Jsem rád za starší lékaře. Jsou tahouny zdravotnictví, říká Martin Gebauer

Nemocnice ve Frýdku-Místku uvedla do provozu novou magnetickou rezonanci. Při zahájení provozu byl i náměstek hejtmana Moravskoslezského kraje pro zdravotnictví Martin Gebauer. V rozhovoru mluví o tom, co magnetická rezonance přinese nemocnici a hlavně jejím pacientům, zamýšlí se také nad tím, v jaké kondici zdravotnictví nyní je či co v současnosti nejvíce postrádá.

Frýdecko-místecká nemocnice se dočkala po dlouhých třiadvacet letech magnetické rezonance. Proč na ni čekala tak dlouho? Co všechno bylo zapotřebí, aby se nakonec dočkala?
Existuje přístrojová komise, která schvaluje nákup těchto dražších zdravotnických zařízení, protože má zřejmě pocit, že centrálně by se mělo korigovat množství takovýchto přístrojů. Jsem přesvědčený, že v Praze jsou stále hodně vzdálení od Moravskoslezského kraje a mají dost zkreslené představy o tom, jak to tady funguje, jaká je tady skladba obyvatelstva, jaké jsou vzdálenosti mezi jednotlivými zdravotnickými zařízeními. V tomto případě šlo z menší části o sehnání 55 milionů korun a z větší části pak prolomit tabu nebo zajeté myšlenkové pochody, že tady máme spoustu vyšetřovacích metod. Toto byla největší práce.

Co magnetická rezonance přinese ať už zdejší nemocnici, tak celému kraji?
Ani ne tak nemocnici jako spíše jejím pacientům. Když přijedou s podezřením na nějakou diagnózu a budou muset podstoupit vyšetření na magnetické rezonanci, fungovalo to dosud tak, že dotyčného pacienta posadili do sanitky a vezli ho i několik desítek kilometrů, aby se mohla provést zobrazovací metoda. Tady to nyní bude hned, v místě, bez převozu, bez menšího rizika, rychlejší, kvalitnější, komfortnější diagnostika. A tím pádem také dřívější léčba. Toto platí pro hospitalizované pacienty, pro ambulantní pak zkrácení čekací lhůty na magnetickou rezonanci, protože není tady jen jedna. Další ještě funguje v soukromém zdravotnickém zařízení, kam se doposud obracela drtivá většina obyvatel.

Když bychom se měli bavit o zdravotnictví v kraji. Je něco, co vás momentálně vyloženě těší? A co vám pak naopak dělá starosti?
Jsem rád za starší lékaře, kteří tady ještě jsou. Představují tahouny ve zdravotnictví, protože svou práci považují skutečně za poslání. Největší starost mi naopak dělají mladí zdravotníci, kteří to neberou jako poslání, ale jen jako zdroj výdělku. Neříkám, že všichni, abych se někoho nedotkl, ale u mnohých to tak je. To mě nejvíce mrzí.

Dá se s tím něco dělat? Co by mohlo tuto situaci změnit?
Doposud zřejmě chybí hlubší výchova etiky na vysoké škole a možná bych si přál trochu více pokory od mladých, nastupujících zdravotníků, ale toto asi ovlivnit neumíme.

V jaké kondici je nyní zdravotnictví v kraji?
Myslím si, že se nám optimalizačními kroky v jednotlivých nemocnicích daří situaci stabilizovat, ale je to běh na dlouhou trať. Bez podpory plátců, tedy pojišťoven a eventuálně ministerstva zdravotnictví to nepůjde. Daří se nám to ale stabilizovat jak personálně, tak i finančně.

Zmínil jste optimalizační kroky. Ty se před nedávnem dotkly i nemocnice v Orlové, kde se změny setkaly s velikou vlnou nevole…
Tamní lidi naprosto chápu, ale mít v tak malém trojúhelníku, kde je vzdálenost mezi jednotlivými městy dvanáct kilometrů, tři komplexní nemocnice s minimem personálu, to byl zkrátka neudržitelný stav. Proto jsem rád, že se v Karviné podařilo posílit chirurgické oddělení zdravotníky a v Havířově interní oddělení zdravotníky. Navíc dojezdová vzdálenost mezi jednotlivými městy je minimální, přičemž jsme posílili i autobusové spoje, aby lidé měli dostupnost nemocnic.

Je něco, co v kraji vyloženě chybí v oblasti zdravotnictví?
Stále je to nedostatek personálu. Až bude personál, můžeme se dále bavit o moderních vyšetřovacích metodách pro multioborové nemocnice, tedy i Karvinou nebo Havířov, který by si to zasloužil.

Kdo pak chybí především, pokud jde o personál v nemocnicích?
Faktem je, že některé obory jsou pro mediky méně atraktivní. Když se podíváme na lékaře, chybí nám hlavně v interních oborech. Velikým problémem jsou zubaři, ještě větším psychiatři. Pokud jde o střední zdravotnický personál, tak nejde, aby všechny sestřičky dělaly na operačním sále nebo na JIPkách, ale potřebujeme je i na následnou péči a na méně „atraktivní“ obory.

Čím si vysvětlujete, že je ve zdravotnictví takový podstav? Někteří lidé sice absolvují zdravotnické školy, ale nakonec se stejně živí jinak…
Příčin je více, ale je třeba říct, že před třiceti lety jsme tady měli stabilní a fungující systém vzdělávání, jak středního, tak i vysokoškolského zdravotnického personálu. S příchodem nových vlád se však začaly dělat různé „hokusy pokusy“ a vzdělávací systém se začal tak dlouho měnit, až se dostal do fáze, kdy byl téměř před zhroucením. V posledních letech se začalo pracovat na tom, aby se zase o něco zlepšil. Je to ohromná škoda, protože jsme byli velmoc ve vzdělávání. Měli jsme kvalitní sestřičky i lékaře. Jenže někdo nahoře rozhodl, že to tak není.