Fenomén č. 27 trvá. A co víc, Baroš i nadále překvapuje

Milovníci přímých úměr a jednoduchých počtů mají jasno: Baník prohrál doma s Příbramí dva nula a za Boleslav dvakrát skóroval Milan Baroš - ještě nedávno hráč Baníku. "Kdyby tu byl, střílel by góly za Baník," zlobí se mnozí fanoušci. Mají pravdu?

Vracel se do Baníku dvakrát a vždycky to vzbudilo nadšení a euforii. Milan Baroš je srdcař, na Baník nedá dopustit. To, že do kabiny, ve které se to hemžilo mladými a nezkušenými zelenáči, přichází ostřílený kozák, bývá často považováno za velkou výhodu.

Avšak ve výhodu to dokáže přetavit klub, který má silné vedení a silného trenéra – jen tehdy se nemůže stát, že si ikona tak trochu nezačne dělat, co chce. A Milan Baroš se rozhodl, že už má roky na to, aby mohl říkat a dělat to, co považuje za vhodné a jak to cítí. Proto vypustil do světa památnou fotku řízku, kyselé okurky a chleba v plastové krabičce, kterou dostali hráči po jednom utkání na cestu domů do autobusu.

Proto kritizoval vyhození trenéra Svědíka s Korytářem a nebral si příliš servítky ani v jiných otázkách. O tom, jakou v této době dodržoval životosprávu, ví pravdu jenom on sám….

Každopádně vedení klubu začalo být brzy jasné, že marketingový zisk z přítomnosti Milana Baroše přehluší to, jakým způsobem se baníkovská ikona staví k vedení klubu a k situaci v něm. Proto nepřekvapilo, že se Milan Baroš poroučel do Mladé Boleslavi.

Kdo si myslel, že fotbalista, který „už má vyděláno dost a navíc je více nemocný než zdravý“ jde do Boleslavi na skok, a kdo ví, zda si tam vůbec zahraje, ten se zřejmě mýlil. Ukazuje se totiž, že pod trenérem Jarolímem panuje jiná disciplína než pod nezkušeným Frňkou, který na Bazalech nezanechal žádnou stopu, snad kromě sebevědomých vyjádření.

Baroš hraje v profesionálním klubu a pod trenérem, který si z něj nesedá nábožně na zadek. A ejhle: Baroš hraje dobře a začíná střílet góly. Přímá úměra, že to mohl dělat stejně tak v Baníku, neplatí.