k radosti. Když nepočítáme „povinné“ loučení s Bazaly v květnu minulého roku, byli možná naposled na svůj klub a na svém stadionu pyšní o rok dříve, tedy při posledním zápase jara 2014, kdy více než dvanáct tisíc příznivců vidělo suverénní triumf nad tehdy rozloženou Slavií…

Realita je smutná, investice ve hvězdách

Jenže uběhly dva roky a karty jsou rozdány zcela jinak. Když zůstaneme u srovnání se Slavií, oba kluby změnily majitele, ale oba čelí zcela jiným výzvám. Zatímco slávisté příliš nevědí, jak naložit s čínským kapitálem a stát se opravdovým lídrem první ligy, baníkovci se naopak do ní nejprve musejí z té druhé probojovat. Na Bazalech sice dál trénují, ale zápasy již více než rok hrají na Městském stadionu ve Vítkovicích.

Síla i slabiny nového mužstva, vedení a taky nového majitele Václava Brabce se teprve budou projevovat. No a Bazaly jsou zrovna jedním z velkých témat, byť už zřejmě trochu zakletým. Těžko říct, čím to je, ale zatím se ještě nenašel člověk, který by do chátrajícího stadionu notabene patřícího městu chtěl smysluplně investovat. Na druhou stranu, má-li se areál dál využívat pro fotbal, bez investovaných peněz to jaksi nejde, že?

A tak se zatím k zemi kácejí čtyřiačtyřicet let staré stožáry (zbývají ještě dva, pozn. red.), na které jsme si zvykli jako na symbol panoramatu Slezské Ostravy. Jsou přece už dávno v havarijním stavu, řekne se na vysvětlenou. Otázkou je, zda jednou velkou havárií nejsou celé Bazaly?

Nastat v ostravské politice jen trochu jiná konstalce, bylo by asi už dávno po nich, jak prorokoval ve své písni Jarek Nohavica. Ony však ještě pořád stojí a tak zůstává stále  živá naděje na jejich rekonstrukci. Třeba město Ostrava během posledních měsíců potvrdilo, že trvá plán přestavět Bazaly na tréninkové centrum pro mládež. Investice to má být „bratru“ za 200 miliónů korun.

Je to paradox, ale mimo jiné by se tím napravilo neblahé dědictví jednoho z bývalých majitelů Aloise Hadamczika, který zdárně zobchodoval bývalé tréninkové centrum Baníku zvané Jeremenko. Dnes na jeho místě stojí obchodní centrum a v něm, jak známo, talentovanou mládež vychovávat nelze.

Vzhledem k tomu, jaké sumy a na jaké projekty se z veřejných financí běžně platí, nejde v případě „nových Bazalů“ o nijak závratnou záležitost. Ale říkejte to lidem na patřičných místech, když je před volbami, nebo pro změnu zase příliš brzy po volbách. A to je v naší politice skoro pořád. Uvidíme, snad se jednou ten správný „politicko-obchodní kšeft“ podaří a Bazaly zase vzkvetou. Zatím se o tom jen mluví, a to hlavně když je v redakcích okurková sezóna…