Společnost
07/03/2017 Tomáš Svoboda

Fotbalový glosář: Kdo jiný než Mičola? Baník do jara nakopl poslední z úderníků

„Sorry jako, ale nehraješ“. Tak nějak o víkendu začala jarní sezóna pro záložníka Baníku Tomáše Mičolu. Bojovník, který za poslední roky překonal řadu zranění, však nakonec potvrdil, že se s ním pořád musí počítat. Pod vítěznou premiéru baníkovců se jako střídající hráč podepsal dvěma góly.

I díky tomu se druholigové jaro hned od svých počátků drží předem daného scénáře. Zpět do první ligy míří vedoucí Olomouc stíhaná právě Baníkem, který sobotní výhrou 3:0 proti Ústí nad Labem prodloužil stoprocentní domácí bilanci z podzimu. Z Ostravy se tak dál odjíždí se sklopenou hlavou, což je základní předpoklad pro splnění postupového snu „Baníčku“.

Jeho první jarní zápas přitom rozhodně neprobíhal tak suverénně, jak by se mohlo zdát podle výsledku. Baník sice brzy vedl díky gólu Brazilce De Azeveda, kterého v útoku doplňovali další lehkonozí „tanečníci“ Mondek a Stáňa. Navzdory slibnému startu se však záhy ukázalo, že proti důraznému soupeři bude třeba přitvrdit.

Tady se kouč Petržela nemohl poohlížet po žádné ze zimních posil, ale logicky vytáhl z rukávu eso v podobě osvědčeného „malého útočného tanku“, který svoji energií dovede zbourat i statné pořízky v soupeřových obranách. Mičolovi, který se na hřiště dostal po přestávce, stačilo pouze deset minut na to, aby vstřelil uklidňující druhý gól Baníku a naznačil, kdo že by to měl být příště v sestavě.

Aby o tom nebylo nejmenších pochyb, přidal ještě v závěru argument v podobě druhého gólu. Stačilo hrát jednoduše to, co umí. Tedy? Hlavně bojovat a vyhrávat souboje. „Byly z toho nakonec dva góly, za což jsem strašně rád. Po hodně dlouhé době jsem odtrénoval celou zimní přípravu a cítím se dobře,“ říkal po utkání hrdina, který si nikdy nehrál na tvůrce hry a ostrostřelce.

Přestože ještě před rokem pro něj kvůli zdravotním trablům v klubu nebylo místo a zvažoval, co dál, nyní je společně s brankářem Vaškem v mužstvu, usilujícím o návrat do první ligy, jediným, kdo s Baníkem zažil něco víc, než je současná druholigová éra.

Poslední „úderníci“, kteří byli navzdory úspěchům ze „starých časů“ skoro na odpis, jsou dnes paradoxně nepostradatelnými členy stále sílícího kádru.

Ten se během zimy povedlo doplnit podle představ kouče Petržely, který vzhledem ke svým vazbám sází především na hráče, které zná z Čech. Proto přišly nové tváře jako Hrubý, Jakubov či Breda, ale také už v létě Zápotočný nebo Sus. Zkrátka konkurence, která má okamžitý efekt a která sama jistě ráda uzná, že motorem Baníku by stejně jako v minulosti měli být především borci s hlubšími vazby ke klubu i regionu.

To, že Tomáš Mičola svým výkonem tohle téma připomenul hned na samém startu jarní jízdy Baníku, je jenom dobře. Ostatně, kdo jiný by to měl udělat? Vždyť fanoušci mají nejradši příběhy těch, se kterými prožívají vzestupy i pády v jednom dresu dlouhodobě. Chtějí fandit klukům, na které si zvykli a které aspoň trochu znají…

Co dalšího nás zaujalo ve víkendových zápasech šestice regionálních klubů?

Karviná vs. Zlín 1:0. Po téhle výhře se zdá, že nejtěžším úkolem trenéra karvinských Jozefa Webera nyní bude rozmluvit svým ovečkám snovou představu, že v lize už není o co hrát. Karviná má totiž díky celkem pětibodovému jarnímu zisku už deset bodů k dobru na sestupovou pozici. Současné sedmé místo je pro ni těžká pohoda a k tomu se navíc může těšit na čtvrtfinále poháru proti Slavii „Made in China“ Praha. No uznejte sami, že ve skromném regionálním klubu z toho musejí být tak trochu na větvi, nebo ne?

Baník vs. Ústí nad Labem 3:0. Fanoušci byli jistě rádi, že se v tomto zápase rozhodně nehrál „podělaný“ fotbal, před kterým varoval kouč Petržela. Gólů mohlo padnout i více, a to na obou stranách, takže „prvoligová“ návštěva v podobě téměř 7 tisíc diváků musela být nadmíru spokojena. To, že přijdou i příště, je prakticky zaručeno. Jestli bude hrát Baník s Vlašimí nebo Dolní Lhotou, je celkem jedno. Ve vzduchu je cítit příchod radostných zítřků a každý, kdo ví, pro které barvy jeho srdce bije, chce být u toho.

Táborsko vs. Vítkovice 3:2. V podání Vítkovic to vypadá na stále stejnou story z podzimu. Zase prohra o gól, kdy i soupeř tuší, že vyhrál, aniž by byl extra lepší. OK, jenže body zůstaly na jihu Čech, kde je taky potřebují jako sůl. Ostravský městský klub tak bude dál bolestně zkoumat, k čemu vlastně tahle druholigová sezóna slouží. Rozumně se jeví třeba vysvětlení, že k „otrkání“ mladých hráčů, jako je například hostující baníkovec Marek Szotkowski, který se přihlásil o pozornost jedním vstřeleným gólem.

Vlašim vs. Frýdek-Místek 3:1. Postupové ambice Vlašimi zřejmě nelze podceňovat, protože fotbalový svět je malý a o překvapení v něm není nouze. Bohužel, Frýdek-Místek evidentně nebyl na první jarní souboj s jedním z předních týmů tabulky dobře připraven. „Nemám slov na naší hru,“ prohlásil dokonce po utkání trenér „Lipiny“ Miroslav Nemec, který bezesporu tuší, že pokud by je měl opakovat i po blížícím se duelu s Baníkem, značilo by to příchod nepříjemných starostí.

Žižkov vs. Třinec 1:1. Naprosto férový výsledek, chce se říct, když víme, že spolu válčily týmy, které na své soupeře pravidelně líčí past „zabijáckým“ časem výkopu v 10:15. Třineckým sice celý poločas trvalo, než se probudili, ale i tak to stačilo na starý dobrý bodík venku, který má, Bůh ví proč, cenu zlata. Budou-li hráči Třince takto úspěšní vícekrát, milionáři z nich pravděpodobně nebudou, ale v druhé lize se nejspíše zachrání.

Opava vs. Znojmo 2:2. Opava se hned zkraje jarní sezóny přesvědčila, že sebevědomá prohlášení o postupových cílech jsou často velmi pomíjivá. Ve srovnání s dominantními premiérami Olomouce a Baníku se Slezané spíše trápili. Nebezpečné Znojmo v pondělní dohrávce vedlo o dva góly, ale je faktem, že nebýt zahozené penalty z první půle, mohli Opavané slavit velký obrat. Důležité však je, že dostáli své pověsti mužstva, které chce bavit fotbalem a bojuje až do konce. Lidé kupující vstupenky a permice totiž chtějí přesně tohle vidět…

Sdílejte článek