Izoluje střechy a píše scénáře. Rozhodují originální náměty a talent, říká Roman Vojkůvka

Živí jej izolace střech a psaní scénářů - pětačtyřicetiletý Roman Vojkůvka z Kopřivnice by se ale v budoucnu rád věnoval hlavně druhé jmenované činnosti. Ostatně našlápnuto má dobře - jeho scénář s názvem Na druhý pohled natočila Česká televize a film získal výborné recenze.

Vím, že jsi začínal s natáčením amatérských hororů – můžeš připomenout, jakty začátky vypadaly?
Úplně nejdřív jsem začal psaním scénářů, protože mi to přišlo jako jediná možnost, jak se dostat k filmu. Natáčet sám jsem se rozhodl, až když všichni oslovení producenti moje scénáře odmítli. Ale než jsem natočil první metr filmu, nechal jsem se najmout na natáčení hororové komedie Choking Hazard jako pomocný osvětlovač. Pracoval jsem za byt, stravu a jízdenky na vlak, točilo se u Karlových Varů a strávil jsem tam něco přes dvacet natáčecích dní. Nasál jsem, co se dalo, viděl hromady dokumentů o natáčení a o rok později jsem natočil první film, krátký horor Neusínej! Původní nápad, že začnu hned celovečerním filmem, jsem naštěstí zavrhnul a dobře jsem udělal. Začal jsem ho točit o dva roky později a i s postprodukcí byl hotový v září 2008. Pár měsíců jsem hledal distributora, což nebylo lehké, protože udat český nízkorozpočtový (stál mě 130 000 korun) exploatační horror s neherci u nás není jednoduché. Ale povedlo se, protože v té době plnily trafiky levná DVD a byl hlad po filmech. Někdo tam dole mě má rád, jak se film jmenuje, tak mohl vyjít v dnes už nepředstavitelném nákladu 40 000 kusů. Total Detox jsem začal točit v létě 2009 a v lednu 2011 byl na pultech trafik. Náklad byl ale menší, protože trh byl přesycený filmy a lidi přestávali levná DVD kupovat. Natočil jsem ještě pár kraťasů, víceméně pro zábavu, a v roce 2012 jsem se pokusil znovu prodat scénář. Někdy v červnu toho roku mi volal producent z České televize, že se mu líbí můj text s názvem Na druhý pohled.

Co bylo dál?
Přidělil mi dramaturgyni, ta mi doporučila dopsat dva obrazy, které doladily děj. Dělalo to asi stránku a půl textu a v listopadu byl scénář předložen před programovou radu ČT. Nebyl jsem tam, ale podstatné bylo, že byl schválen a datum natáčení byl stanoven na září 2013. Půl roku poté už měl premiéru na ČT1. Napoprvé šlo všechno strašně hladce, ale jak jsem později pochopil, byla to spíš výjimka. S dalšími filmy, které se chystají podle mých scénářů, to zdaleka tak rychle nejde, jeden z projektů se vlastně chystá už od léta 2012 a točit se má na jaře 2018, ve stejnou dobu se má realizovat i další film, který jsem napsal před dvěma roky. A nikde není napsáno, že se tak opravdu stane. Když tak o tom přemýšlím, byl to vlastně zázrak, že  Na druhý pohled vznikl v tak krátkém časovém úseku.

Uvažoval jsi, že se dáš na studia režie nebo prostě filmařiny?
Za komunistů se nikdo k filmu bez studia nedostal, mě by tehdy v životě nenapadlo, že bych se mohl jakkoliv podílet na čemkoliv, co by se filmařiny třeba jen okrajově dotýkalo. Naštěstí pro mě je doba, kdy se můžete pokusit dělat v podstatě cokoliv. U filmu jsou obory,  které se bez studia neobejdou, ale u scenáristiky, podle mě, rozhoduje hlavně talent a nápady. Teorie se dá naučit, vyčíst z odborných knížek, ale bez talentu to nejde. Pro mě je největším studiem sledování velkého množství filmů a vlastní natáčení, kde jsem si osahal všechno od režie, práce produkčního, kamery, gore efektů až po vytírání podlahy od umělé krve. Být mi dnes 20 let, samozřejmě bych nejspíš o studium scenáristiky usiloval, škola je skvělá věc, mimo vědomostí se tam dají poznat budoucí filmařští kolegové, ale teď už to pro mě nemá smysl. Jsem samouk, dělám si věci po svém, a pokud se mi to bude dařit, nikdo mi nevymluví, že nejdu správnou cestou.  Těch cest jak dosáhnout svého může být samozřejmě spousta.

