Proměny kraje
12/11/2018 Jaroslav Baďura

​Kraj v poločase: Kulturu čeká řada obřích investičních projektů

Jak si kraj a jeho představitelé vedou v polovině svého funkčního období – po dvou letech od krajských voleb? Magazín PATRIOT připravil sérii rozhovorů s členy nejvyššího vedení kraje.

Lukáš Curylo je 1. náměstkem hejtmana Moravskoslezského kraje a má na starost kulturu a památkovou péči.

Vraťme se zpátky v čase do povolebního období, kdy jste dostal na starost kulturu a památky. S jakými pocity jste resort přebíral? Co jste od práce očekával?
Měl jsem výhodu, že jsem byl už předtím osm let v zastupitelstvu v pozici opozičního zastupitele, takže jsem věděl o některých problémech či projektech, které se připravovaly a ne zcela zrealizovaly. Já osobně jsem nastupoval a prosazoval, aby byla obnovena myšlenka výstavby nové budovy Vědecké knihovny, takzvané Černé kostky, která už od padesátých let sídlí v provizorních prostorách. Druhá má vize byla rozšířit prostory galerie. Ukázalo se totiž, že kapacitně nestačí, že je třeba se zaměřit i na ni. V předchozích volebních obdobích byly bohužel zkráceny dotace v oblasti kultury na padesát procent a tím se zamrazil či výrazně omezil další rozvoj kultury v našem kraji v celém jejím spektru.

Proč toto opatření tehdy proběhlo?
Peníze byly prostě kumulovány někam jinam. Na kulturu se zkrátka tolik nemyslelo. Souviselo to také s tím, že Odbor kultury a památkové péče byl někdy v letech 2002-3 sloučen s jinými odbory, různě cestoval a nakonec skončil jako oddělení v rámci Odboru územního plánu. Usiloval jsem tedy o osamostatnění odboru kultury. Nešlo mi o navýšení počtu zaměstnanců – ten je asi stejný jako v rámci oddělení. Šlo mi o to dát kultuře významnější postavení a dát ji adekvátní prestiž.

Proč?
Vedoucí odboru má jiné postavení než vedoucí oddělení a je schopen prosazovat zájmy kultury v daleko větší míře. To byly mé základní představy, jak kulturu pozvednout zpět a dát jí nový drajv, jako má např. oblast sportu. Za těch osm let v kultuře nebyl dokončen jediný významnější projekt, bylo to žalostné. Tehdy ještě v opozici jsem to už také věděl, kritizovali jsme to. Oproti mým koaličním kolegům jsem tedy byl s touto situací více seznámen a jsem rád, že jsem tento resort získal a mohl na tom začít pracovat.

Pokud jde o ty velké projekty, které jste vyjmenoval v úvodu, tak to vypadá, že co jste si předsevzal, to také plníte.
Díky kolegům a jejich pochopení se to docela daří. Musím ale říct, že jsme byli připraveni, to je pravda. Přijeli jsme na koaliční jednání už s konkrétními záležitostmi, to byla naše obrovská výhoda. Kolegové byli natolik vstřícní a respektovali naše představy, že nám to odsouhlasili. Pak už se to snadněji realizuje. Ukážu vám to na číslech. Když jsem nastupoval a zdědil tedy rozpočet, byl to rok 2016, tak ve všech oblastech kultury bylo 329 milionů korun. V tomto roce je v rozpočtu kultury 690 milionů korun a na příští rok je tam 816 milionů korun. To je navýšení o šedesát procent během dvou let. Myslím si, že investice do kultury jdou konečně vidět – opravují se památky, vznikl projekt Otevřené chrámy, zdvojnásobily se peníze na festivaly, rozjeli jsme podporu vyvážení kultury do kraje, to nikdy nebylo. Důležité je také upozornit, že kultura výrazně zlepšuje i ekonomickou stránku daného území. Říká se, že kultura má multifikační efekt a každá koruna investovaná do kultury se vrátí regionu minimálně 4,5 krát.

