Muxu. Ostravská značka přečkala zlé časy a baví zákaznice

Jsme v malé místnosti, uprostřed stojí velký dřevěný stůl, na kterém návrhářka Mila Vozňáková pracuje s látkami. Na stěnách visí papírové střihy. „Tady vpravo jsou sukně a šaty, vedle trika a dole mikiny. Dříve jsme v tom měli systém, teď je nahoře to, co šijeme nejčastěji,“ popisuje zakladatelka značky Muxu.

Mila kráčí v linii minimalismu. Většina její tvorby je z jednobarevných látek. Originalitu staví hlavně na zajímavých střizích. Svou tvorbu popisuje jako „každodenní luxus“. Zakládá si totiž na kvalitě i praktičnosti výrobku. Chce, aby si její šaty mohla zákaznice vzít na procházku, do práce, nebo i na svatbu. Soustředí se na to, aby se v jejím oblečení člověk cítil dobře, ale zároveň při tom taky dobře vypadal. „Šijeme hlavně z nekrčivých materiálů, aby oblečení vypadalo stejně i při cestě z práce,“ říká švadlena.

Muxu, které se čte jako /mušu/, znamená v baskickém nářečí pusa a na severu Pyrenejského poloostrova se používá jako pozdrav. Návrhářka tak spojila své dvě vášně – šití a zuby. Poslední tři roky vedle podnikání totiž pracuje jako dentistka. Původně ale její kroky směřovaly úplně jiným směrem.

Základy šití ji naučila v dětství maminka, ke skutečnému návrhářství ji ale přivedla kamarádka, profesionální švadlena. Se svým vlastním šitím začala na mateřské skoro před patnácti lety. „Nejdřív jsem šila z látek po mamince. Kamarádka mi darovala domácí šicí stroj a já u něj seděla po nocích, když zrovna syn spal,“ říká Mila.

Nejdřív bylo šití jako přivýdělek, pak začala jezdit na různé akce, třeba na MintMarket. „Začalo mě to bavit víc, prodávala jsem přes Facebook, pak i přes e-shop. Tehdy jsem šila ještě v malém sklepě u nás doma,“ vzpomíná návrhářka s úsměvem. Obchod se rozrůstal, a to nejen o druhého syna, ale i o nové prostory a vlastní švadleny.

Značka Muxu se začala objevovat i v kamenných prodejnách s rukodělnými výrobky. Pak ale přišlo období koronaviru, které mnohé malé podnikatele zasáhlo na plné čáře.

Foto: Vladimír Pryček

„Během covidu se změnilo chování zákazníků. Objednali si třeba šest věcí a pět jich nám vrátili. Jenže my šijeme na objednávku, nemáme věci na skladě. Začala jsem cítit strašný tlak. Zvedly se náklady: výplaty, materiál, energie, nájem,“ vyjmenovává Mila. „Musela jsem se soustředit na to, ať se šije a šije, ať se prodává. Už to nebyla kreativní tvorba, ale čistě výkon. Vyhořela jsem,“ přiznává. Stála před rozhodnutím: vzdát se, nebo vydržet.

Chtěla všechno prodat. „Přemýšlela jsem, že to třeba přenechám holkám,“ naráží na své švadleny. Jenže byznys je risk. „Bavila je ta práce, ale nechtěly mít za zády nejistotu, kterou s sebou všechna podnikání nesou,“ vysvětluje Mila. Nakonec jim pomohl majitel domu, kde měly dílnu, a přestěhovaly se do menších prostor. „Po tolika letech jsem se toho prostě nemohla vzdát. Pro mě je to jako moje dítě,“ dodává podnikatelka.

Aby si od stresu spojeného s šitím a podnikáním ulevila, přihlásila se na školu. Vybrala si obor dentální hygieny. „Mě zuby vždycky strašně zajímaly,“ směje se Mila. Čtyři dny v týdnu teď vede ordinaci, podnikání se věnuje ve zbylém čase. „Vlastně si do ordinace chodím odpočinout. Mám teď zase čas se nadechnout. Práce s oblečením mě zase baví. Pustila jsem se teď do grafik,“ ukazuje návrhářka zelené mikinové šaty, na které je našitý bílý panel s růžovými pivoňkami.

Foto: Vladimír Pryček

Inspiraci jí dávají látky. Poslední látka, která ji zaujala, je krémový úplet s barevnými tahy v hnědých a modrých odstínech. Podle ní pak dokoupí ostatní materiály. „Soustředím se na to, aby šlo všechno kombinovat a ladilo to k sobě. K čemu je taky člověku triko, které si může vzít jen s jednou sukní,“ říká Mila.

Velkou roli při navrhování hraje i její vlastní vkus. „Primárně šiju na sebe. Ušiju to a pak všechno doladím. Finální oblečení pak jde na e-shop,“ popisuje návrhářka celý proces. „Často se to tam ale ani nedostane. Třeba mám materiál na pět kusů, ty pak dám na sociální sítě a tam si je většinou odchytí skalní fanoušci,“ usmívá se Mila.

Na zakázku většinou nešije. Výjimku udělala pro jednu zákaznici. „Máme kolekci, ve které máme na oblečení našité české nápisy jako „pomalu“, nebo „jednoduše“. Asi před půl rokem mi napsala paní, která od nás měla šaty s nápisem „nevím“. Vdávala se a chtěla ušít svatební šaty s nápisem „vím“,“ vzpomíná švadlena.

Sama ví, jak těžké a složité je rozjet a udržet vlastní podnikání. Proto se spolupodílí na organizaci Design zóny na hudebním festivalu Colours of Ostrava. „Je to myšleno jako podpora hlavně českých a slovenských tvůrců. Alespoň polovina pak bývají nové značky, které chceme představit, zviditelnit, dát jim tu šanci zažít zákazníka naživo. Je tam nejenom oblečení, ale i šperky, knížky, grafiky, prostě všechno,“ popisuje Mila.

Foto: Vladimír Pryček

Značka Muxu přečkala všechna špatná období. I nadále dodává oblečení do kamenných obchodů. Zkušenost švadleny se mezitím promítla i do praxe dentistky. „Někteří pacienti mě chválí, jak jsem k zubům jemná,“ směje se Mila. „Jednou jsme taky s kolegyní jezdily po školách a učily jsme děti, jak se správně starat o zuby. Tam jsem ušila i jedny plyšové,“ dodává s úsměvem.