Pixely & Terabajty Davida Pravdíka. Zaplaví nás AI grafický smog?

Ještě před desetiletím byla tvorba reklamního letáku, tištěného inzerátu nebo billboardu výsadou profesionálních grafiků. Ovládat CorelDRAW, Adobe Illustrator nebo Photoshop znamenalo roky praxe, studium typografie, barev i kompozice. Grafik nebyl jen člověk, který uměl ovládat software.

Především měl mít vizuální cit, kreativitu, pečlivost a schopnost porozumět zadání i cílové skupině. Uměl komunikovat, přijímat zpětnou vazbu a přizpůsobit návrh různým médiím a účelům.

Pak přišla druhá etapa. Online grafické editory, například Canva, zpřístupnily tvorbu grafiky téměř každému. Najednou si mohl vizitku, leták nebo příspěvek na sociální sítě připravit podnikatel, účetní i majitel malé kavárny. Šablony výrazně pomohly kultivovat vzhled marketingových materiálů, a mnoho firem díky nim začalo komunikovat vizuálně lépe než dříve.

A dnes jsme zase o krok dál. Stačí napsat prompt do ChatGPT, Gemini nebo jiného jazykového modelu, a během několika sekund vznikne banner, plakát nebo reklamní leták. Nikdy nebylo jednodušší vytvořit grafiku. Nikdy ale také nevznikalo tolik materiálů, u kterých je na první pohled vidět, že je vytvořila umělá inteligence.

Čím se vlastně taková grafika prozradí? Především přeplácaností. Umělá inteligence má tendenci využít každý centimetr plochy. Přidává ikony, efekty, stíny, odlesky, barevné přechody, dekorace a další prvky jen proto, že může. Výsledkem bývá vizuální ohňostroj, ve kterém člověk často ani neví, kam se má podívat jako první.

Přitom pravidla kvalitního grafického designu se za posledních několik desetiletí téměř nezměnila. Základem je jasná hierarchie informací. Silný headline, který okamžitě upoutá pozornost. Krátký a čitelný prodejní text, jednotné firemní barvy, jeden nebo dva dobře zvolené fonty a kvalitní fotografie nebo ilustrace. Nelze zapomenout na dostatek volného prostoru a hlavně jednoduchost.

Právě dodržet poslední pravidlo bývá to nejtěžší. Každý zkušený grafik ví, že největší část práce často spočívá v odstraňování zbytečností. Umělá inteligence naopak velmi ráda přidává další a další prvky.

Samozřejmě existují výjimky. Pokud je AI správně vedená zkušeným grafikem, dokáže vytvořit velmi kvalitní návrhy a výrazně urychlit práci. Stává se skvělým pomocníkem při hledání nápadů nebo přípravě prvních konceptů. Problém ale nastává ve chvíli, kdy se z pomocníka stane jediný autor.

Vadí to vlastně někomu? Možná méně, než si grafici a marketingoví odborníci myslí.

Když si zákazník vybírá oběd v restauraci, většinou neřeší, jestli jídelní lístek vytvořil grafik nebo umělá inteligence. Podobně u letáku na místní kulturní akci nebo plakátu na obecní sportovní turnaj. Pokud jsou informace srozumitelné, většina lidí původ grafiky vůbec nezkoumá. Na druhou stranu firmy investují do budování své značky právě proto, aby působily profesionálně, důvěryhodně a zapamatovatelně. A právě tam se kvalitní grafický design stále pozná, stejně jako poznáme rozdíl mezi jídlem z polotovaru a pokrmem od dobrého kuchaře.

Umělá inteligence zpřístupnila tvorbu grafiky podobně, jako kdysi digitální fotoaparáty zpřístupnily fotografování, nebo chytré telefony natáčení a úpravu videí. To je bezesporu dobře. Jen bychom neměli zapomínat, že software nikdy nenahradí cit pro kompozici, estetiku a komunikaci, a hlavně – vizuální identitu každé firmy.

Autor je marketingový specialista