​Osvobození den po dni: 1. května. V ulicích leží mrtví, hladoví lidé porcují padlé koně

Rudá armáda osvobodila 30. dubna centrum Ostravy. Boje v okolních obcích a ostravských čtvrtích směrem na Beskydy však zuřily i v dalších dnech.

Na osvobození čekaly obce a města na Novojičínsku a Frýdecko-Místecku. Pojďme je sledovat spolu s historiky a především kronikáři. Protože nejtěžší a nejkrutější bitva na někdejším československém území zcela skončí až 5. května.

Před 75 lety začala ostravsko-opavská operace, největší vojenská operace na území našeho státu, na jejímž konci bylo osvobození města Ostravy. Ačkoliv veřejné oslavy musely být kvůli koronaviru zrušeny, Magazín PATRIOT si společně s městem Ostravou připomíná události roku 1945 speciálním seriálem, kterým chceme vzdát hold tehdejším hrdinům.

„Noc na 1. května a ráno toho svátečního dne jsou pro mne zvlášť památné. Byla pošmourná noc. Mžilo. Společně s československými vojáky jsme čistili Moravskou Ostravu od skupin poražených hitlerovců. Naše oddíly prošly den předtím městem tak rychle, že se všem Němcům nepodařilo utéci. Tu a tam propukly krátké přestřelky. Ulice byly pusté, okna domů tmavá. Zdálo se, že město vymřelo. Náš oddíl chytal fašistické vojáky, kteří se ukryli ve sklepech a na půdách domů v obvodu dolu Ignát. Při tom nám výborně pomáhali horníci,“ vzpomínal v roce 1955 na 1. máj 1945 v Ostravě ruský voják J. Švokopljas, který se s vojsky Rudé armády účastnil osvobození Opavy, Moravské Ostravy či Štemberka a pronásledoval Schörnerovy oddíly až téměř do Prahy.

Ještě prvního května umírali v Ostravě lidé.

Sovětští vojáci byli promrzli, promokli a unavení. Ani nezpozorovali, jak nadešlo svítání. „Teprve tehdy jsme uviděli, že ulice jsou přeplněné obyvateli. Celé město vyšlo do ulic. Obyvatelé nám tiskli ruce, objímali nás, zvedali k nám děti a zasypávali nás květinami. Zapomněli jsme na zimu a únavu,“ líčil rudoarmějec den, kdy bylo centrum Ostravy už svobodné.

Svědci ale líčí také obraz zkázy ráno 1. května v Zábřehu. Historici se shodují, že právě v této dnešní ostravské čtvrti došlo k nejurputnějším bojům na území tehdejší Moravské Ostravy. Padlo zde 177 sovětských vojáků, což byl největší počet ze všech částí města. Jak poznamenal místní kronikář: „Bojiště skýtalo ráno 1. května hrůzný obraz.“

Na povozu mrtvola francouzského zajatce oblečeného do německé uniformy

Přímý účastník nočních bojů v Zábřehu J. Tarva vzpomínal, že 1. máj skýtal hrůzný pohled na ulice plné kráterů, mrtvol, tratoliště krve, rozmetané údy, utržené hlavy, hořící auta, převrácené muniční vozy, rozházenou munici.

„Tu a tam stojí zničený německý tank. Na zemi leží mrtvoly koňů, z nichž ráno po bitvě u domu obchodníka Přadky někteří civilisté odřezávají kusy masa. Nevadí jim, že nablízku leží mrtvoly německých vojáků. Chmurný obraz dokreslují hořící trosky vypálených domů Sýkory a Veličky a stodoly chalupníka Folty, v níž se nalézají spálené pozůstatky německých koní, motorových vozů, ale i zásob brambor. Pohled na dílo zkázy je děsivý,“ vzpomínal muž.

