Jeden den v Žilině. Kdo tam nebyl, jakoby nežil!

Žilina má s Ostravou překvapivě jedno společné. Obě města si očividně klestí cestu k tomu, aby fungovala moderněji a nabízela se jako atraktivní místa k životu v konkurenci profláknutějších měst. Na co zajímavého jsme tam narazili? A dá se tam najít i nějaká ta inspirace?

Pojďme se rovnou odrazit od dalšího společného rysu našich měst. Žiliňáci si stejně jako Ostraváci stýskají po živějším centru, jemuž lidi odlákalo velké nákupní centrum, které je koncentruje do jednoho místa. Lidé se však i přesto do ulic Žiliny vracejí, čehož jsme byli během naší návštěvy svědky.

Cestování Jeden den v Bílovci. Od kafe až k větrným mlýnům 23/03/2024

Osobně nářky nad zdrcujícím efektem nákupních center neberu úplně vážně. Utrecht, kde jsem dlouho žil, má obří nákupní centrum přímo ve svém středu také a na zalidněnosti centra to tam není znát ani omylem. Přítomnost nákupáků tedy očividně není fatálním faktorem, který by nešlo překonat a který by centrum byl schopen sám o sobě pohřbít.

Do Žiliny se od nás autem dostanete poměrně svižně a za necelou hodinu a půl jste na místě, podobně dlouho pak trvá cesta vlakem a díky přímým spojením je i tato varianta nadmíru pohodlná. Během naší návštěvy bylo hlavní nádraží v rekonstrukci, pokud tedy pojedete v našich stopách a vlakem, pravděpodobně už budete vystupovat na nově opraveném nádraží.

K přenocování jsme vybrali Château Gbeľany ve vsi Gbeľany hned za Žilinou. Jedná se o starý objekt, který pod novými majiteli, což jsou místní patrioti, prošel moderní přestavbou tak, aby nabízel komfort včetně věcí jako wellness, speciálně dobově zařízené apartmány, lovecký salónek, společenskou místnost, luxusní restauraci nebo klasický bar.

I když je tento hotýlek stavba veskrze moderní, dbalo se zde při rekonstrukci na zachování původních, často velmi starých prvků, například dřevěných trámů v podkroví. Vystaveny jsou tu ve vitrínách také historické předměty, které byly nalezeny během přestavby. Hotel má v nejvyšším patře dokonce malou dřevěnou rozhlednu, z níž lze vidět okolí včetně monumentálních vrcholů Malé Fatry, pro kterou je toto místo skvělým výchozím bodem. My však vyrážíme do města!

Asi tím vůbec nejpříjemnějším překvapením v Žilině je živý bulvár Antona Bernoláka. Jedná se o dlouhou hlavní ulici poměrně všedního vzezření s parkovou zelení uprostřed. Bulvár však má po obou stranách parter a místy lauby a zřetelně to tam žije. V sobotu dopoledne postávaly všude skupinky lidí popíjejících kávu, většina podniků tu byla i při opakovaných návštěvách příjemně plná a celé místo mělo prostě a jednoduše vibe!

V době naší návštěvy se nám podařilo natrefit na čerstvě otevřenou pizzerii NEAPOLI, která měla za sebou teprve týden provozu. V podvečer jsme přišli do úplně zaplněného podniku s vynikající neapolskou pizzou, čepovaným šumivým vínem, kterému jsem samozřejmě neodolal. Mnou objednaná mortadella s mozzarellou a pistáciovým pestem byla vynikající.

Dopoledne jsme stihli ochutnat ještě bistro jménem Mr. Panda, který však za mě servíroval velmi průměrný ramen, který chutnal, jakoby byl křížený s polévkou pho. Podnik však byl přesto úplně plný a před ním se vesele kávičkovalo. Solidní kávu jsem si pak ještě na odjezd dal v místními očividně velmi oblíbené kavárně Caffé Italia.

Většina místních nás také posílala do Café Republika, tu jsme ale nakonec nestihli a naše hlavní kávové doporučení tak míří ještě kousek jinam, konkrétně na kavárnu KAFFKA, kde teče výběrovka proudem. Kdo lační po tom zažít pivní nirvánu, ten volí k návštěvě Beervanu. Na výběr tu je vždy více než deset speciálů včetně lokálních značek z okolí. Piva z různých minipivovarů tu pravidelně obměňují, stejný koncept můžete znát z Kurnik Šopy v Ostravě.

A protože je tato návštěva plná paralel s Ostravou, nesmíme zapomenout na tu hlavní, jíž je galerie moderního umění. Vězte, že ta žilinská je umístěna v Novej synagóze, která skýtá podobně čisté výstavní prostory jako naše nedávno vzniklé Plato. Jak jsme zjistili, místní jsou na tuto architektonickou perlu od Petera Behrense z let 1928–1931, která stojí na místě původní staré synagogy, náležitě hrdí. Na stavbu dokonce proběhla, stejně jako na naše jatka, architektonická soutěž.

Výstava, kterou jsme mohli v den návštěvy synagogy navštívit, představovala tvorbu hluchoslepých dětí, jejímž cílem bylo zprostředkovat návštěvníkovi vizuálně způsob, kterým tyto děti vnímají svět. Logickou filozofickou otázkou, které se výstava přímo dotýkala, je, jak přesný může být takovýto vizuální překlad ze světa hluchoslepých a zda se nedíváme jen na jakési velmi vzdálené a z podstaty nepřesné ozvěny jejich skutečného světa.

Naproti synagogy je ještě muzeum loutek, to však bylo v době naší návštěvy zavřené. Pokud máte malé děti, doporučíme k návštěvě ještě jeden podnik v parteru moderního bytového domu na okraji historického jádra. Kavárna nese název EPIKA a dáte si tam kromě kávy také jídlo nebo plzeňské pivo. Zatímco rodiče seděli před podnikem, hrály si jejich ratolesti na dětském hřišti v přilehlém parčíku. Musím říct, že podobné místo, kdy si kávu nebo pivo můžete dát v moderním prostředí, mi v Ostravě dost chybí. Připomnělo mi to Nizozemsko, kde to takto vypadá na každém kroku.

Foto: Marek Dušek

Z dalších tradičních turistických cílů vybíráme Budatínsky hrad na soutoku Kysuce a Váhu, k němuž přiléhá stejnojmenný park. Ten je stejně jako kaplička volně přístupný, samotná prohlídka hradu vyjde dospělého na 8 euro, děti a důchodci pak mohou dovnitř za polovinu. Park a kavárna byly v době naší jarní návštěvy příjemně zaplněné, v parku se pohybovaly rodiny hrající frisbee nebo zahraniční studenti, celé to tedy působilo velmi vstřícně.

Žilinu jsem ze všech měst, která jsme doposud navštívili, znal vůbec nejméně, respektive vůbec. Je tedy jasné, že dojmy z návštěvy byly intenzivnější než z míst, kam už jsem předtím měl tu čest zavítat. O to větší radost mám z toho, že na mapu příležitostných víkendových cílů si můžu odteď přidat i Žilinu!

Partnerem seriálu a udržitelné mobility je AUTOBOND GROUP

Foto: Marek Dušek