Ostravská univerzita slaví 35 let. Jaká je a co ji čeká?

Rektor Ostravské univerzity Petr Kopecký měl 15 let, když škola vznikla. Dá se to dobře spočítat, protože zatímco univerzita oslaví 35 let, pan rektor dovršil padesátiny.

Které oslavy jsou pro vás důležitější?

To jste mě trošku zaskočil. Já jsem ty Abrahámoviny neprožíval a příliš neoslavoval. Je to jenom číslo, jako padesátník si pořád nepřipadám.

A narozeniny univerzity?

Toto výročí si budeme více připomínat ve druhé polovině roku, kdy nás čekají významné akce, jako jsou Slavnostní zasedání Vědecké rady nebo Akademický den. Přivítáme na nich i vzácné hosty, včetně Zuzany Čaputové, a narozeniny univerzity si připomeneme jako celá akademická obec.

Vy jste měl v době vzniku Ostravské univerzity 15 let, ale budete to vědět i tak: proč vlastně univerzita vznikla? Vždyť už tady byla silná Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava.

Ostrava, stejně jako celý region, byla velmi průmyslová. Mluvíme především o těžkém průmyslu a hornictví. A v té době mnoha lidem došlo, že by rozvoj regionu měl být spojen i s dalšími oblastmi života. Hovořilo se o humanizaci kraje. Když se podíváte na skladbu fakult Ostravské univerzity, nabízíme řadu společenskovědních a humanitních oborů, což znamená, že doplňujeme třeba Vysokou školu báňskou – Technickou univerzitu Ostrava (VŠB-TUO). Myslím si, že to bylo velmi prozíravé rozhodnutí. Dnes se navíc ukazuje, že se díky spolupráci mezi VŠB-TUO a naší univerzitou navzájem obohacujeme a rozvoj regionu je všestranný.

Mluvil jste o tom, jak budete výročí slavit – určitě si budete připomínat zásadní milníky, kterými univerzita prošla. Které to jsou?

Kromě založení univerzity v roce 1991 je to určitě rozšíření počtu fakult. Ze tří fakult jsme vyrostli na šest a jeden výzkumný ústav. Dalším významným milníkem je rok 2010, kdy vznikla Lékařská fakulta Ostravské univerzity. Připomínám, že jenom čtyři veřejné vysoké školy v České republice mají klasickou lékařskou fakultu. To nám určitě přináší jistou prestiž. Myslím, že v posledních letech jsme si i v očích lidí z ostatních částí České republiky vybudovali pověst plnohodnotné a kvalitní lékařské fakulty. Dalšími milníky jsou výstavba City Campusu na Černé louce, získávání prestižních výzkumných grantů, zapojení do mezinárodních sítí, například aliance evropských univerzit NEOLAiA, nebo vznik výzkumných center, například LERCO.

Jak se dařilo univerzitě za 35 let měnit město a ovlivňovat to, co se tady děje?

Myslím, že to není jen město Ostrava, je to celý kraj. Tady bych zmínil vazbu na region, která souvisí s takzvanou třetí rolí univerzit. První rolí je míněno vzdělávání a vyučování, druhou je věda a výzkum, a ta třetí role je o společenském transferu, kdy se znalosti a odborné poznatky přenášejí do společnosti. Myslím si, že v tomto se nám daří. Prohlubujeme spolupráci s městem, krajem, středními školami i soukromými firmami. Nejsme rozhodně pověstnou slonovinovou věží, izolovanou od skutečného světa, naopak. Málo se třeba ví, že význam průmyslového areálu v Dolních Vítkovicích pomohli obhájit mimo jiné kunsthistorici z naší filozofické fakulty, zejména profesor Miloš Matěj. Nebyli jsme daleko od toho, aby místo, které dnes zdobí Ostravu, bylo srovnáno se zemí. Právě v takových momentech je důležité mít odborníky, kteří chápou, že i komíny a pece jsou součástí kulturního dědictví, a že mohou dát vzniknout jedinečnému centru kultury a byznysu zároveň.

