Fotbalový glosář: Olomouc postoupila lehce, Baník potí krev. Hraje totiž jinou ligu…

S velkým přehledem si v uplynulém kole druhé ligy zajistila postup o patro výš Sigma Olomouc. Největší konkurent ostravského Baníku, na který dotírá třetí Opava. Čím to je, že Hanáci postoupili relativně snadno, zatímco Ostravané dál tvrdě bojují?

Před rokem společně sestoupili z první ligy a potvrdí-li Baník v závěrečných čtyřech kolech, v nichž hraje hned třikrát na domácím stadionu, svoji druhou pozici, společně letos také postoupí.

Olomouc ovšem na rozdíl od Baníku s až překvapivou dominancí. Vždyť zatím vyhrála 20 z 26 zápasů, díky 56 vstřeleným gólům má nejlepší útok, obranu pokořenou pouze v 18 případech stejně pevnou jako baníkovci, na které se však dívají s osmibodovým náskokem.

Třináctibodový náskok na třetí Opavu, kterým si Hanáci zajistili postup mezi elitu, uhráli „na pohodu“ ve Znojmě. Zvítězili 4:1, a to hlavně díky hattricku útočníka Tomáše Chorého, který dal už celkem 16 gólů. Nejlepším střelcem celé soutěže je přitom jeho spoluhráč Jakub Plšek, který je ještě o branku lepší.

To jsou některá fakta, o kterých si každý týden krev potící Baník, jehož nejlepší střelci Marek Hlinka a Tomáš Mičola se prosadili pouze pětkrát, může nechat jenom zdát. Proč?

Jako tři zásadní faktory v našem glosáři vybíráme zcela odlišné zkušenosti s hrou o postup, způsoby složení obou mužstev a tlak, kterému čelí.

Zkušenosti a složení mužstva

Jádro olomouckého týmu se příliš neliší od toho, který zvládl pod vedením Leoše Kalvody postoupit v sezóně 2014/2015. Přestože v té následující už za současného trenéra Václava Jílka opět z první ligy sestoupil, zůstal víceméně pohromadě včetně hráčů, kteří mají ke klubu pevný vztah.

Za Sigmu stále hrají odchovanci silného ročníku 1993, tedy nejen Plšek, ale i David Houska, Šimon Falta, Tomáš Zahradníček či ti o něco mladší jako je Chorý a Jan Štěrba. K nim je třeba připočíst odchovance střední a starší generace, jako jsou Michal Vepřek, Jakub Petr, Martin Šindelář nebo Aleš Škerle.

Takový materiál, ze kterého by se dalo něco smysluplného postavit, Baník k dispozici neměl. Odrostlejší odchovanci jsou dávno pryč a o střední generaci lze mluvit jedině v případě navrátilce Tomáše Mičoly.

Přestože se o mladých hráčích typu Matěje Helešice, Dana Ožvoldy či Denise Granečného už nějaký ten rok mluví s velkou nadějí, ani takový „furiant“, jakým je kouč Vlastimil Petržela, si nechtěl vzít na triko, že by tuhle generaci „utopil“ ve válce o rychlý návrat zpět do nejvyšší soutěže.

Baníkovci šli do menšího rizika, které se nazývá posílení za pochodu o zkušenější hráče. Tam, kde Olomouc držela půst, neboť prochází delší finanční krizí, mohl Baník díky majiteli Václavu Brabcovi „přitlačit“.

Investice do nového kádru se vždy projeví až časem a jak ukazuje současné baníkovské jaro, někdy si vybírají daň v podobě nepříliš atraktivního herního projevu. Petrželův soubor zkrátka potřebuje delší dobu, aby na hřišti nějak vypadal, zatímco sehraná Olomouc, kterou ovšem Baník na podzim dokázal porazit, „válí“.

Očekávání a podpora fanoušků

A to i proto, že tlak, který Hanákům zaručeně svazoval nohy vždy, když o něco šlo, je tentokrát tlumený přítomností Baníku. To kvůli klubu z Ostravy je v celé soutěži „haló“ všude, kam přijede. Pořád je to značka, která na sebe strhává obrovskou pozornost fanoušků i fotbalové veřejnosti. Měřit se s ní může jedině Sparta, Slavia a dočasně Plzeň.

Olomouc ani náhodou a těžko bychom hledali lepší důkaz o tom, že Baník prostě hraje jinou ligu, než jaký nabídlo dosud poslední odehrané kolo. Přestože v něm Sigma dosáhla velkého úspěchu, mohla postup do první ligy po výhře ve Znojmě „slavit“ se svými zhruba deseti fanoušky. Smutný obrázek nezájmu.

Jasně, někdy může být atmosféra jako v okresním přeboru ku prospěchu věci, ale pokud porovnáme oba rivaly z hlediska emocí, které budí, Baník zastupuje jinou váhovou kategorii. Navzdory nepříjemnému tlaku je možnost hrát každý týden před tisícovkami lidí, které osud klubu upřímně zajímá, darem z nebes.