Kdy tě napadlo, že začneš psát scénáře?
Někdy v druhé polovině devadesátých let minulého století.  Pochopil jsem, že možnost dělat u filmu tu pro mě je a že je to právě psaní. Začaly se vyrábět filmy, dotované ze soukromých sektorů a bylo jasné, že producenti budou potřebovat originální náměty a bude jim jedno, jestli je jejich autor vystudovaný scénárista, nebo samouk. V té době jsem měl pocit, že nás čeká smršť českých žánrových filmů. To se nakonec nestalo, ale měl jsem za to, že mám použitelné nápady, které bych mohl zrealizovat. Koupil jsem si pár knižně vydaných scénářů (Pulp Fiction a Svěrák – Smoljak: Filmové scénáře), abych se naučil formu a nakonec opravdu začal. První celovečerní scénář, psaný rukou do sešitu, jsem dokončil v roce 2000 a po přepsání na starém psacím stroji jsem ho nikdy nikomu neukázal. Další dvě věci už se mi zdály dost dobré, tak jsem je poslal do České televize, odkud mi je s odmítnutím vrátili.

Znamená to, že s natáčením vlastních snímků jsi skončil nebo se chceš věnovat obojímu?
Pokud bych natočil další levný celovečerní film na koleně, musel bych se předem smířit s tím, že nenajdu distributora. Na DVD se vydávají jen profesionální filmy a i ty si asi moc lidí nekupuje. Takže jediná možnost, jak dostat film k platícím divákům, je kino. Rád bych natočil nízkorozpočtový horor pro kina, ale potřebuju nosný originální nápad a ten zatím bohužel nemám. Samozřejmě bych si občas rád natočil i nějaký film pro radost, ale to bude krátkometrážní věc

Jak dlouho jsi psal scénář pro ČT Na druhý pohled?
Na druhý pohled jsem si před psaním pořádně promyslel. Když jsem začal psát, měl jsem ho kompletně vymyšlený a na papír jsem ho dostal za pět dní. Takhle to ale nejde pokaždé, většinou to trvá tak 14 dní, 3 týdny, než je první verze hotová. A pak přicházejí opravy a přepisování a s příchodem režiséra další úpravy a další přepisování. A když režiséra vymění, začne to nanovo.

Můžeš stručně popsat děj filmu?
Na druhý pohled je film o dvou bratrech, které v dětství rozdělil zločin na dlouhých pětadvacet let. Setkají se znovu, když starší potřebuje od mladšího pomoc, která mu může zachránit život. Je to o tom, že následky vlastních činů nás můžou dostihnout i v době, kdy si myslíme, že je to dávno za námi. Nic objevného, ale myslím, že můj příběh má víc rovin a ta hlavní linie není nakonec ta nejdůležitější.

Vycházel jsi z nějaké skutečné události, nebo jde o autorskou licenci?
Příběh jsem si vymyslel, o postavách bych mohl říct, že vycházejí ze skutečnosti, protože všechny mají něco ze mě. Autor vždy vychází ze svých zážitků a pocitů, které zažil na vlastní kůži. Není lepší zdroj, než vlastní zkušenosti. Spisovatel, potažmo scénárista, který nic nezažil, toho podle mě nemá čtenáři a divákovi moc co dát.

Film měl velmi příznivé recenze – potěšilo tě to?
Samozřejmě, že potěšilo. Vlastně jsem v médiích nečetl žádnou úplně špatnou recenzi. Samozřejmě je to moje zásluha jen z části, těžko by byl film takový jaký je bez Petra Nikolaeva a hlavně bez Tomáše Dastlíka, který zahrál postavu Emila Langa skvěle. Jak moc skvěle, jsem pochopil, když jsem ho poznal blíž, protože skutečný Dastlík nemá s povahou postavy Emila opravdu vůbec nic společného.

Na čem nyní pracuješ?
Momentálně upravuju dva scénáře, ty co se mají točit na jaře 2018. První z nich má jít do kin a někdy po novém roce bude jeho producent žádat o grant, druhý má být televizní film, komedie o punkové kapele, která sebou musí vzít na šňůru jistou nežádoucí osobu. Víc nebudu prozrazovat. A samozřejmě stále vymýšlím náměty, které by se daly použít jak základ pro scénář.