Jaký je dnes vlastně studentský a univerzitní život v Ostravě a v kraji?

Je pestrý a bohatý, ale nebylo tomu tak vždy. Při kandidatuře na rektora jsem si uvědomoval, že nenabízíme adekvátní infrastrukturu, co se týče ubytování pro studenty. Třeba již zmíněná VŠB-TUO byla schopna ubytovat zhruba dvacet procent svých studujících, možná i více. My jsme byli schopni ubytovat jen pět procent našich studujících, a to ještě v ne úplně ideálních podmínkách na starých kolejích na Hladnově. Takže náš velký investiční projekt – výstavba dvou nových kolejních bloků, který jsme zahájili zhruba před rokem a bude dokončený v létě 2027, nám více než zdvojnásobí stávající kapacitu, a to ve vyšším standardu.

Je to pro vás důležité?

Ano, protože to je záležitost, na kterou se uchazeči při hledání vysoké školy dívají. Chtějí kvalitní a cenově dostupné bydlení. A právě dostupné bydlení je jedna z předností Ostravy oproti třeba Brnu či Praze. A co se týče kulturního života a zábavy, možností vyžití je tady celá řada. Kulturní život v Ostravě je velmi bohatý a mají na tom zásluhu i lidé, kteří jsou spojení s naší univerzitou, primárně s Fakultou umění.

Už jsme zmínili Vysokou školu báňskou – Technickou univerzitu Ostrava. Je to pro vás rival a konkurent v boji o studenta, anebo partner? A pokud partner, v jakém smyslu?

Je to pro nás spíše partner. Nevnímám ji tedy jako konkurenční, ale jako komplementární univerzitu. Dobře se doplňujeme a naše obory se překrývají jen minimálně. A musím říct, že vzájemné vztahy a úroveň spolupráce se za ty tři a půl roku zase výrazně posunuly k lepšímu. Pomohl tomu i nástup nového pana rektora, se kterým se velmi dobře známe. Ale nejvíc je to vidět na konkrétních projektech, na kterých spolupracujeme. Jde například o strategické projekty LERCO a REFRESH v hodnotě několika miliard korun, do nichž jsou zapojeny obě univerzity.

A spolupráce v jiných oblastech?

S VŠB-TUO jsme například založili Cenu rektorů ostravských univerzit, v jejímž rámci oceňujeme společné výzkumné projekty týmů z obou univerzit. Vedle toho se společně prezentujeme na Meltingpotu v rámci Colours of Ostrava či na vzdělávacím veletrhu Gaudeamus. Myslím, že naše spolupráce funguje opravdu dobře. Všímají si toho i v Praze a na ministerstvu, kde ji velmi oceňují. A ve výsledku z ní těží nejen obě univerzity, ale i celý region.

Zatím jsme mluvili především o studentech klasických, mladých. Jsou pro vás důležití i ti studenti, kteří navštěvují univerzitu třetího věku?

Určitě jsou pro nás důležití, protože společnost i doba se rychle mění. Dobře je to vidět na trhu práce, který se proměňuje pod vlivem robotizace, automatizace a zejména pak umělé inteligence. Univerzity na to musí reagovat, protože zaměstnavatelé stále častěji hledají lidi, kteří si průběžně doplňují nebo rozšiřují kvalifikaci. Týká se to celého vysokého školství v České republice i v Evropské unii. Proto přikládáme celoživotnímu vzdělávání velkou váhu, sledujeme potřeby zaměstnavatelů a nabízíme například tzv. mikrocertifikáty. Mnoho firem dnes potřebuje odborníky nejen z technických, ale také z přírodovědných, společenskovědních a humanitních oborů. Vyžadují větší flexibilitu, a s tím také pracujeme. Mimochodem, v posledních letech poptávku lépe mapujeme i díky úzké spolupráci se Svazem průmyslu a dopravy ČR a s Moravskoslezským paktem zaměstnanosti.

