Místo chátrání přišla kultura! V Opavě zachránili cennou vodárenskou věž

Na stránkách Magazínu PATRIOT budeme postupně představovat úspěšné stavby, které získaly ocenění v letošním 11. ročníku prestižní soutěže Stavba Moravskoslezského kraje. Náš seriál pokračuje zastavením v Opavě, kde nadšenci zachránili chátrající vodárenskou věž z 19. století.

Pana Vladimíra Peringera vodil na opavské Východní nádraží jeho dědeček, který pracoval na železnici a přes prázdniny jej brával na výlety po okolí. Už jako malému klukovi mu učarovala nedaleko kolejí stojící vodárenská věž s cihlovým komínem.

„Vodárenská věž pro mě byla velice zajímavý objekt, který byl tak trochu opředený tajemstvím. Vždycky se kouřilo z komína, což bylo kuriózní a zároveň docela strašidelné,“ dává se do vyprávění dnes už zkušený stavař a svým způsobem také filantrop.

Kolem vodárny, která od roku 1892 sloužila k zajištění dostatečných zásob vody pro provoz parních lokomotiv, později často chodíval a naskýtal se mu smutný pohled. Objekt postupně ztrácel využití a posledních zhruba čtyřicet let chátral.

„To byla velká škoda. Říkal jsem si, že by stálo za to stavbu nějakým způsobem zachránit a zachovat pro další generace, nebo minimálně zakonzervovat,“ vrací se Vladimír Peringer k původním myšlenkám.

Jelikož měl k historicky cenné památce osobní vztah a navíc disponoval stavitelskou odborností, lákala jej výzva v podobě rekonstrukce stále více.

Prostor, který vybízel k prezentaci umění

Nejprve se mu povedlo stavbu odkoupit od Českých drah, které vypsaly soutěž na zbytný majetek. Od počátku přitom bylo zásadní sehnat dostatek financí na celou rekonstrukci a také vymyslet ideovou náplň, tedy dát novému životu unikátní památky smysluplný obsah.

Jenže znáte to, sponzoři se nehrnuli, dotace přicházely po menších částkách, a tak bylo třeba hledat jiné cesty. „Zpočátku se nám zdálo, že jsou finance nepřekonatelný problém. Ale pak jsme ve firmě více šetřili a snažili se peníze sehnat, aspoň základ pro záchranný projekt,“ vysvětluje náš průvodce vodárenskou věží.

Nakonec se rozhodl odvážný záměr financovat z prostředků vlastní stavební firmy Unicont a ze soukromých sbírek.

„Postupně se také rodila myšlenka o využití věže. Všechno zkrátka mělo svůj čas, aby dozrálo. Oslovili jsme výtvarníka Kurta Gebauera s tím, že by měl ve speciálním prostoru stálou expozici svých zavěšených soch a dali možnost k prezentaci také opavskému Institutu tvůrčí fotografie,“ pokračuje Vladimír Peringer.

Samotná realizace pak probíhala v letech 2015 a 2016 s tím, že loni v říjnu slavnostně otevírali první výstavou Kurta Gebauera. Od letošního roku se k výstavním aktivitám přidalo kino a útulná kavárnička.

Vše má přitom svůj přirozený řád a důvtip. Expozice známého výtvarníka je situována do prostoru věže, zatímco v přízemí jsou umístěny práce absolventů a studentů fotografického institutu. Díky pohyblivým panelům však lze výstavní sál jednoduše přestavět pro potřeby kina či divadla.

Multifunkční pojetí rekonstrukce potvrzuje i terasa, která má kromě příjemného posezení s výhledem do ulice a na přilehlé nádraží také malý amfiteátr.

Fasáda skrývala střepinu z tankové střely

Během stavebních prací rozdělených do několika etap se tým Vladimíra Peringera musel soustředit na pečlivou obnovu památky, která byla silně poznamenána zubem času. Původní střecha se propadla, a tak místo provizního zastřešení zkonstruovali zcela novou.