„Prostor kolem zábřežského kostela a Mičanův sad jsou po předchozím bombardování úplně zničeny. Tanky jezdí přes trosky a také přes mrtvoly vojáků. Míří k Výškovicím, kde probíhají poslední boje. Před vchodem do bývalé zábřežské radnice, v níž je umístěn Červený kříž, stojí obyčejný povoz a na něm mrtvola francouzského zajatce oblečeného do německé uniformy.“

Z domu Františka Mikolajka, odborného učitele na Nové ulici, si Němci za bojů vytvořili malou pevnůstku. Z oken podkrovní světnice stříleli z kulometů a pušek, ve chlívku měli skladiště pušek a střeliva. Když byl boj ztracen, rychle se oblékli do Mikolajkova obleku a utekli pryč.

Hrůzyplná noc Andrýskových s bojujícími Němci ve sklepě

Kronikář městského obvodu Ostrava-Jih ve své práci Osvobození Zábřehu popisuje, že obyvatelé Zábřehu strávili hrůzyplnou noc v úkrytech s pocitem nejistoty a v obavách, nevrátí-li se Němci a nebudou-li se mstít. Očití svědkové popsali boje takto.

„Když jsme příštího dne přišli na místo boje, zajatí Němci odstraňovali v prudkém dešti trosky za hrobového mlčení. Za zahradou domu pana Folty byly naházené mrtvoly německých vojáků a Volkšturmáků. Ještě včera večer byli pány a otrokáři českého národa. A dnes těla vhazují jejich vlastní lidé na smetiště, než budou pohřbeni do společných hrobů. Na dvoře sedláka Andrýska stojí dosud dělo namířené na sokolské hřiště v Zábřehu, spousta munice, německých uniforem, plynových masek, ocelových helmic. Vedle do základu vyhořelý statek, ve stodole asi šest mrtvol uhořelých koní, nepopsatelný zápach. To vše působí na člověka zdrcujícím dojmem," vzpomínali pamětníci.

Paní Andrýsková jim ráno vyprávěla o řádění Němců v jejich domě v noci. Kolem půlnoci přišla do jejich statku skupina asi třiceti plně vyzbrojených německých vojáků a na dvoře si postavilia rychlopalné dělo. Všechny obyvatele domu i s malými dětmi vehnali do sklepů. V nich si nacisté postavili kulomety a začali ostřelovat hlavní silnici, po níž postupovaly sovětské oddíly. Statek u hlavní cesty byl však výborným cílem pro ruské automaty. Situace byla nepopsatelně kritická.

Němečtí vojáci se před zraky vyděšených obyvatel domu začali střílet

Paní Andrýsková stála s ostatními v pozoru u zdi. V ruce musela držet svíčku, aby Němci lépe viděli. Na dům dopadaly bez přestání granáty. Rodina Andrýskova prosila Němce, aby se vzdali, jinak budou všichni v troskách domu bez rozdílu pohřbeni. Ve sklepě se utvořily dva zuřivé tábory Němců, nakonec se rozhodli vzdát. A právě v tomto okamžiku zažili obyvatelé domu nejstrašnější chvíle v životě. Němci se před jejími zraky počali střílet. Nastal chaos, sklepem zavládla panika.

Toho domácí využili a unikli ze sklepa. Okolí statku však zachvátila válečná vřava, která trvala až do svítání. Rusové odpor posledních Němců zlomili a obyvatelé statku se mohli vrátit domů. Tam je čekala další hrůza. Zatímco někteří Němci ukončili svůj život ve sklepě, jiní si vzali život v kuchyni, světnici a na zahradě, vzpomínal na boje v Zábřehu Jaroslav Petruška.

