Parlament povolením vstupu do obydlí šlápl vedle. Řešení přitom existuje a je jednoduché

Jmenuji se Jakub Unucka a nabízím vám svůj pohled místostarosty Klimkovic, které se problémem intenzivně zabývá 6 let a podílel se na vzniku kotlíkových dotací. A dokázal ve městě zajistit výměnu 70% starých kotlů i bez úřednické kontroly. Myslím si, že k tomu mám co říct.

V důvodové zprávě ke dnešnímu rozhodnutí parlamentu o vstupu do obydlí je černé na bílém, že neexistuje žádný způsob, jak prokázat, že se topilo špatně.

Z popela to nejde, ze stěrů to je neprůkazné, z kouře to nejde. Neexistuje žádný způsob, jak občanovi prokázat, že kdykoliv v minulosti topil špatně. Takže proč tam vlastně kontrola půjde?

Jediné, co může kontrola zjistit, je aktuálně používané palivo. Občan má kotel na černé uhlí a topí hnědým. Za předpokladu, že ho pustí do domu a bude aktuálně topit tím špatným.

Největší problém způsobují ti, co neumí zatápět. Kteří zatápí špatně (nafta, podpalovače, urychlovače) a kteří přiškrtí kotel, když jsou spát.  Těm pomůže jen výměna za automatický kotel. Kontrola nezmůže nic!

Ti, co spalují odpad – tady kontrola nepomůže, protože nemá jak zjistit, že se topí odpadem, ledaže by aktuálně byl odpad v kotli – ale takový magor nikdo není, aby přiložil odpad při kontrole.

Ti, co spalují špatné palivo  – kontrola pomůže jen v době od ohlášení kontroly do kontroly samotné. Kontrola musí být ohlášená – občan si pořídí zásoby schváleného paliva a to ukáže kontrole. Pokud tam bude mít i jiné palivo, řekne, že to je zbytek z předchozích let a že tím netopí. Kontrola odejde a občan další roky bude topit jako předtím.

Kontrola je tedy naprosto neúčinná, protože nemá žádné nástroje, jak zjistit, čím se topí, kromě případů, kdy je v kotli při kontrole naloženo něco špatného.

Jak na to?  Vzít si za vzor Německo a Rakousko a řešit to přes revizory kotlů. Občan musí ke kotli pustit revizora (to už platí a je to dobře). Revizor by měl provést revizi skutečně – nejen tak, že opíše štítek, vypije s občanem flašku a dá mu razítko.

Revizor by měl stejně jako v Německu a Rakousku změřit účinnost kotle sondou, měří se prach a CO. Výsledky měření musí být součástí revizní zprávy. Občan pak musí revizi předložit úřadům.

Pokud se to úřadům nebude pozdávat, ať to řeší s revizorem. Pokud bude problém, sebere se revizorovi oprávnění a přijde o živnost – to je dostatečná hrozba. Ať se místo kontroly úředníků v zákoně objeví možnost provedení revize kotle revizorem, kterého určí úřad.

Toto řešení je daleko účinnější a povede k trvalému zlepšení. Stejně něco podobného musí nastat v souvislosti s rokem 2022, kdy se nebude smět topit ve starých kotlích – toto budou muset řešit revizoři tak či tak. Toto řešení je stejné, jako ho všichni znají z STK u automobilů.

Ministerstvo řeší vstup do obydlí a přitom udělalo poměrně velkou chybu: do konce roku 2015 si musel každý výrobce nechat nový kotel certifikovat autorizovanou zkušebnou. Teprve potom byl zapsán do seznamu schválených kotlů na SFŽP a na takový kotel se mohla žádat dotace.

Od ledna 2016 postačí prohlášení výrobce, že kotel splňuje parametry. Důsledky jsou jasné. Výrobci prohlásí, občan koupí, stát zaplatí dotaci a za rok se ukáže, že výrobce lhal. Co potom?