Filmové návraty - když se v Ostravě rodila nová filmová generace

​Magazín PATRIOT připravil seriál, který přiblíží proslulé i ty méně známé filmy a seriály, které se natáčely v Ostravě a v Moravskoslezském kraji.

V dnešním dílu seriálu si připomeneme jednu na tehdejší dobu neobvyklou filmovou tvůrčí skupinu.

Hornické drama Lucie, které jsme představili v minulém dílu seriálu Magazínu PATRIOT, bylo ve své době průkopnickým dílem reprezentujícím práci nové „tvůrčí skupiny“ Kubíček – Kyselý – Šuléř.

Důvodem bylo vytěžit ostravský Klondike i po filmové stránce. Všichni tři pánové byli ve skutečnosti externími poradci uznávané tvůrčí skupiny Šebor – Bor. Tři spisovatelé, jeden tajemník ostravské pobočky spisovatelské obce, druhý televizní dramaturg ostravského studia a třetí novinář.

Skupina Kubíček-Kyselý-Šuléř začala pracovat už v roce 1961, když byla založena v dubnu z podnětu soudruhů Poledňáka a Kunce, kteří v Ostravě pobývali na FFP – tedy dobře známém Filmovém festivalu pracujících. Rok 1963 se ale pro ni stal přelomový, poprvé se na plátně kin objevil konkrétní výsledek.

Cílem KKŠ bylo vyhledávat vhodné náměty pro FSB – Tedy Filmové studio Barrandov. „Získávat je z krajské literární tvorby, vhodných rozhlasových a televizních pořadů, jakož i návštěvou a studiem divadelních her v kraji; dále za tím účelem sledovat krajský tisk a závodní časopisy, navštěvovat závody a závodní kluby a jiným způsobem čerpat látky z běžného života.“ Zároveň měli být pomocnou rukou pro natáčení filmů z ostravského prostředí v Praze.

Vytvořit ostravský film bylo jako příslovečné hledání jehly v kupce sena. Ostravská látková rozvědka za dva roky práce odmítla desítky či stovky autorů a námětů. „Museli jsme zkusit štěstí prakticky s každým, kdo by mohl něco pro film udělat.“ Sítem masové prověrky propadly stovky povídek, románů, novel, her nebo jen pouhých nápadů.

Výsledkem dvouletého prosívání se tak stalo několik námětů, o kterých se soudilo, že přece jen mohou být pro film užitečné a snad by se je dalo i natočit. A prvním ovocem ostravské filmové rozvědky se stala právě již představená Lucie podle románu novináře Ivana Kubíčka. Druhým dílem se už v roce 1963 měla stát Páteř podle novely Ladislava Bublíka. K ní se dostaneme v jednom z příštích dílů Filmového seriálu Magazínu PATRIOT.

KKŠ se ale nechtěli držet pouhého georgafického určení pole své působnosti a soudili, že ostravský element se může uplatnit i v širším měřítku. „Jsme proti úzce chápané regionálnosti – soudíme, že přinos našeho ostravského kolektivu může být nesen duchem a ne místopisem současnosti.“

Jako třetí námět tak v Praze předložili Kubíčkovu synopsi Zakázané pásmo , příběh poslední noci dvou pohraničníků na mrtvém úseku československo-rakouského pomezí. „Příběh záměrně nedetektivní a „nekovbojský“, jak by se na takovou látku normálně slušelo."

Dalším námětem se mělo stát například Šuléřovo Inkognito, film o "občanské statečnosti a skromnosti umělce“. To vyšlo v roce 1967 knižně a autor prozradil, že byl inspirován životem Petra Bezruče, i když velmi volně.

„Napsal jsem novelu Inkognito na některé motivy z Bezručova života. Ovšem úmyslně nepadne zde jméno Bezruč, nepadne ani jméno Vašek a s výjimkou přezdívky Labutinka vůbec žádný autentický údaj o osobách. Pod strohý název by nejspíše slušel podtitul: Staromódní historie o třech láskách poštovního úředníka Vladimíra.“

V přípravě byl i triptych nazvaný Haldy a na dalších námětech pracovaly známé osobnosti ostravského uměleckého života jako divadelní režisér Saša Lichý, spisovatel Miroslav Stoniš a další.

Trojlístek KKŠ si byl už ve své rané fázi vědom vysoké „úmrtnosti“ těchto námětů. Vyplývala zejména z neznalosti filmové specifiky.

„Prakticky nikdo tu nikdy pro film nepsal.“ Což ovšem není tak docela pravda, protože opavský rodák Vladislav Vančura, slavný spisovatel, měl už za první republiky silné scénáristické i režijní ambice, které vedly ke vzniku průkopnických filmů Před maturitou, Na sluneční straně, Marijka nevěrnice. Vančura byla koneckonců i iniciátor první české filmové školy pro profesionály. Tato myšlenka byla posléze dotažena až po válce jeho kolegy, a vznikla Filmová akademi muzických umění – FAMU.

V roce 1963 se o ostravských rodácích nebo absolventech FAMU začíná hovořit nejen po celém Českolovensku, ale také ve světě. Rodačka z Kunčic Věra Chytilová se stává poprové známá díky snímkům Pytel blech, Strop a zejména O něčem jiném. Miloš Forman natáčí a realizuje průkopnické snímky nové vlny Konkurz a Černý Petr. Přichází další nová krev.

Ostravský rodák Karel Reisz, nyní britský občan, jehož původ komunisté dovedně zamlčovali, se ve Velké Británii i ve světovém měřítku stává uznávaným spolutvůrcem zásadní filmové vlny Free Cinema.

V Ostravě ale teprve začínají filmaři připravovat semináře pro nezkušené autory. Spisovatelská pobočka tady má dokonce filmovou sekci. „Zatím jsme většinou adaptovali literární práce, teď začínáme s psaním pro film. Žádný sebelepší seminář ovšem nenahradí zkušenost z prvního realizovaného filmu.“

„Všude žijí lidé, tedy i v Ostravě nebo v Olomouci či Opavě, i k nám doručují listonoši poštu, jezdí vlaky, létají letadla a vedou telefonní linky. Ulevit filmovému monopolu metropole lze, myslíme si, i takto, na dálku. Jen najít dobré náměty, však ony už si cestu do barrandovského studia a před kameru najdou,“ míní deset let po Stalinově smrti ostravská filmová rozvědka Kubíček, Kyselý a Šuléř.

Situace ale není lehká, ještě v roce 1963 se například pracovníci Domu kultury VŽKG zdráhají vyvěsit nad místní projekční sál nápis Kino náročného diváka, mají obavy, že by jim odradil publikum. Film na Ostravsku je v té době stále spíše synonymem laciné zábavy. Situace se ovšem mění k lepšímu.

„Na podzim roku 1963 zahájil činnost Klub přátel filmového umění cyklem Deset nejlepších filmů světa. Členové filmového klubu mohli zhlédnout klasická díla jako Křižník Potěmkin, Intolerance, Občan Kane, Zloději kol aj. Na ně navázal cyklus filmů polské školy a francouzské nové vlny,“ vzpomíná pamětník a filmový pracovník Milan Líčka.

Autor je filmový kritik a historik