Než kolony projely přes dřevěný most, dva ze zraněných zemřeli

Další očitý svědek, Eduard Petruška, jenž bydlel na tehdejší Horní ulici v Zábřehu, vzpomínal na noční střet u nich ubytovaných rudoarmějců a Němců. Okolo jedenácté hodiny pleskla střela a hlídka stojící na vartě u mého domu zjistila, že se hrnou Němci. „Tovarišči, vstavajtě, germany idut!“ Sovětští vojáci začali z domu pálit z kulometu, obsadili ve dvoře nalézající se děla a začala bitva. Dům se otřásal v základech, omítka padala. Obyvatelé se ukryli v rozích sklepa, střely totiž pronikaly i sklepním okénkem.

Momentka z osvobozené Ostravy

„Bitva trvala až do tří hodin do rána. V bitvě byli raněni dva sovětští vojáci, kteří byli ihned odvezeni do lazaretu. Němci byli úplně rozstříleni. Hlavy a vnitřnosti některých byly odmrštěny na plot usedlosti,“ vzpomínal Eduard Petruška. „Raněné sovětské vojáky odváželi na vozech s koňským potahem místní sedláci Malík a Bala. Jeli směrem na Korýtko, kde přes dřevěný most na pilotech přes Odru postupovaly další ruské kolony směrem na Zábřeh. Sedláci museli ve tmě dvě hodiny čekat, než oddíly přejdou. Než přijeli mezi Polanku a Svinov, kde byl hned v prvním domku umístěn sovětský polní lazaret, dva ze šesti sovětských vojáků zemřeli.“

Ostrava je svobodná. Rudoarmějci a Čechoslováci však mají ještě plné ruce práce

Ostrava je osvobozená, radovaly se od večera 30. dubna tisíce obyvatel centra města, které bylo pro nacistickou říši jedním z posledních důležitých průmyslových center německé Říše. Postup osvobozovacích vojsk byl v podvečer den před prvním májem tak rychlý, že ještě 1. května, tedy už v době kapitulace německých jednotek v Moravské Ostravě, urgoval telefonicky německy státní ministr pro Čechy a Moravu Karl Hermann Frank zničení celého města.

Přestože hlavní cíl operace, tedy osvobození Ostravy, byl splněn, bojové akce 1. května pokračovaly. Například ve Slezské Ostravě. Mnoho nacistických vojáků se ještě ukrývalo na různých místech u Stromovky, na Josefské, na Salmě. Chtěli zpomalit postup rudoarmějců a kryli ústup nacistů.

Ukrytí nacisté zastřelili dva neozbrojené chlapce

Při likvidaci těchto hnízd zahynulo nejen mnoho rudoarmějců, ale také řada obyvatel Ostravy, například dva studenti – osmnáctiletý student obchodní akademie Jiří Grabovský a jeho bratranec, šestnáctiletý Václav Klocek ze Salmy. Právě ve vikýřích několika domků na Salmě se ukrývali němečtí vojáci. Mladíci se rozhodli, že vypátrají, odkud němečtí záškodníci ostřelují celé okolí. To se jim sice povedlo, ale ani jeden, ani druhý už na místo nepřivedli vojáky. Ukrytí nacisté zastřelili oba neozbrojené chlapce střelami dum-dum.

Rudoarmějci mají v Ostravě ještě „plné ruce“ práce. Přes Hrabovou postupovali 1. května odpoledne na Vratimov. Most do obce nacisté vyhodili o půl druhé odpoledne do vzduchu a byl napůl zlomený, ale přejít se dal. V tom pomáhal prvním ruským rozvědčíkům jednadvacetiletý Jarda Vavruška se svým otcem. Z Vratimova se ozývala palba, Jarda proto dojel na kole pro posily. Mladík zůstal se sovětskými vojáky až do večera, ale v noci ho přinesli s ránou v srdci, popsal Bohuslav Olšanský.

Jeden z našich tanků v boji o Novou Bělou zasažen, osádka však přežila

Historik Milan Kopecký sledující československé jednotky při Ostravské operaci, popisuje, že zbylé tanky 3. československého praporu doplnily střelivo a pohonné hmoty a soustředily se 1. května v 16 hodin západně od zachráněného Říšského mostu. Na rozkaz podplukovníka Vladimíra Janka navázaly spolupráci s dalšími československými jednotkami a zahájily postup západním směrem na ves Nová Bělá a Krmelín.