Jak se vám podařilo takto zásadně navýšit rozpočet kultury?
Co se nedá upřít mým předcházejícím kolegům, je to, že už připravili nějaké studie, záměry. Ne všechny byly zrealizované. My jsme, vyjma vlastních, začali mnohé z nich uvádět v život a dotahovat do konce. Zvýšili jsme také několikanásobně finance do reprodukce vlastního majetku (dnes je to nějakých 170 milionů korun). Zjistili jsme totiž, že náš vlastní majetek chátrá, budovy nám padají na hlavu, propagace našich památek není téměř žádná. Jsou tedy před námi další a další projekty.

Které například?
Jedním z nich je Technické muzeum Tatra v Kopřivnici, u kterého byl zpočátku hlavolam, jak to vlastně dát dohromady – dobrá myšlenka, ale špatná realizace. Vstupovalo do toho více subjektů, např. obec ani nevěděla, že realizujeme muzeum a tak dále. Díky usilovným jednáním nakonec muzeum nákladních automobilů bude, v současnosti se již realizují všechny nezbytné kroky (včetně opravy Slovenské strely), abychom v horizontu dvou let mohli našim občanům otevřít novou budovu muzea v Kopřivnici.

Myslíte si, že všechny tyto obrovské projekty zvládnete?
Pevně věřím, že to zvládneme. Jsem rád, že mí koaliční kolegové přijali výstavbu nové budovy Vědecké knihovny a galerii jako jednu z největších investičních akcí a priorit tohoto kraje. To mi samozřejmě ulehčuje situaci, protože to nemusím složitě prosazovat a podobně. K tomu všemu vznikl krajský investiční fond pro velké akce, která se naplňuje zejména z přebytku hospodaření kraje. Z tohoto fondu se pak budou investovat tyto velké akce nejen z oblasti kultury.

Bude tedy knihovna Černá kostka stát? Znáte již nějaký termín?
Kdyby tam byl soukromý investor, tak už možná stojí. Jenže ve veřejné správě to funguje trošku jinak, je to složitější. V současnosti se připravuje studie upgradované, tedy vylepšené a zmodernizované knihovny, přece jen je samotný projekt starý už jedenáct let. Mění se technologie, řešili jsme umístění prostor v budově. Například z původně plánovaného podzemního skladu bude parkoviště. To jsou záležitosti, které teď zní moc krásně, ale než se k nim v diskuzi a požadavcích s dalšími partnery doberete, trvá to hodně dlouho. Dnes se zpracovává studie. Když všechno bude v pořádku, tak se v lednu zadá zadání pro projektovou dokumentaci a územní rozhodnutí.

Budete ještě v tomto volebním období stříhat pásku?
To nebudeme. Já si myslím, že pokud zahájíme stavbu, bude to úspěch. Díky soutěžím a všem lhůtám to v podstatě nejsme v našem volebním období schopni stihnout.

Jak pozná obyčejný obyvatel našeho kraje, že se kultuře daří?
Myslím, že to poznává již velmi výrazně, hlavně mimo Ostravu. Díky tomu, že jsme vyvezli kulturu ven z krajského města, se dostane k mnohem více lidem. Konkrétně jsme třeba přivezli šedesát jedna koncertů do měst a obcí a prostor, kde vážná hudba v takové kvalitě a rozsahu ještě snad nezazněla. To byl projekt Hudební výlety. Skvělé byly také Otevřené chrámy, díky kterým si mohli lidé prohlédnout více než třicet kostelů, které byly doposud více či méně zavřeny. A díky průvodci, který byl návštěvníkům zdarma k dispozici, se dozvěděli spoustu zajímavých informací. Lidé také na vlastní oči vidí, že investujeme do budov sakrálních, profánních nebo také do technických památek. Díky naší podpoře obcím a dalším vlastníkům jsme napomohli nastartovat spoustu oprav. Moravskoslezský kraj například přispěl na opravu Hückelových vil,dále se začíná rekonstruovat v Dolní oblasti Vítkovice koksárenská pec, můžeme se bavit o investicích na Zámku Kravaře. Je zde také Karnola, do které chtěl kraj investovat ještě, než vyhořela. Přispíváme tedy na opravy a věřím, že se nám podaří podpořit i původní projekt. Další záležitostí je Festival Štěrkovna – malý festival s velkým zájmem, ale dříve malým kapitálem. V dnešní době už patří k jedněm z největších festivalů v kraji.