Jako jeden z pilířů univerzitního školství jste zmínil vědu a výzkum. Jak se vaší univerzitě daří na tomto poli? Mluvil jste například o projektu LERCO…

Projekt LERCO už nějakou dobu běží a věříme, že na něj dokážeme úspěšně navázat. Nejviditelnějším výsledkem bude nové výzkumné centrum, které vzniká v areálu Lékařské fakulty Ostravské univerzity ve Vítkovicích. Jeho slavnostní otevření se uskuteční 7. září. LERCO je především biomedicínský projekt, jenž propojuje také oblasti, ve kterých dosahujeme velmi dobrých výsledků na Pedagogické fakultě Ostravské univerzity, a které souvisejí s výzkumem lidského pohybu i tím, jak lidský pohyb ovlivňuje duševní zdraví a pohodu lidí. Je to velmi interdisciplinární projekt, na kterém spolupracují odborníci ze tří fakult Ostravské univerzity, ale také z VŠB – Technické univerzity Ostrava a z Fakultní nemocnice Ostrava. Zapojeni jsou biologové i odborníci z dalších oborů. Jedním z výrazných výzkumných směrů je například hematoonkologie. Za poslední dva roky k nám přišlo zhruba dvě stě výzkumníků, z nichž významná část je ze zahraničí. Věříme, že se je podaří v Ostravě udržet, a že jejich výzkum bude pokračovat i po skončení projektu. Právě to považuji za jeden z jeho nejdůležitějších přínosů.

Na to navážu. Univerzita může nabídnout špičkové podmínky pro studium i výzkum. Při rozhodování o studiu ale hrají roli také faktory, které už univerzita ovlivňuje jen částečně – pracovní příležitosti, bydlení, kvalita života, bezpečnost nebo dostupnost zdravotní péče.

Foto: se souhlasem Ostravské univerzity

Samozřejmě to vnímáme. Zároveň ale velmi úzce spolupracujeme s vedením města i kraje. Jejich představitelé naslouchají našim podnětům a společně hledáme řešení. Čím atraktivnější bude Ostrava a Moravskoslezský kraj pro život, práci i trávení volného času, tím větší je šance, že si mladí lidé vyberou studium právě u nás, a po jeho dokončení tady zůstanou.

Když se ohlédnete za svými studijními lety, napadne vás někdy, že dnešní studenti mají mnohem lepší podmínky a více možností? Jste v takových chvílích trochu nostalgický?

Úplně nostalgický nejsem. Nedávno jsme se o tom bavili s ostatními rektory. Dostali jsme otázku, jestli bychom se chtěli vrátit do studentských let, a shodli jsme se, že ne.

Proč ne?

Jsme rádi, že jsme studovali právě v té době. Bylo to zkrátka jiné. Dodnes si pamatuji, že jsem seminární práce psal ještě na psacím stroji. Dnešním studentům trochu závidím, jak snadno se dostanou ke zdrojům pro seminární nebo diplomové práce i pro výzkum. Já jsem jako anglista a amerikanista musel knihy ze zahraničí složitě objednávat a někdy jsem na ně čekal i několik měsíců.

V přístupu k informacím to mají dnešní studenti jednodušší, na tom se shodneme. Mají to ale v něčem těžší?

Určitě to mají v něčem těžší, protože dnešní generace je jiná. To ale neznamená, že je horší nebo lepší. Často se o mladých lidech říká, že jsou příliš křehcí, nebo že jsou to sněhové vločky. S tím ale nesouhlasím. Dnešní doba je vystavuje úplně jiným tlakům než dříve. Na druhou stranu jsou digitálně mnohem zdatnější, což je dnes velká výhoda. Očekávají také větší flexibilitu studia, a tu jim musíme umět nabídnout, protože stejnou flexibilitu vyžaduje i trh práce. Zároveň ale čelí obrovskému množství často negativních informací, a tím i většímu psychickému tlaku.

Když jsme u těch tlaků, tak co nejvíc tlačí vás jako rektora?