Jihovýchodně od předměstí Hrabůvka pomohly dva československé stroje zdolat nepřátelský odpor v Bělském lese a pak se připojily k ostatním „třicetčtyřkám“, které útočily na Novou Bělou. V bojích, které skončily ve 20 hodin osvobozením této vesnice, byl po zásahu protipancéřovým granátem zničen velitelský tank 3. československého praporu.

Osádka rotného Valeriána Klabana však dokázala zničené vozidlo opustit bez ztrát na životech. Nepřítel naopak přišel u Bělé přibližně o 35 mužů, včetně deseti zajatců, a devět kulometů. Brigáda zaznamenala pouze tři zraněné, mezi nimi byli tankista rotmistr Nibak a samopalník desátník Feriak.

Němci ve zmatku ve Sviadnově ničili děla v různých místech vesnice

Mnohé obce byly buď stále v rukou německých vojáků, nebo byly dějištěm dalších bojů. Například Sviadnov u Frýdku-Místku, kde kronikář popisuje poslední dny války takto:

Prvního května Němci ustoupili. V posledním dubnovém týdnu němečtí zákopníci dostavěli narychlo dřevěný most poblíže stavu, čímž značně pomohli hladkému přísunu ruských osvoboditelů, kteří se blížili od Frýdku-Karlovy Huti. Ruská fronta svírala ustupující Germány ze tří stran a směřovala k jihozápadu. Němci ve zmatku ničili těžká protiletadlová děla, umístěná porůznu ve středu vesnice, u kaple za vesnicí, u hostince Hrubého a opouštěli hořící a vybuchující hromady střeliva. Vytlučená okna, rozbitá krytina na střechách, déšť granátových střepin a četné požáry domů, toť bolestný křest fronty, která krvavou stopou prošla i naším krajem, popisuje sviadnovský kronikář.

Připomíná chování občanstva: Mladí ani staří nezaháleli. Pravidelně informováni zahraničním rozhlasem o pohybech fronty scházeli se k častým poradám v pekárně J. Gureckého pod záštitou konání požárních hlídek. V okolí pozorovali pohyby německých vojsk a sledovali jejich obranné pozice. Všechny zprávy podávali ruské hlídce, vysunuté na pravém břehu řeky Ostravice za lávkami u občana Žídka. Hlídky se tam objevovaly vždy po půl páté ráno.

Boje o Ostravu si vyžádaly životy 1142 rudoarmějců, tří čs. tankistů a 388 civilních osob

Ostravští archiváři v publikacích uvádějí, že dne 1. května pokračovala vojska 4. ukrajinského frontu ve vytlačování německých jednotek ze zbylých částí města. Obsazením Radvanic příštího dne, tedy 2. května, boje o Ostravu skončily. Vyžádaly si životy 1142 rudoarmějců, tří příslušníků 1. čs. samostatné tankové brigády a 388 civilních osob. Na německé straně padlo přes 1300 vojáků a civilistů.

30. dubna až 1. května 1945 svedli rudoarmějci úspěšné osvobozovací boje o hlučínské obce Hošťákovice, Lhotku, Petřkovice a Koblov. Německá armáda ustupovala směrem k Antošovicím a na jih do Hrušova přes most přes Odru, který za sebou vyhodila navečer téhož dne do povětří.

Celkem si boje vyžádaly životy téměř 60 rudoarmějců a 10 místních občanů. V noci z 30. dubna na 1. května bylo dokončeno po několikadenních bojích osvobozování důležitého železničního uzlu Svinova, kde padlo v blízkosti nádraží do obklíčení asi 3000 německých vojáků. Zahynulo přitom 106 rudoarmějců a dvanáct místních občanů.

