FOTO: Studenti na VŠB-TUO soutěžili v rýžování zlata

Trochu jako v časech zlaté horečky si mohli připadat před menzou VŠB - Technické univerzity Ostrava vysokoškoláci, ale i lidé, kteří tudy šli jen tak okolo a nechali se zlákat na historicky první soutěžní akademické rýžování zlata. Čekalo na ně šest kádí, takzvaných soutěžních klajmů, umělohmotné rýžovací pánve a pětikilové kýble se štěrkopískem, do kterých organizátoři zahrabali vždy několik zlatinek, tedy drobných přírodních kousků zlata.

Úkolem pětatřiceti postupně soutěžících bylo pomocí vyplachování, točení a proplachování pánve s pískem a kamínky najít, pokud možno, všechny zlatinky a to co nejdříve, dát je do malé zkumavky s čirou vodou a zavolat: Stop! V tu chvíli rozhodčí zastavili stopky a zapsali čas. Protože zlato je těžší než písek či štěrk, většinou zpravidla zůstává na dně pánve. Pak je hlavním úkolem soutěžících zlatinky co nejdříve objevit a oddělit. Každý hledač zlata má jiný styl, každý používá svůj způsob rýžování zlata. Dosáhnout nejrychlejšího času v rýžování zlata je podle profesionálů o třicet procent štěstí, třicet procent náhoda a třicet procent zručnosti hledače zlata.

Rýžování je jediný sport, který mne baví, říká zlatokopka

Až do odpoledne se studenti i náhodní kolemjdoucí rýžováním zlata skvěle bavili. Mnozí si vyzkoušeli rýžování zlata i neoficiálně, pracovat správně s rýžovací pánví je ochotně učila vicemistryně a mistryně České republiky v rýžování zlata z roku 2021, paní Anna Pelková z Ostravy. „Začala jsem s rýžováním zlata s manželem před šesti lety, ve svých dvaašedesáti. A to je jediný sport, který mne baví. Tehdy jsme jeli na mistrovství světa do Finska a byla jsem tam nejlepší Češka,“ říká žena, připomínající v kovbojském klobouku a koženém kabátě opravdovou americkou zlatokopku.

„Jezdíme s manželem po různých soutěžích i mistrovstvích v rýžování zlata. Třeba v Polsku, na Slovensku nebo ve Skandinávii či ve Španělsku. Taková mezinárodní mistrovství mají skvělou atmosféru, jezdí tam nějakých pět set zlatokopů z různých koutů světa,“ říká Anna Pelková a dodává, že k rýžování zlata ji přivedla celoživotní láska k přírodě a trampování. „Jezdila jsem od šestnácti nejdříve s manželem a pak i s dětmi na čundry, na vodu, na různé tábory,“ vzpomíná.

Ona sama si techniku rýžování zdokonaluje doma. „Máme doma klajm, ve kterém trénujeme. Ale jezdíme rýžovat zlato také na naše řeky. Zlato se dá rýžovat třeba na řece Opavě, Opavici. Ale není v Odře ani v Beskydech, je však v řekách na Jesenicku, kam zlato natáhnul kdysi ledovec,“ říká Anna Pelková, která letos pojede opět v srpnu na mistrovství Česka a Slovenska do Kestřan, kde se rýžuje zlato na řece Otavě. „Chystali jsme se jet před pár lety i rýžovat do Ameriky. Všechno jsme už měli vyřízené, ale zmařil nám to covid,“ říká žena, jejíž největším úlovkem je „krásný nuggetek“, vyrýžovaný ve Skandinávii ve zlatém dole ve finské Tankavaaře.

Jé, můžu si to vyrýžované zlato nechat?

Historicky první oficiální soutěž v rýžování zlata v Ostravě uspořádala VŠB-Technická univerzita Ostrava pořádanou v rámci programu Studentopolis, tedy programu pro podnikavé studenty a studentky, který podporuje jejich nápady na kulturní, vzdělávací, sportovní nebo společenskou aktivitu. „Akcí jsme chtěli studentům i Ostravanům nabídnout atraktivní a vizuálně zajímavé ukázky rýžování zlata, soutěžní atmosféru i popularizační rozměr spojený s geologií a nerostnými surovinami,“ říká organizátor David Stejskal z VŠB – Technické univerzity Ostrava.

Organizátoři připravili pro rýžování zlata tři gramy zlata, přitom každý gram tvoří několik stovek kousků zlatinek. „Jé, mohla bych si ty moje nechat, když jsem si je vyrýžovala,“ bavila organizátory jedna z žen, které si rýžování s mistryní České republiky vyzkoušela. A domů si opravdu odnášela své zlato. A kdo nejlépe rýžoval z přihlášených závodníků? Nejlepším zlatokopem se stal Ivan Kroček, druhá skončila Pavlína Rybová a třetí Lukáš Zachar.

Foto: Petr Broulík