Nejvíc mě trápí financování veřejných vysokých škol. Je to téma, se kterým jsem kandidoval poprvé. Problémem je zafixovaný rozpočet, který byl nastaven před deseti lety, kdy všechny vysoké školy dostávaly stejné peníze na studenta. Tento stav, který trvá dodnes, vytvořil velké rozdíly. Na jednoho studenta tak dnes dostáváme přibližně o 50 procent méně než některé jiné veřejné vysoké školy. Ve srovnání s obdobím před změnou systému financování to pro naši univerzitu znamená zhruba 130 milionů korun ročně. A za takové peníze by se dalo udělat opravdu hodně.

Co vás naopak těší?

Mám radost z úspěchů, kterých Ostravská univerzita dosahuje. Často slýchám velmi pozitivní hodnocení nejen od lidí z regionu, ale i od těch z jiných částí republiky. Říkají, že se v Ostravě pořád něco děje, že se město dynamicky proměňuje a spolu s ním i naše univerzita.

Na podzim Ostravská univerzita oslaví 35 let od svého založení. Na co se ve svém projevu zaměříte?

Především budu chtít poděkovat našim zaměstnancům, kolegům, studentům i přátelům univerzity za to, že Ostravské univerzitě zůstali věrní. Už jsem mluvil o dlouhodobě podfinancovaném rozpočtu, který se promítá i do mezd. Přesto od nás za lepšími podmínkami odešla jen malá část lidí, i když někteří kvůli tomu opustili vysoké školství a zamířili třeba na základní školy. To mě samozřejmě mrzí, ale věřím, že se situace bude postupně zlepšovat. Právě proto jsem hrdý na to, co jsme společně dokázali.

Foto: se souhlasem Ostravské univerzity

Navzdory těmto podmínkám jsme se v posledním celonárodním hodnocení vědy a výzkumu zařadili mezi třetinu nejlepších veřejných vysokých škol v České republice a zaznamenali celkově významný posun. Považuji to za významný úspěch a všem, kteří se na něm podíleli, patří můj velký dík. A uznání naší univerzitě vyjádřil i mezinárodní panel expertů, který při hodnocení konstatoval, že „je působivé, jak smysluplně Ostravská univerzita vnímá své poslání a roli, a to především v kontextu postindustriálního regionu, ve kterém se nachází. Vzhledem ke kapacitě, zdrojům, konkurenčním prioritám, stavu, umístění a dalším omezením bylo někdy velmi obtížné říci, co více by univerzita i fakulty mohly udělat“.

Co popřejete univerzitě do dalších 35 let?

Přál bych si, aby Ostravská univerzita byla moderní evropskou univerzitou. Máme motto „Univerzita s posláním, otevřená světu, angažující se v regionu“ – a právě toho bychom se měli držet. Chceme do regionu přinášet nejnovější poznatky světové vědy a výzkumu, a zároveň je uplatňovat v praxi. Budeme dál posilovat naši mezinárodní konkurenceschopnost, rozvíjet vědu a výzkum, ucházet se o prestižní evropské granty a prohlubovat spolupráci s regionálními partnery. Stejně důležité je otevírat se světu a získávat zahraniční studenty i vědce. Tomuto směřování dává jasný rámec náš nový Strategický záměr 2026+, který vznikal společně napříč univerzitou. Není jen dokumentem vedení, ale společnou cestovní mapou k moderní, otevřené a respektované univerzitě. Víme, že příznivý demografický vývoj nebude dlouho trvat a počet uchazečů bude znovu klesat. Proto chceme být univerzitou, která bude atraktivní nejen pro mladé lidi z České republiky, ale i ze zahraničí. Právě v tom vidím budoucnost Ostravské univerzity.

Budete chtít u toho nejbližšího pokračování být opět jako rektor?

Rád bych pokračoval, protože jsme během uplynulých let zahájili řadu důležitých projektů a změn. Čtyřleté funkční období je na jejich dokončení poměrně krátké, a proto bych na tuto práci chtěl navázat. V neposlední řadě mohu zúročit i to, že jsem místopředsedou České konference rektorů, což mi dává možnost ovlivňovat chod vysokého školství směrem, který neopomíjí důležitost naší metropolitní oblasti.