Rudoarmnějci dobyli zbytek Slezské Ostravy, Hrušov, Muglinov, Heřmanice, Kunčice a Kunčičky

Dne 1. května 1945 osvobozovací vojska dobyla zbytek Slezské Ostravy a okolní obce Hrušov, Muglinov, Heřmanice, Kunčice a Kunčičky. Boje už tam byly méně úporné, německá armáda většinou rychle ustupovala a počty padlých rudoarmějců zde byly poměrně nízké, celkem 43 vojáků. O to citelnější však byly ztráty mezi místními občany, kterých padlo 78. A to zejména proto, že mnoho z nich se aktivně účastnilo pronásledování ustupujících Němců.

V jižní části dnešní Ostravy sovětská vojska vytlačila Němce z Hrabůvky, Hrabové, Staré a Nové Bělé a Proskovic. Boje byly tuhé zejména na území Staré Bělé a Hrabůvky. Jenom v nich padlo dohromady 123 rudoarmějců a 15 místních občanů. Téhož dne byly svobodné také poslední dvě obce na levém břehu Odry, a to Antošovice, které Rudá armáda získala bez boje, a Polanka nad Odrou, kde bitva trvala čtyři dny a padlo při ní asi 30 rudoarmějců a čtyři místní občané.

Když Němci viděli, jak rudoarmějci táhnou, opevnili se ve Studénce

Podívejme se, jak vypadal 1. máj v některých dalších místech v Moravskoslezském kraji. Jak třeba vypadalo osvobození Studénky na Novojičínsku?

"První granáty padly ojediněle na Studénku v neděli 29. dubna. Příštího dne dopadly na panskou zahradu a pak už se to sypalo z různých druhů zbraní. Katuše u nás nezasáhly. Ty jsme slyšeli v činnosti v boji o Bílovec a Butovice. Jejich účinek byl hrozný, sám požár a požár! Němci původně nebyli rozhodnuti Studénku bránit, chtěli se stáhnout za Odru a tam se držet. Když však viděli, že Rusové ve značné přesile táhnou od Jistebníku, Bravantic a Albrechtic, časně ráno 1. května se německé bojové jednotky a jednotky SS rozhodly Studénku hájit.

Studénka

Náš kostel vévodí celému okolí, a proto se také stal cílem dělostřelecké palby. Zámek, obecná škola a dělnický dům měly plné zásahy a byly těžce poškozeny, jako celý horní konec obce. Jen v novém zámku bylo napočítáno více než 70 dělových zásahů,“ stojí v publikaci o osvobozování Studénky.

Letectvo, to vskutku byla nejstrašnější zbraň! Ničivě působila na duševní stav nejen civilistů, ale i vojáků. Nálety úplně zničily stodolu Vavrošova statku i statek E. Bartošové, kde trosky zasypaly krávy, které se musily porazit."

Němci hnali děti, ženy a muže v palbě do mlýna. Hrozili, že každého druhého muže zastřelí

O tom, co se událo tohoto dne na dolním konci u trati, vypravuje očitý svědek Josef Fabián: V osm hodin ráno prvního května vniklo několik ruských vojáků za střílení z automatů do prvých dvou domků. Naše radost byla nevýslovná nad tím, že máme mezi sebou vysvoboditele. Avšak radost byla krátká. Němci silným protiútokem dobyli domky zpět a pro obyvatele celé čtvrti Čajova nastala kritická chvíle. Rusové zastřelili u jiného domu německého důstojníka a Němci svalili vinu na civilisty.

Studénka

"Vyhnali všechny obyvatele ze sklepů od trati až po cihelnu a v největší střelbě hnali do mlýna, muže, ženy i děti. Byla to strašná cesta! Ženy a děti plakaly a křičely a muži musili mlčky přihlížet k této ukrutnosti,“ vzpomínali účastníci dramatické události. „Ženy a děti brzy pustili domů a muže předali polní policii. Při doprovodu do mlýna nám bylo řečeno, že každý druhý z nás bude odstřelen. Později však Rusové opět zaútočili a Němci musili věnovat pozornost své obraně. Za bombardování navíc většina vězněných chlapů utekla,“ vzpomínali pamětníci.