Podařilo se jim také odstranit novodobé přístavby samotné vodárenské věže, které neměly historickou hodnotu a vzhledu budovy spíše škodily.

„Protože na místě nebyl proveden stavebně-historický průzkum, naráželi jsme při úpravách na některé zajímavosti, o kterých se nevědělo, nebo byly přehlédnuty. Vytáhli jsme třeba dvaceticentimetrovou střepinu z fasády. Byla ze sovětské tankové střely,“ popisuje opavský nadšenec artefakt připomínající dobu Ostravsko-opavské operace z jara 1945.

V rámci rozumných kompromisů vycházejících z konzultací s památkáři ve věži umístili ochoz, který samozřejmě představoval zásah do původního charakteru stavby. „Povedlo se nám jej udělat ve stylu průmyslové památky, takže i památkáři byli spokojeni. Myslím si, že to charakteru stavby pomohlo,“ doplňuje „duchovní otec“ rekonstrukce.

Technickým oříškem byla realizace stropní konstrukce, kterou oproti předpokladům nemohli kotvit do cihlových stěn. Jak se ukázalo, ty byly totiž ve 40. letech vylity silnou vrstvou betonu, kterou bylo nutné navrtat a až poté bylo možné kotvit stropní nosníky.

Z komína čouhají nohy. Přibydou i ruce?

Jasným symbolem, podle kterého vodárenskou věž v Opavě už z dálky poznáte, jsou lidské nohy trčící z cihlového komína. Dominantní pohledový prvek má být podle originálního nápadu Kurta Gebauera zvaného „Průlet komínem“ ještě dotvořen vystrčenou rukou.

Také komín ovšem bylo nutno nejprve zachránit. A to nebylo úplně snadné. „Původní cihly nejsou k dispozici a vršek komína už nebyl opravitelný. Došlo proto k mírné úpravě. Komín jsme snížili, dostali se na zdravé jádro a na něm vytvořili betonový věnec, který komín chrání a pomáhá i staticky,“ upozorňuje Vladimír Peringer na jednu z náročnějších úprav.

Do budoucna by rádi, aby komín, kterým se dá prolézt zevnitř i zvenčí, našel funkční využití. Chtějí vyzkoušet promítání na noční oblohu včetně imitace kouře, ale nebrání se ani dalším podnětům.

Jinak je před nimi spousta práce. Věž má ještě dvě patra, která zatím nejsou dodělaná. „Myslím si, že nyní to chce vzhledem k finanční náročnosti malý oddych. Možná, že se najde donátor, který by výrazně pomohl. Je totiž třeba investovat mimo jiné více než milion korun do výtahu,“ upřesňuje správce památky, která pomalu začíná žít svým vlastním životem.

Přes den je to galerie s kavárenským zázemím a večer dění „ve věži“ ožívá kulturním programem, ať už filmovým, divadelním či hudebním. Pravidelné už je úterní a středeční kino, další programy se budou tvořit.

„Prozatím jsme nastavili určitý směr a teď bojujeme, aby to tady opravdu žilo. Jednáme na všechny strany a chceme, aby po provozní stránce vše fungovalo bez stresů a aby se věž stala místem k setkávání lidí, které oslovuje kultura v originálním prostoru,“ dodává Vladimír Peringer.

Za odvážný projekt rekonstrukce, revitalizace a dostavby vodárenské věže v Opavě získala jeho firma v 11. ročníku soutěže Stavba Moravskoslezského kraje speciální cenu odborné poroty.

Vyhlašovateli soutěže Stavba Moravskoslezského kraje, která se každoročně koná pod záštitou hejtmana a letos také pod záštitou ministra průmyslu a obchodu Jiřího Havlíčka, jsou Svaz podnikatelů ve stavebnictví, Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků a Obec architektů. Organizátorem je společnost Pulary Group.