Gastronomie
31/10/2026 Jan Krupica

Ostravský Štamgast na cestách. Kurnik šopa, to je místečko!

Foto: Jan Krupica

Tak jsem tu. Vydal jsem se do daleké Poruby za starší z „Šopáckých“ sester. Ta mě přivítala s otevřenou náručí, ale to mě tak nějak vítají všechny hospody. Nevím proč. Každopádně jsem hrozně rád, že jsem konečně tady.

Vy to ani nevíte, ale právě jste svědky dokonání Štamgastova poslání. Štamgast totiž vznikl nejen pro šíření osvěty o ostravské hospodské kultuře, ale má i ryze sobecký side quest pro svého autora – donutit mě konečně zavítat do míst, kam se už roky chystám, a nikdy jsem se tam nepodíval. Štamgaste, díky, pojďme konečně na to.

Hned na úvod pro mě hospoda dostála svého jména – než jsem se tu totiž z centra dotrmácel, pár slovíček padlo. Kurnik ani šopa to teda nebyly, ale přihořívá. Místo, kde hospoda leží, bych pomalu nazval předměstím Ostravy. Tak uvidíme, jestli se výlet za hranice vyplatil.

No jejda! Schody dolů, okna pryč, cihlové stěny, starý nábytek. Nazdar. Mňam už teď. Člověk by si řekl, že skutková podstata dokonalosti je pomalu naplněna, ale pojďme spíše hledat něco, čím je tato hospoda výjimečná. No, hledat, ono je to v podstatě jasné ještě dřív, než usednete. Na stěnách je totiž ručně vypsaná nabídka piv. A to je to, co tím myslím, jakkoliv jednoduše to zní. Protože tady nejdete na Plzeň nebo Radka. Máte možnost okusit práci malých českých pivovárků. A že jich v nabídce není málo. Hrozně bych si přál poslat tam objednávku na Harryho – dám si všechno, ale asi bych skončil bez článku, noťasu a možná i bot. A ty budu na tu úmornou cestu zpátky domů ještě potřebovat. Každo­pádně, štěstí přeje připraveným a pro sicher si udělám trochu základ. V lístku na mě už klasicky pomrkával nakládaný hermelínek, ale dneska jsem šel do škvarkovky, která má být prý domácí. A je to totální petelice. Tam je snad i slaninka, nebo co? Nevím, ale je dokonalá. Zapíjím to Nevada Apou z pivovaru Cobolis, která mi trochu vrátila důvěru v to, že někteří Pražáci pivo vařit umí. Každopádně si přeju, ať tohle kombo nikdy neskončí.


Foto: Jan Krupica

Tak jo, bříško napapané, ale pivíčko jsme zatím vzali tak okrajem. Jsme v hospodě, a to se nehodí. Kromě toho, co jsem už zmínil, tady mají pivka třeba z Kroměříže, Hradce, Olomouce, nebo je tu klasický Ogar z Kunčic pod Ondřejníkem. Díky němu můžu jet trošku vylučovací metodu, protože u Ogara už vím, že prostě umí. To, o čem mluvím, ale nejsou jen ležáky, v nabídce je IPA, APA, ale třeba i passion fruit sour ale. A panáčky? Kurnik šopa vsází na bohatou nabídku rumů. Jakože bohatou tak, že kdyby byla sama doma, tak si musí hledat kámoše v dělnické americké čtvrti na baseballu, aby je pak ještě vzala domů ukázat jim panství a atrakce okolo něj. Kdo to pochopil, pokračuje ve čtení. Kdo ne, pokračuje taky.

Vraťme se trošku k tomu, v jakém podniku vlastně sedíme. Cihly a tak už jsou trochu klasika, ale zatímco u Zrzavé Mary to byla stará rádia a v Mirroru staré obrazy, Kurnik šopa si ujíždí na starých plechových cedulích. Těch opravdu starých a autentických, na kterých vidíte, že za sebou mají skutečný provoz, často z vagonek nebo železáren. Ne těch, které nafasujete ve vánočním balení plechovek z Plzně. A mnohdy s sebou nesou i svá poselství. Taková cedule „Ochranné pásmo vodního zdroje – zákaz pasení dobytka a hnojení organickými hnojivy“ nad pánskými pisoáry je něco, co nevidíte na každém rohu. Krásný Cimrmanovský humor, díky kterému si člověk odnáší zážitek z blbého záchodu. Když zase kouknem na ty cihlové stěny, tak na druhé straně je tu doplňují jejich zašlé, bílé kámošky. Jakože stěny. Servírkám to sluší. A tyhle stěny jsou popsané a pokreslené tak, že na první dobrou víte, že tento podnik pomohl napsat nejeden příběh. Jo, a na cihlách není ani čárka. Jako by tady lidi odjakživa respektovali to, co má nádech historie a popouštěli uzdu kreativitě jinde – tam, kde to víc pasuje a ve finále i víc vynikne. A všechno jmenované tady zase jde tak skvěle dohromady, že mi stačí sedět a s blbým úsměvem koukat kolem sebe. Možná i vypadám, že jsem odněkud utekl. Ale i kdyby jo, cíl jsem evidentně našel.


Foto: Jan Krupica

Zajímavost závěrem – Ženský pivní kroužek. Kurnik šopa si prostě řekla, že bude učit dámy umět ocenit lahodný mok, který je obecně považovaný spíše za doménu mužů. Takže hoši bacha, pijte, co to jde, aby vás to holky brzo neučily. Za mě super iniciativa, podle fotek na webu to má úspěch, a tak to má být. Pivo má spojovat, ne rozdělovat. Pokud teda nemíříme do doby, kdy ten, kdo se na rande v hospodě bude ptát po matcha latté, bude ten klučina. Čímž teda nenabádám mladé páry, ať chodí do hospod. A nebo jo, nabádám. Choďte. Do hospod se chodí čím dál míň a je to hrozná škoda. Protože, jak pravil JUDr. Zatloukal, v hospodě je lépe, než na světě. A právníci mají vždycky pravdu, ne?

Obrážím místa, která jsou typickými reprezentanty naší krásné barové kultury. Taková, která si tykají spíš s tradicí, než s tím, co právě frčí. A mnohdy vás přenesou zpátky v čase.

Sdílejte článek