Ve Frenštátě pod Radhoštěm nastal „plánovaný“ ústup okupantů

Hned v prvých týdnech roku 1945 bylo pozorovati mezi frenštátskými Němci zmatek a sklíčenost. Dne 26. ledna 1945 opustily město německé rodiny, které se tu usadily za okupace. S nimi odjely německé děti ubytované na Horečkách z často fanatických oddílů Hitlerjugend a jisté berlínské školy, která měla vyučování v místnostech nedávno dostavěného hotelu Vlčina. Na Horečkách a dříve též na Pustevnách, kde zůstalo po německé mládeži dílo zkázy.

Dne 9. února 1945 vyrukovala do ulic Frenštátu německá domobrana s puškami a pochodovala na cvičiště u Tiché. Provázena byla všeobecným opovržením a posměšnými poznámkami: „Ti už to nevytrhnou!“.

Dne 17. března 1945 začala se frenštátská německá vojenská skupina stěhovat do Vyškova. Začátkem dubna začal ústup německého vojenského vojska ze Slovenska a Těšínska přes Frenštát. Vojáci vpředu hnali velké stádo dobytka z velkostatku Radvanice. Dne 29. dubna 1945 byly přes Frenštát dirigovány i rychlíky z Ostravy pro poruchu železniční tratě u Ostravy.

Dne 1. května 1945 už byla doprava naprosto nepravidelná a velmi nejistá. Na náměstí stály autobusy kriminální policie z Ostravy, které prchaly západním směrem před údery sovětských hrdinů. Frenštátské ulice byly zaplaveny trény s maďarským vojskem. Týž den převzal správu obecního úřadu posádkový velitel Bader a velitel kasáren Rieger. Trén a vojsko bylo v ulicích na pochodu ve dne v noci. Strašlivě zbídačený dobytek padal. Pršelo.

V Hájově se Němci opevnili ve škole. Obrazy a mapy použili na zatemnění oken

Kronikář obce Hájov na Novojičínsku líčí, jak dne 1. května 1945 přijeli do Hájova němečtí důstojníci, aby připravili ubytování větší jednotky. Okolo 10. hodiny již přijížděla další auta a zabrala celou vesnici: světnice, zahrady, stodoly, takže v poledne už byly všechny domy přeplněny a byty obsazeny. Ve škole se usídlil štáb a jeho osazenstvo v bytech. Na všechny strany bylo zavedeno telefonní vedení.

Nešetřili obrazů ani map, které užili hlavně jako „zatemnění“ nebo roztrhali k nepotřebě. Ostatně toto „působení“ je popsáno ve školní kronice. Zabrali i obě přední místnosti v obecním domku, přičemž přeházeli archiv, takže je možno, že se potřebné více nenajde. Detonace se blížily a každý se připravoval na těžké chvíle. Všichni přemýšleli, kam ukrýt rodinu a cenné věci.

Němci ve Štramberku vytrhali telefon a vše odvezli

Dne 11. dubna odváželi němečtí vojáci gumová kola na auta od nové školy ve Štramberku. Dne 15. dubna byla vyhlášena ofenziva. Dne 28. dubna nastal odjezd německého vojska, ale hned následující tři dny nastaly nové přísuny. Na úřadech je panika – úředníci pracují i nepracují. Před odjezdem Němci vytrhali telefon a odvezli vše až na policejní kartotéky a některé záznamy.

