​Frýdecko-místecké dopravníky jezdí do celého světa

Frýdecko-místecká společnost D A S se specializuje na dodávky transportní a manipulační techniky. Ještě před 25 lety ale firma přežívala z drobných zámečnických prací a vyráběla prakticky cokoli, od stojanů na kola přes autobusové zastávky či volební zástěny.

Momentálně firma sbírá ceny za výbornou finanční stabilitu a dopravníky ze severní Moravy jezdí prakticky do celého světa.

Společnost vznikla právě před 25 lety, v období, které bylo pro mnoho Čechů inspirující k založení vlastního byznysu. „Ekonomice podniku jsem tehdy vůbec nerozuměla, vystudovala jsem totiž obor netkaných textilií. Řídit společnost jsme se učili společně prakticky za běhu. Byl to obrovský risk. Neměli jsme tehdy přislíbenou jedinou zakázku a u banky jsme měli téměř dvacetimilionový úvěr s úrokem v desítkách procent. Netušili jsme, z čeho ho budeme splácet. Ale všichni jsme v té době v sobě měli obrovskou ctižádost a chuť něco dokázat,“ vzpomíná Marta Raková, která nyní šéfuje firmě a zároveň řídí ekonomiku frýdecko-místeckého podniku.

Ryze strojírenská společnost se nejvíce soustřeďuje na automobilový průmysl. Konstruktéři společnosti navrhují a instalují dopravní systémy v provozech výrobců komponentů, kteří jsou přímými dodavateli největších evropských automobilek. Co ale firmu trápí je nedostatek kvalifikovaných pracovníků.

„Spolupracujeme s učňovskými školami, žáci k nám chodí na praxi. Teď v září k nám nastoupili čtyři. Nicméně za pět let intenzivní spolupráce se školami nám do pracovního poměru přešli pouze dva absolventi – jeden obráběč a jeden zámečník,“ popisuje situaci na trhu práce Marta Raková.

„Mladým lidem podle mě chybí pracovní vzory v rodině, u řemesla často nevydrží, mají špatné pracovní návyky, časté absence a obtěžuje je vstávat na směnu, která začíná v šest hodin ráno. A bude to jen horší,“ stěžuje si Marta Raková a dodává, že na řemesla se dnes hlásí už jen velmi málo žáků.

Ekonomická ředitelka firmy však neztrácí energii, ctižádost a touhu byznys posouvat dál ani po 25 letech fungování. Firmu společně s kolegy dovedla z ročního obratu počítaného v jednotkách milionů k loňským 138 milionům korun tržeb. Zhruba třetinu obratu pak činí export.

Firma vyváží napřímo do zemí Evropské unie, zejména pak do Německa a Rakouska, ale také třeba do Norska nebo Švýcarska. Prostřednictvím rakouského partnera dopravníky z Frýdku-Místku jezdí až v Indii, Jižní Americe nebo na Filipínách.

Podobnou expanzi na principu partnerství by Marta Raková uvítala i směrem na východ Evropy, příležitosti by viděla v Rusku, Bělorusku nebo třeba na Ukrajině.

Dobrou finanční kondici společnosti potvrzuje i získaný certifikát finanční stability nebo účast v soutěži Firma roku. I pro rok 2018 počítá vedení společnosti s obdobným tržním výsledkem jako loni, na druhou stranu jsou ostražití a připraveni na možný ekonomický propad.

„Ekonomika se přehřívá, trh práce je vyčerpaný, mzdy rostou, investice i spotřeba kulminují a myslím, že nás za chvíli čeká ta horší část hospodářského cyklu,“ obává se Marta Raková. Významné jednorázové zakázky, jako je například dodávka dopravníků do běloruské lakovny za celkem 42 milionů korun, postupně dobíhají a množí se spíše objednávky menšího rozsahu.

K dobrým finančním výsledkům vede podle technického ředitele Lisníka cesta skrze inovace. „Zejména z nadnárodních společností cítíme čím dál větší tlak na bezpečnost zařízení. Technika je složitější a odborná síla slabší,“ rozvádí Lisník.

Zároveň se podle něj firmy snaží na co nejmenší plochu dostat co nejvíce činností, protože prostor je jednoduše drahý. Vymýšlí se chytrá a efektivní řešení a automatické linky se předělávají a přeorganizovávají klidně dvakrát do roka, jen aby firmy docílily maximálního využití prostoru.

Obchodní ředitel Libor Buček pak dodává, že už i u transportní a manipulační techniky rozhoduje design zařízení. „Vzhled prodává i v našem oboru. Když vezmeme dopravníky z druhé poloviny devadesátých let a ty současné, je to jako jezdit v „trabantu“ a přesednout do nové „octavie.“