Podnikání v Ostravě před sto lety? Obrovské bohatství i propastná bída

​V dnešních dnech se všichni ohlížíme o 100 let zpět a vzpomínáme na dobu, kdy vznikla republika. Jak na tom v té době byla Ostrava s podnikáním?

"V Moravskoslezském inovačním centru Ostrava (MSIC) hledáme cesty, jak podporovat podnikavost dnešních obyvatel, tak nás zajímalo, jak podnikali jejich předci přibližně v té době," říká mluvčí MSIC Iva Sokolovská.

Take proto vznikl rozhovor s ředitelkou Archivu města Ostravy Hanou Šústkovou.

„Ostrava byla nesmírně bohaté město, tady se peníze točily a lidé si rádi užívali, na druhé straně byla veliká bída. Mělo to takový americký ráz, byly zde vidět propastné rozdíly," říká Hana Šústková.

Kam tehdy lidé chodili za zábavou a odpočinkem?
V Ostravě byla hustá síť restaurací nejrůznějších kategorií od doupat neřesti až po velice luxusní podniky, kam chodili lidé utrácet své peníze vydělané nejen ve velkém průmyslu. V té době se velmi dařilo kavárnám. Lidé tam chodili nejen posedět, ale také tančit. V kavárnách probíhal i obchodní život. Pamětníci vypráví, že v kavárnách se scházeli a domlouvali své obchody advokáti, obchodníci a například obchodní cestující. Nejznámějšími kavárnami byly Elektra, Praha, Kafé Royal (dnešní menza filozofické fakulty na Reální ulici), kavárna Fénix (naproti Divadla J. Myrona) a Bocaccio (Palace).

Jaké zde byly obchodní domy?
Ke známým podnikatelům té doby patřili majitelé obchodních domů, kterých bylo v Ostravě hned několik. V 30. letech postavila rodina Bachnerů obchodní dům s nejrůznějším zbožím pro vybavení domácnosti. (Dnes známější pod názvem Horník). Kousek dále byl proslulý obchodní dům Rix zaměřený na módu, textil a galanterii. Původní budova byla za války zničena bombardováním a na jejím místě nyní stojí dům s pelikánem. Velkým obchodním domem, vzbuzujícím dodnes vášně, byla Textilie (Ostravica), patřící podnikateli Igo Wechslerovi. Vedle této nejznámější trojice obchodních domů místních většinou židovských podnikatelů byly v Ostravě filiálky celoregionálních obchodních domů ASO (dnes sídlo Všeobecné zdravotní pojišťovny), Baťa a Brouk a Babka (Dům knihy).

Komu tehdy patřily největší firmy?
Nejbohatšími podnikateli byli majitelé dolů, hutí a podnikatelé v chemickém průmyslu. Po roce 1918 už je obtížné rozklíčovat majitele velkých průmyslových podniků, protože přecházejí na akciové společnosti a vedení přejímají manažeři. Jiné je to u dolů, tam se jednalo o šlechtické rodiny – například hrabata Wilczkové na Slezské Ostravě a Reifferscheidtové. Do roku 1945 se tedy jednalo o rodinné podnikání, poté byli majitelé uznáni za Němce a podniky nad 500 zaměstnanců byly znárodněny, čímž vzniká koncern OKD, který sdružil ostravsko-karvinské doly.

A co menší podniky a firmy?
V Ostravě fungovaly malé rodinné hutě, jako například slévárna Rudolfa Sýkory v Mariánských Horách i Moravské Ostravě, ale ty nemohly dlouho soupeřit s Vítkovickými železárnami. Vítkovické železárny, přestože to byl obrovský konglomerát, si udržely rodinné vlastnictví velkopodnikatelských rodin Gutmannů a Rothschildů až do roku 1939 respektive 1945. Známější jsou Rothschildové, dodnes se používá rčení „Nejsem Rothschild“. Poslední ostravský Rothschild - Eugen, přestože měl v Moravské Ostravě trvalý pobyt, žil trvale v Paříži. Gutmanni jsou méně známí, pocházeli z Lipníka nad Bečvou, nakupovali a prodávali uhlí na Ostravsku a hráli od 50. let 19. století významnou finančnickou a velkoobchodnickou roli. Pak se etablovali ve Vídni a založili obchodní a finanční dům „bratři Gutmannové“. V Zábřehu fungovala chemička rodiny Rütgers, jednalo se o říšsko-německý kapitál, který po 1. Světové válce prodali. V polovině 70. let minulého století byl hlavní provoz přesunut do Dezy ve Valašském Meziříčí.