S tím, že vynikající kulisa spolehlivě vyhecuje k heroickým výkonům všechny protivníky zvyklé na klidnou vesnickou selanku, je nutno počítat. Baníkovci holt na rozdíl od Sigmy, která měla menší krizi pouze v úvodních třech kolech, zažívají sezónu, v níž je každé ze třiceti utkání svátkem. A podle toho to na hřišti vypadá.

Další případová studie bude na programu už ve středu, kdy ostravský Městský stadion uvidí „zápas pravdy“ mezi o život hrajícími Vítkovicemi a před branami první ligy nervózně přešlapujícím Baníkem…

A jaký byl uplynulý víkend z pohledu ostatních regionálních týmů?

Slovácko vs. Karviná 1:1. „Uvolnili se asi až moc,“ komentoval trenér Jozef Weber počínání některých svých svěřenců v prvním poločase sobotního duelu, ve kterém byla Karviná zralá na pořádný debakl. Poločasová přestávka naštěstí posloužila k obnovení profesionality, která bude nutná pro důstojné dohrání úspěšné sezóny. Chytrým signálem, který přinesl vyrovnání na 1:1, „Karviňáci“ připomněli, že ligu občas dovedou obohatit něčím navíc.

Bude třeba to zopakovat už v pátek, kdy je čeká fotbalový svátek proti pražské Spartě. Tuhle šanci „namazat si na chleba“ protivníka marně napodobujícího kdysi obávaný kolos českého fotbalu je nutno chytit za pačesy. Nebude se totiž hned tak opakovat.

Frýdek-Místek vs. Sokolov 1:1. Šest zápasů trvající jarní lapálii, kvůli které „Lipina“ padla až na sestupem ohrožené třinácté místo tabulky, dostal za úkol odvrátit staronový kouč Leoš Kalvoda. Kouzlo bodrého muže, který si na začátku sezóny odskočil za lepším do Mladé Boleslavi a v nouzi nejvyšší byl povolán, aby nahradil Miroslava Nemce, fungovalo jenom chvilku.

Tři minuty stačily na vedoucí gól, ale po brzkém vyrovnání v podání čtrnáctého Sokolova to domácím „jelo“ jako se zataženou ruční brzdou. Zdá se, že s ambicemi to ve Frýdku-Místku letos trochu přehnali, a tak budou opět rádi za tichou záchranu.

Vlašim vs. Třinec 5:0. „Odpočatá Vlašim nás přejela“, přiznali si Třinečtí po sobotním zájezdu na hřiště nejlepšího týmu ze zbytku ligy. Čtvrtá Vlašim, která funguje jako rozehrávací farma mladých hráčů Sparty, opět ukázala, že svoji misi umí plnit pozoruhodně. Pro Třinec je v letošní sezóně noční můrou, neboť mu už na podzim uštědřila dosud nejvyšší domácí porážku (1:3).

„Myslím si, že pokud bude naše mužstvo v zápase proti Vlašimi v optimální formě, tak by zápas mohl mít ligové parametry,“ odhadoval trenér Jiří Neček. Spletl se. Parametry byly o dost níže. Snažit se omlouvat ostudný výsledek absencí pěti hráčů ze základu asi nelze. Předvést se měli jiní.

Baník vs. Varnsdorf 1:0. Jak přiznal kouč Petržela, nervózní z postupového očekávání jsou v Baníku úplně všichni a také jemu už dochází humor. Ale úsměv na tváři zůstává, protože v kritické fázi sezóny si jeho hoši už potřetí v řadě poradili sice těsně, ale přece. Vyhrávat, i když se moc nedaří, je ve fotbale jedna z nejcennějších schopností. Baníkovci jí teď oplývají.

Pozitivní je, že svým dílem v duchu „furt dopředu a neuhýbat“ k tomu asistencí pomohl střídající Tomáš Mičola. Hlavní pozornost ovšem šla za střelcem vítězného gólu Martinem Susem. Nenápadným univerzálem, který společně s Petrem Vaškem, Tomášem Zápotočným a Markem Hlinkou tvoří „železnou osu“ současného Baníčku.

Opava vs. Vítkovice 2:1. S blížícím se koncem sezóny se rozhodující zápasy lámou obzvlášť krutě. Vítkovice sehrály v Opavě další ze série představení, po nichž soupeř skládal poklonu, ale co na plat. Zatímco po střele vítkovického Vojtěcha Geberta trefil míč za stavu 1:1 tyč opavské branky, domácí vzápětí po standardní situaci urvali šťastné vítězství gólem Tomáše Jursy.

„Skalpovat“ finalistu poháru se hostům zkrátka nepovedlo, a tak si musejí říct o záchranu v další „partii jara“. Bude to už ve středu městské derby s Baníkem, které po čase opět oživí téma věčných střetů mezi fotbalovými Davidy a Goliáši. Pateticky řečeno, nepůjde o hodně, ale o všechno…