Počtu diváků se smály, výsledku těžko. Vítkovice před 30 lety zdolaly hvězdy z FC Porto!

Fotbaloví machři z portugalského velkoklubu dorazili před třiceti lety do Ostravy zřejmě tak trochu na výlet, čehož jejich vítkovičtí hostitelé dokázali náramně využít. Připravte se, naše další "sci-fi jízda" do starých časů začíná. Pohárové retro č. 2 se týká neuvěřitelného výsledku TJ Vítkovice vs. FC Porto 1:0!

Pokud se vám zdá, že tehdy prostě muselo dojít ze strany soupeře k drzému podcenění, které se nikdy nevyplácí, jste celkem blízko pravdy, ale ne tak úplně. Borci z Vítkovic totiž jen pár týdnů předtím v rámci bojů 1. kola Poháru mistrů evropských zemí 1986/1987 vyřadili favorita jménem Paris St. Germain, což byla celkem velká nápověda.

Hráči Porta tedy dobře věděli, že se v pro ně asi dosti exotické Ostravě setkají s protivníkem, který bude mít kvalitu. A to se taky potvrdilo, i když „papírové“ srovnání obou mužstev vyznívalo samozřejmě jasně ve prospěch sebevědomých Portugalců, kteří se netajili tím, že mají zálusk na celkové prvenství v soutěži.

No, a důvodů k tomu měli asi tolik jako fotbalistů na soupisce. Většina z nich se totiž řadila k bývalým či aktuálním reprezentantům Portugalska, které podle letité tradice nejzápadnější výspy Pyrenejského poloostrova doplňovali šikovní Brazilci.

Pokud o brutálním rozdílu ve fotbalové praxi ještě pochybujete, lze jej vyjádřit krásným poměrem 304 : 2, který se týkal rozdílu v součtu startů hráčů obou týmů v mezistátních zápasech. Ale víte, jak to chodí. I tu nejdrsnější armádu světa může někdy překvapit třeba slušně vybavený pionýrský tábor…

Vítkovice vyhrály zaslouženě, uznal soupeř

„Pionýři“ z Vítkovic se svého historického úkolu, který připadl na odpolední duel dne 22. října 1986, chopili tak statečně, že si jejich brankář Pavel Průša mohl klidně půjčit dalekohled, aby vůbec viděl na obávané útočníky Porta. Tedy, přiznejme čest výjimkám, kterou byla jedna úvodní střela tečovaná naštěstí přímo do tyče.

Pak už to ale byl pořádný fotbalový tanec, z kterého se točila hlava zejména zaskočeným Portugalcům. Ti mohli být rádi, že břevno jejich branky nejprve zastavilo střelu Jiřího Šourka a následně i hlavičku Miroslava Kadlece. K tomu je nutno přičíst několik dalších šancí, z nichž se bohužel v gól proměnila pouze jedna.

Role slavného střelce se stejně jako předtím proti Paříži ujal kapitán Šourek, který ve 23. minutě proměnil pokutový kop. „Stejně jako předtím jsem čekal na pohyb brankáře. Tentokrát jsem však poslal míč více ke středu branky. Asi bylo slyšet až na tribuně, jak mně spadl kámen ze srdce, když míč skončil v síti,“ řekl po zápase jeho hlavní hrdina.

Litovat mohl se svými parťáky jedině toho, že se nakonec radovali pouze z nejtěsnějšího vítězství 1:0. „Marnému“ Portu se dalo vstřelit více branek, což uznal i jeho trenér Artur Jorge: „Vítkovice nás překvapily, vyhrály zaslouženě.“ Míru sportovních emocí chtěl zřejmě držet na uzdě domácí kouč Ivan Kopecký, který hovořil jen o dobrém výkonu.

Ale ostatní byli jiného mínění. „Musím opravit kolegu Kopeckého, Vítkovice nehrály dobře, ale výborně!“ chválil tehdejší reprezentační kouč a legendární fotbalová osobnost Josef Masopust.

7 tisíc fanoušků? V Portu přišlo desetkrát tolik…

Odborníci i fanoušci se tehdy shodli na tom, že vítkovičtí fotbalisté předvedli lepší hru než proti francouzskému mistrovi, jehož kvality podle nich Porto ještě o úroveň převyšovalo. Zkušený soupeř měl sice z nečekané porážky smutnou náladu, ale úsměv si přece jen dovolil.

A to v souvislosti s návštěvou pouhých 7 tisíc diváků, která však byla na vítkovickém stadionu zcela v normě. Jenže do kotle kultovního „Das Antas“ v Portu chodívalo v průměru zhruba desetkrát více zvědavců. Na odvetu to bylo přesně 82 tisíc (!), což byl pro mezinárodně málo zkušené Vítkovice, diplomaticky řečeno, významný problém.

Nebylo divu, že se po prohře 0:3 tehdy s nejlepší klubovou soutěží rozloučily, ale zanechaly přitom více než solidní dojem. Malou útěchou mohlo být s odtupem času i to, že jejich mimořádně silný přemožitel nakonec celou soutěž ovládl.

Roky sice kvapem běží a dnešní Vítkovice mají úplně jiné starosti, ale na tohle fotbalové retro se vzpomíná pěkně, ne? Vždyť tolik českých hráčů může říct, že se jim podařilo vyhrát nad Paris St. Germain a FC Porto…