Kraj dostal minimálně dvě velké rány – jde o devastující požáry krnovské Karnoly a kostela Božího Těla v Gutech…
Byla to velmi nešťastná shoda okolností. Ale na druhou stranu nás to inspirovalo k uspořádání odborné konference, kdy jsme si sezvali vlastníky nebo provozovatele významných památek z oblastí církve, obcí, soukromé, a udělali jsme pro ně speciální seminář ve spolupráci s Hasičským záchranným sborem a Ministerstvem kultury ohledně zachování památek a jejich ochrany. Je důležité o tom začít přemýšlet, zabezpečit památky nejen proti vykradení, ale také proti požáru. Prezentovali jsme jim nové technologie hašení, možnosti řešení, byl tam přítomen i Národní památkový ústav, takže mohli všichni rovnou diskutovat, jestli je to možné tyto technologie do památky instalovat. Byla to výborná diskuze a vyvrcholilo to imitací hašení zámku v Hradci nad Moravicí. Je to krásný příklad, kdy jsme se spojili, byly tam konkrétní návrhy – dnes si totiž každý řeší svoje a nikdo o nikom nic neví. My jsme si ale řekli, že se budeme scházet častěji a vyměňovat si informace.

Strašná událost může nakonec pomoci ke vzniku něčeho nového, lepšího.
Přesně tak. Další záležitostí je, že vytipujeme třicet až čtyřicet nejvýznamnějších kulturních památek, které jsou především z oblasti požární bezpečnosti velmi citlivé (dřevěné kostelíky a podobně). Chceme se na ně ve spolupráci s hasiči a s podporou kraje zaměřit, a udělat tam zabezpečení na vyšší úrovni. Samozřejmě stoprocentně se požáru předejít nedá. Ale zkusíme pro to udělat maximum. To je velký posun, toto ještě žádný kraj nedělal. Ministerstvo kultury je tomu nakloněno a měli bychom tedy být pilotním krajem, který v České republice začne toto provádět.

Co zásadního vás v následujících dvou letech čeká? Co byste rád dokončil?
Rád bych dokončil malou scénu Těšínského divadla po sedmi letech probíhajícího projektu. Je tam nový, velice schopný pan ředitel a jsme rádi, že jsme ho pro náš region sehnali. Dali jsme mu čas, ať se s projektem náležitě seznámí a vyjádří se k využitelnosti a celkové výstavbě malé scény. Brzy dáme zadání pro dokončení tohoto projektu. Myslím si, že to reálně do konce volebního období stihneme. Rád bych také posunul projekt Bílý stín, tedy dostavbu galerie. Už máme územní rozhodnutí, stačí jen dokončit projektovou dokumentaci a dořešit s městem parkování. Dále bych byl rád za dokončení Černé kostky alespoň do fáze, kdy bychom byli schopni tento projekt nezvratně zahájit. Také by se do konce volebního období mohlo podařit realizovat muzeum v Kopřivnici. Chtěl bych také, aby byl zachován nový dotační titul na významné kulturní památky, který byl letos v rozpočtu poprvé. Nejde o příliš vysoké položky, jde asi o patnáct milionů korun, ale díky nim stimulujeme obce a vlastníky památek – když oni dají tři miliony korun ze svého rozpočtu a my také, tak už mají šest milionů korun, se kterými se dá něco opravit. Chtěl bych, aby se památky v našem kraji kontinuálně opravovaly a zpřístupňovaly veřejnosti.

Sdílejte článek