"V noci 30. dubna se o půl třetí v noci ozývala na severu prudká střelba, až to v bytě drnčelo. V dalších dnech se střelba stále přibližovala, v noci bylo vidět oheň a za dne hustý dým, ale u občanů panovala mírová nálada. Vždyť se také blížila Rudá armáda! Němečtí vojáci byli ubytováni téměř ve všech domech a koně měli ve stájích. Transporty vojska stále jezdily sem a tam, nikde neměly stání," popisuje kronikář ze Štramberka den, kdy se i k Trúbě pomalu blížila svoboda.

V Jistebníku nad Odrou dne 1. května od časného rána pršelo. Německé baterie ukryté v křovinách za Košatkou pálily jednu ránu za druhou na střední a dolní konec vesnice. Přičemž byla zasažena kostelní věž a několik domů se stalo obětí plamenů. Z toho se dalo soudit, že ve vesnici se nenachází ani jediný německý voják a že sovětská armáda počíná obsazovati vesnici. Avšak u nádraží se stále ještě pohybovaly jednotky, které měly obsazeny vyšší místa za měšťanskou školou a u nádraží.

K večeru a v noci prchaly zbytky německé armády přes Košatku k Novému Jičínu před rychle postupující vítěznou sovětskou armádou. Za sebou Němci vyhodili na dvou místech cestu mezi rybníky a most přes řeku Odru, popisuje kronikář Jistebníku nad Odrou.

Němci vyhodili do povětří most přes Ondřejnici, výbuch dovršil zkázu

Kronikář Staré Vsi nad Ondřejnicí popisoval osvobozovací boje takto. V pondělí 30. dubna 1945 dopoledne utrpělo novým bombardováním Zákostelí ve Staré Vsi nad Ondřejnicí. Škody utrpěl statek Františka Seděnky, ale hlavně statek Františka Poláška, kde bomby rozbořily chlévy a zabily sedm kusů hovězího dobytka. Už časně ráno 30. dubna odtáhly z obce technické jednotky, ale vzápětí je nahradily ty bojové. Postavily těžká německá děla na různých místech obce: pod Hůrkou, u Břených na čísle popisném 24, u Javorkova dubu, na Machovské. Téhož pondělka 30. dubna Rusové dobyli Ostravu obchvatem od Zábřehu nad Odrou.

Dne 1. května 1945 po 20. hodině večer Němci vyhodili do vzduchu betonový silniční most přes Ondřejnici, celá jeho mostní plocha sedla levou stranou vedle levé stěny, kterou podminovali. Výbuch měl neblahé následky v celém okolí. Dovršil zkázu předtím způsobenou bombardováním. Bylo to patrno na hostinci Karla Neuwirta, na domku Josefa Filipa, na stavení Vojtěcha Slavíka, Viléma Tylečka, na škole, na faře, kostele i na jiných budovách.

Před setměním dne 1. května 1945, tedy po vyhození mostu, se přiblížily první ruské tanky od Proskovic a přes zničený most se dostaly až k záhumení od petřvaldské strany. Na střední a horní část obce spustili Rusové v noci a následujícího dne bubnovou palbu, která značně poškodila mnoho domů. O dolní část obce úporně bojovali. Zámek po dvakráte změnil držitele, jeho věž byla rozbita. Při úpravě mostu byl zastřelen německou kulí občan Alois Hložanka, zdejší hrobník.

Němci opouštějí Bílovec, na město dopadají první bomby

Osvobozování přineslo v historii největší pohromu městu Bílovec. Němci tu kladli tuhý odpor a Rudá armáda dobývala město od 28. dubna do 3. května 1945, a to za použití těžkého dělostřelectva. Z celkového počtu 800 domů jich 71 vyhořelo, 65 bylo zničeno bombardováním a 108 bylo poškozeno. Nejvíce škod utrpělo náměstí, ulice Městský kopec, Tkalcovská, Příkopní a dominanta města – zámek.