A co živnostníci?
V Ostravě podnikali nejen velcí podnikatelé, ale i živnostníci a nejrůznější obchodníci. Živnostníci se sdružovali do živnostenských společenstev, jako například řezníci, uzenáři, obchodníci s potravinami či jejich výrobci. Objevovali se taxikáři, prodejci aut a pohonných hmot. Dařilo se soukromým lékařským praxím, dentistům a lékárníkům, známé bylo soukromé sanatorium doktora Kleina v Grossmannově vile. Soukromě podnikali advokáti, soukromníci vlastnili stavební společnosti - například Strassmann nebo bratři Špačkové. Byla zde spousta krámkařů, drobných živnostníků, kteří prodávali potraviny a k tomu třeba petrolej. Vedle nich byli i obchodníci jako například František Letovský, který měl na dnešním Masarykově náměstí obchod s vyhlášenými lahůdkami, kde bylo možné koupit luxusní potraviny a alkohol. Veškeré služby byly soukromé – holiči, kadeřníci, pohřebnictví, přeprava, fotografové, knihtiskárny, nakladatelství, papírenské obchody atp.

Podnikaly i ženy?
Ženy před svatbou pracovaly, ale pak velice často zůstávaly doma. Mohly si však přivydělávat. Kolonie mívaly svůj pozemek, kde se pěstovala zelenina, chovaly slepice a přebytky bylo možné zpeněžit. Je třeba si uvědomit, že péče o rodinu, která bývala početnější než dnes, byla v té době náročnější. Jen oběhat krámkaře, sehnat všechny potraviny a přinést je domů! Vařilo se na kamnech, které bylo nutné roztopit, uhlí nanosit ze sklepa. Vyprat prádlo neznamenalo dát ho do automatické pračky. Zorganizovat celý chod domácnosti by se dalo přirovnat k manažerské práci. Ve vyšších kruzích se neslušelo, aby žena pracovala. Od bohatých žen se očekávalo, že se budou starat o chod domácnosti, dělat muži zázemí, pořádat společenské akce, salony a u toho budou krásné. Ženy ale také podnikaly, jejich doménou byly služby - módní salony, výroba klobouků (modistky), výuka tance, jazyků, kadeřnictví. Některé převzaly rodinný podnik jako vdovy po manželovi, ale byly mezi nimi i vzdělané lékařky a advokátky.

Kdy nastala změna?
Dá se říci, že v té době bylo podnikání nutností pro uživení rodiny. V zaměstnaneckém poměru bylo v Ostravě asi padesát procent lidí v aktivním věku. Rodiny nedostávaly žádné dávky na vyrovnání sociálních rozdílů, a tak bylo nutné hledat aktivně jiné cesty. Podnikání nejprve zasáhla v 30. letech velká hospodářské krize. Tu malé podniky nepřežily a šly do konkurzu, ani Vítkovice na tom nebyly dobře a snižovaly své stavy o polovinu. Podobně postižené krizí bylo luxusní zboží a stavebnictví. Nejvíce to asi postihlo střední podnikatele, kteří v období boomu ve 2. polovině 20. let investovali z půjček a v krizi museli půjčky vracet. Další ranou byla 2. světová válka, která svým neblahým průběhem ovlivnila osudy tehdy většinou židovských podnikatelů a po válce bohatých německých velkopodnikatelů. V 50. letech, kdy byl upřednostňován především těžký průmysl, podnikatelské aktivity nebyly podporovány.

Iva Sokolovská