Ostrava slaví! Do Národního divadla moravskoslezského míří dvě Thálie

Do Ostravy míří dvě divadelní Ceny Thálie. Za jevištní výkon v minulé sezoně cenu získal Tomáš Savka, za celoživotní mistrovství v činohře obdržel ocenění Stanislav Šárský.

Tomáš Savka převzal v pražském Národním divadle svou druhou Cenu Thálie za mimořádný jevištní výkon – tentokráte za roli Maxe Bialystocka v muzikálu Mela Brookse a Thomase Meehana Producenti. Porota divadelních cen přihlédla také k jeho výkonu v kabaretu Jonáš a tingl-tangl. kde ztvárnil Jonáše.

Kultura Ostrava uvede rodinný muzikál Oliver! Teprve jako druhá v republice 29/09/2023

Obě Thálie má přitom Savka za role v ostravských muzikálech. „První Thálii dostal za vůbec první roli, kterou u nás hrál – Che v muzikálu Evita od Andrewa Lloyda Webbera a Tima Rice. Premiéra byla v březnu 2014, cenu převzal v roce 2015. Dnes zúročil těch 10 let práce u nás, profesionálně velmi vyrostl,“ komentoval ředitel Národního divadla moravskoslezského Jiří Nekvasil.

„Já jsem furt dojatej, mockrát děkuju herecké asociaci! Já jsem měl krásnou sezonu, dostal jsem do vínku dvě nádherný role, jednou z nich je taky Jonáš v představení Jonáš a tingl-tangl a tu sezonu jsem si opravdu užil. Děkuju všem svým kolegům, bez kterých bych samozřejmě tady nemohl stát - je to i vaše cena. Děkuju Národnímu divadlu moravskoslezskému do Ostravy, protože jsem tam deset let. Deset roků tam jezdím a deset roků moje krásná a úžasná žena mě v tom podporuje a vychovává sama doma naši dceru. A Zuzano – jenom jsem ti chtěl vzkázat – konečně vyrovnávám! Na Thálie je to 2:2!,“ radoval se v Národním divadle Savka.

Zuzana Savková je bývalou sólistkou baletu Národního divadla, působila v Divadle J. K.Tyla v Plzni a poté opět v Praze v několika divadlech. S Tomášem mají dceru, Zuzana je už čtyřnásobnou matkou. A Ceny Thálie má dvě.

Thálii získal i Stanislav Šárský

Thálii převzal také Stanislav Šárský, který cenu obdržel za celoživotní mistrovství v činohře. Spolu s ním cenu dostala Daniela Kolářová.

,,Nečekal jsem to, překvapilo mne to a jsem velmi poctěn,“ netajil Stanislav Šárský. Na jevišti Národního divadla v Praze poděkoval svým pedagogům a režisérům, s nimiž v činohře pracoval. Vyzdvihnul především Jiřího Krejčíka, Evalda Schorma a Jana Kačera a cenu symbolicky věnoval jim. „Stanislav Šárský je výraznou a významnou osobností ostravské činohry od 60. let minulého století a dodnes hraje! Mám samozřejmě z Ceny Thálie pro něj obrovskou radost,“ komentoval ředitel NDM Jiří Nekvasil.

Stanislav Šárský vystudoval DAMU, kam se ale dostal až poté, co absolvoval průmyslovku, krátkou praxi v ČKD a vojnu. Jeho absolventskou rolí na DAMU byl Loupežník ve stejnojmenné Čapkově hře. „Neměl jsem v životě žádnou vysněnou roli, s pokorou jsem přijímal to, do čeho mne obsadili. Snad jen toho Loupežníka jsem si chtěl znovu zahrát, ale nevyšlo to. Ale byl jsem v té hře u nás v Ostravě aspoň vojákem Frantou,“ vzpomíná s lehkou nadsázkou.

Své první angažmá získal roku 1965 v Divadle pracujících v Gottwaldově. Pak mezi léty 1967–1993 působil ve Státním divadle v Ostravě, kde spolupracoval s celou řadou režisérských osobností – Janem Kačerem, Radimem Kovalem, Bedřichem Jansou, některé další jmenovitě připomněl při přebírání Ceny Thálie v Praze. V angažmá činohry Státního divadla v Ostravě (dnešního Národního divadla moravskoslezského) prožil s krátkými přestávkami více než třicet let, zahrál si na 120 rolí českého i světového repertoáru. Krátce působil v pražském Rokoku, Švandově divadle nebo Divadle pod Palmovkou, ale vše až po listopadu 1989.

Na otázku médií, kde je jako herec doma, odpověděl: „Hraju v Ostravě a jsem ostravskej herec. Hraju v Praze a jsem pražskej herec. Narodil jsem se v Praze. Tak si vyberte.“

V ostravském divadle nastudoval titulní role v Romeovi a Julii (1973), byl Othellem (1985) nebo Králem Learem (1996). Jak sám říká, po Shakespearovi až tak neprahnul, přesto ho role potkaly, je za to rád a byl v nich skvělý.

Hlavní role si zahrál ve Strakonickém dudákovi (1973), byl Rytířem des Grieuxem v Manon Lescaut (1972), Mlynářem v Lucerně (1987), Valmontem v Nebezpečných vztazích (1989), Buškem v Našich furiantech (1996) nebo Hejtmanem z Revizora (1997). Už jako emeritní host nedávno ztvárnil Faráře v Roku na vsi (2018), hrál v komedii Hodný pan doktor (2018) nebo v Čechovově Višňovém sadu (2022). V současnosti jej diváci mohou vidět v inscenaci Hoří, má panenko režiséra Tomáše Svobody . Jeho role ovšem musela být pro večer předávání Cen Thálie přeobsazena, neboť termín předávání se shodoval s termínem reprízy.

Příležitosti v rozhlase, televizi a filmu dostával především v Ostravě. Hrál například v televizním seriálu Kamenný řád (1975), později se objevil v několika kvalitních inscenacích ostravské produkce, stejně tak i v pohádkách. Menší úlohu si zahrál v Kačerově zapomenutém filmu Město mé naděje (1978). Diváci si ho jistě pamatují i z veleúspěšného seriálu Lajna (2017).

V desítkách inscenací zanechal výraznou stopu především v ostravském studiu Československého a poté Českého rozhlasu, účinkoval v kombinovaných hudebních pásmech a věnoval se také recitaci.