Vypálený bílovecký zámek

Kronikář popisuje přelom dubna a května v Bílovci takto. Nastalo jaro 1945. Zaměstnanci místních závodů a Češi museli na příkaz Němců kopat okolo Bílovce zákopy a na silnicích stavět protitankové překážky a uzávěry. Ve svahu u střelnice a pod zámkem se horečně kopaly protiletecké kryty. V 10 hodin dopoledne 30. dubna se Rudá armáda postupující od Hlučína a Opavy dostala k Bílovci.

Už v sobotu dne 28. dubna se však v noci v ulicích Bílovce objevily vylepené vyhlášky, které vybízely civilní obyvatelstvo k všeobecné evakuaci. Civilní německé obyvatelstvo houfně opouštělo Bílovec, Ćeši setrvali na svých místech. V sobotu o čtvrt na tři také nastalo první velké bombardování města.

Bomby na Bílovec. Trest, že německé velení města nekapitulovalo

Bomby způsobily mnoho požárů na náměstí, ve velkostatku, na ulici Tkalcovské a v Radotíně. Bylo i několik mrtvých. V neděli 29. dubna dopadly granáty sovětského dělostřelectva už blízko Bílovce a do jeho centra. Byl to trest Rudé armády za to, že německé velení města odmítlo kapitulovat.

A teď musíme uklidit trosky. Bílovec

Četné budovy ve městě byly v plamenech, české obyvatelstvo strávilo noc ve sklepích. A přes tuhý odpor Němců pronikli v pondělí 30. dubna 1945 první rudoarmějci do města směrem od Tisku a Lubojat. Čeští lidé s nadšením a slzami v očích vítali osvoboditele. Ustupující německá vojska se však nechtěla vzdálit z města bez boje.

Postavila děla do palebného postavení na Labuti a ostřelovala město. Tak zapálila zámek i nádraží. Po poledni 30. dubna je sice Bílovec v rukách sovětského vojska, Němci však stále pálí na město od Bílova a požáry ve městě se šíří. V plamenech je celá ulice Příkopní,Tkalcovská a jižní část Radetína.

V úterý dne 1. května vojáci sovětské armády oslavovali 1. máj. Němci toho využili a podnikli protiútok od Bílova. Rozpoutaly se prudké boje.

Sedláci museli ustupujícím Němcům poskytnout koňské povozy. Vrátili se bez nich

Historii osvobozování obcí mezi řekami Ostravicí a Lučinou zpracoval badatel Milan Pastrňák. V prvních májových dnech 1945 se fronta zřetelně přibližovala k obyvatelům obcí nedaleko Ostravy. Už několik dnů lidé z Václavovic, Šenova či Vratimova mohli z vyvýšených míst sledovat letecké souboje nad Ostravou a slyšet výbuchy bomb a blížící se střelbu. Německá armáda se podobně jako před tím v Bartovicích a Šenově začala připravovat k obraně.

Vojáci Rudé armády u zničeného mostu v Kunčicích

Po hlavní silnici vedoucí přes Václavovice směrem k Frýdku proudily dlouhé kolony vojenské techniky. Nákladní auta často za sebou táhla další vozidla, která už neměla pohonné hmoty. Někteří ze zdejších sedláků museli německé armádě pro přepravu poskytnout koňské povozy. Německé vojáky a materiál mnohdy vezli až k Frenštátu. Nakonec byli rádi, že se ve zdraví vrátili, třeba i bez koní, které jim Němci zabavili, popisuje Milan Pastrňák.

Dne 1. května 1945 rudoarmějci osvobodili Vratimov. Němci se stáhli k Řepišti, někteří němečtí vojáci ustoupili směrem na Horních Datyně. Dne 1. května také začalo osvobozování Bartovic. Oddíly německého vojska se v rámci taktiky ústupu na mnohých místech ojediněle bránily.

V seriálu jsme využili texty ostravských, opavských a hlučínských historiků, archivářů, serveru Moderní dějiny, VHÚ, publikací o Ostravě a řady kronik obcí a měst v kraji.