Filmová recenze: Citlivý člověk je falešnou hrou na underground

Magazín PATRIOT přináší recenzi filmu Citlivý člověk režiséra Tomáše Kleina.

Herec Mour (David Prachař) s družkou (Tatiana Dyková) a dvěma syny se po letech kočování navrací do rodného domu. Tam najde svého otce na prahu smrti a zatímco musí odvézt ženu do nemocnice, děda Mour zemře. Když zkorumpovaná policie obviní herce z otcovraždy, nezbývá mu než uprchnout se syny do nehostinného světa plného podivínů, podvodníků, sebevrahů a krvelačných motorkářů.

Kultura Recenze filmu Němá tajemství. Tři ženy a nemluva 12/12/2023

Přiznám se hned v úvodu, že jsem nepochopil, čím má Citlivý člověk, vzniklý podle knižní předlohy Jáchyma Topola, vlastně být, koho chce pranýřovat a čemu se vysmívat. Na druhou stranu jsem si udělal vcelku jasný obrázek, jakým filmem není. Zcela jistě ne takovým, jakým se být snaží, tedy undergroundovým, či dokonce punkovým snímkem DIY (Do It Yourself, čili udělej si sám), který se vyznačuje tím, že vzniká na (tvůrcově) koleně, téměř bez peněz, nebo za minimální rozpočet. Takový film navíc ukazuje věci, na které se mainstreamová produkce neodváží ani pomyslet, nebojí se stát proti systému, být nekorektní, diváka šokovat a naštvat i za cenu represe. Citlivý člověk, jakkoliv se tváří jako divoký, nespoutaný, neohraničený společenskými konvencemi a zastupující kulturu podzemí, takový nikdy být ani nemůže. Jeho rozpočet totiž není nula plus, ale jednatřicet milionů korun, za což by se dalo natočit nekonečné množství skutečných podzemních filmů a vypadaly by vizuálně zhruba stejně. Zatímco se undergroundové snímky staví proti systému a ukazují jeho zkaženost, Citlivý člověk rádoby rebeluje za peníze z erární kasy, konkrétně ze Státního fondu kinematografie, České televize, slovenského Audiovizuálního fondu a za peníze krajů Plzeňského a Moravskoslezského (odtud dostal milion).

Vše, co je u skutečných undergroundových filmů, vycházejících z dílen pološílených leč systémem nespoutaných filmařů přirozené, tedy roztřesená kamera, chaotické scény či neherci, je zde předstíráno. A přitom k zabránění výsledné strojenosti stačilo udělat jediné. Peníze režisérovi sebrat a poslat ho najít nadšené neherce, kteří budou pracovat za jídlo a zkušenosti a najmout kluka s levnou kamerou bez stativu. Výsledek by byl daleko upřímnější a undergroundu bližší, než tento paskvil vzniklý pod kontrolou státních úředníků za peníze občanů České a Slovenské republiky, kteří navíc, aby tuhle splácaninu viděli, musí v pokladně kina zaplatit sto osmdesát korun. Čistou nulu ode mě Citlivý člověk neodstane díky jedinému povedenému místu, a tím jsou závěrečné titulky. Doprovázené ostrou kytarovou muzikou totiž vyvolávají sice falešný, leč příjemný pocit, že jste právě viděli syrový, divoký a energický exploatační film a nikoliv nudnou a sterilní pitomost.

Všechny dosud vzniklé adaptace knih Jáchyma Topola (kromě zde recenzovaného snímku jsou to ještě Anděl Exit a Sestra), dopadly poměrně špatně. Pokud je filmaři natáčí i z důvodu, aby k autorovi přitáhli nové čtenáře, mám pocit, že mu dělají spíše medvědí službu.

Citlivý člověk

ČR/SK, drama, komedie, road movie, 120 min, distribuce v kinech CinemArt

10 %