Elton John v socialistickém Havířově? Koncert z roku 1984 se stal legendou

Mladý filmař Vojtěch Javůrek o tom koncertu slyšel od tatínka. Poměrně bizarní okolnosti vystoupení na zimním stadionu v roce 1984, tedy v dobách hlubokého socialismu, jej zaujaly natolik, že začal pátrat po informacích pamětníků, kteří na koncertě byli, nebo s ním měli něco společného.

„Když jsem se o koncertu Eltona v Havířově dozvěděl, nemohl jsem tomu uvěřit. Jednak kvůli kombinaci malého města a velké popové hvězdy, ale především kvůli faktu, že se to odehrálo během normalizace, ve městě, které bylo výkladní skříní socialistického realismu. Představa, že se v těchto kulisách objeví extravagantní Elton, mi zkrátka připadala jak z jiného vesmíru. Dozvídal jsem se nejdříve úplně legendární historky, takže jsem si myslel, že se to možná vůbec nestalo. Postupem času jsem se ale dopátral řady věcí, a některé okolnosti toho koncertu jsou skutečně bizarní,“ říká mladý Havířovan Vojtěch Javůrek, který vystudoval v Bratislavě filmovou školu, a dodnes tam střídavě žije a tvoří.

Kdy jste se rozhodl, že se tomuto tématu budete věnovat?

Na vysoké – Filmové a televizní fakultě v Bratislavě, kde mě učil jeden předmět ve čtvrtém ročníku Petr Bebjak, režisér, který mimo jiné spolupracuje v rámci České televize s Kateřinou Ondřejkovou. A právě pod jejím vedením by mohla na téma koncertu Eltona Johna vzniknout třídílná minisérie. Napadlo mě, že by to mohlo být jen cvičné téma v jednom mém školním předmětu, ale nakonec se možná opravdu bude točit.

Jak je projekt daleko?

Marek Epstein nyní píše scénář. Někdy v dohledné době by už ho měl mít, a potom bychom se měli bavit o tom, co bude dál. Pokud by všechno šlo dobře a i pro mě ideálně, pak bych mohl tu minisérii s Petrem Bebjakem točit.

I kdyby nakonec minisérie nevznikla, co všechno jste o tom koncertu zjistil? Konal se v roce 1984, takže pamětníků je dost, nebo ne?

No, už to prořídlo. Ale těch rozhovorů s pamětníky jsem absolvoval poměrně mnoho.

Foto: Vít Přeček

Našel jste i někoho, kdo měl v tom dni k Eltonu Johnovi blízko?

Našel. Byl to Petr Václavek, který tehdy pracoval na MNV a měl šéfa, který mu řekl: „Přijede nějaký Elton John, nevím, kdo to je, co to je, mluví anglicky a ty prý umíš, tak by sis mohl sestavit nějaký tým lidí, kteří se o něj budou starat.“ Takže on mu byl v zásadě nejblíž, viděl i do jeho šatny, dostal tam přístup a tvrdil mi, že se setkal i s Eltonovým přítelem. Elton se prý choval decentně a tak nějak civilně, neměl žádné manýry. Prý byl nervózní z estébáků pod pódiem, kteří měli údajně pod saky zbraně.

Elton John tehdy vystoupil v Praze a mířil do Polska. Koncert v Havířově nebyl moc plánovaný – zjistil jste, kdo jej vlastně zorganizoval?

To je jedna z největších otázek, proč zrovna Havířov. Zorganizoval to nějaký pan Ivo Letov z Pragokoncertu, ale více k tomu nevíme. Říkali jsme si, proč Eltona nepřebrala Havířovu Ostrava, ale v té době tam nebyl odpovídající prostor.

Pořád ale nechápu, proč vlastně tehdy Elton ten koncert navíc přidával.

Jeden z pamětníků mi vyprávěl, že Elton John se dostal do Havířova díky tomu, že jeho milovaný fotbalový tým Watford měl zápas s Baníkem. On se s nimi údajně skamarádil a vsadili se, že když Watford prohraje, přijede sem znovu a udělá tady koncert. Když jsem hledal podrobnosti zápasu Watfordu s Baníkem, nic jsem nenašel. Ale dozvěděl jsem se, že se v roce 1983 Watford utkal se Spartou v Praze a Elton byl na zápase přítomný. Sparta tehdy skutečně vyhrála. Je tedy možné, že historka platí, jen se neodehrála v rámci zápasu s Baníkem.

Jak si pamětníci ten legendární koncert vybavují?

Selektivně. Kdo měl Eltona Johna a vůbec tu hudbu a kulturu rád, ten popisuje, že šlo o naprosto úžasnou věc, kdy lidé vstávali, tleskali, prožívali nadšení. Jedna pamětnice mi říkala, že vedle ní seděla typově nějaká upjatá úřednice nebo učitelka, která se rozvášnila tak, že vstala, stoupla si na židli, začala mávat kabátem a málem vyrazila té vedle sedící ženě oko. Jeden z pamětníků mi tvrdil, že lidi pak rozkopali květináče před podiem, ale to už je asi čistá fabulace. A ti, kdo považovali Eltona Johna za jakéhosi Karla Gotta Západu, tak říkají, že se byli podívat ze zvědavosti, ale že to byla nuda, lidi seděli, skončila písnička, zatleskali a jelo se dál.

Foto: Petr Václavek

Já jsem slyšel jinou legendu – že prý jeden mladý divák během koncertu vyběhl na podium, naskočil na klavír Eltona Johna a udělal na něm stojku. To je taky jen legenda?

Já jsem si zpočátku myslel, že ano. O té stojce mi řekl tatínek, já tomu moc nevěřil, přišlo mi to fakt bizarní, ale pak mi to nezávisle potvrdili další dva lidé, takže jsem si řekl, že na tom asi fakt něco je.

Pátral jste po tom člověku?

Jasně, nakonec jsem dostal telefonní číslo, které by mohlo být jeho. Vytočil jsem to číslo a řekl, že pátrám po okolnostech toho koncertu a jestli je pravda, že je to on, kdo udělal stojku na Eltonově klavíru. Chvíli bylo ticho, a pak se ze sluchátka ozvalo: „Na tenhle hovor jsem čekal čtyřicet let…“

Fakt to byl on?

Ano, potkali jsme se, tehdy měl okolo dvaceti, dnes už je to šedesátník, ale pořád vypadá tak trochu jako rebel s dlouhými vlasy. Přišel tam tehdy s několika kamarády a taky s jednou holkou, na kterou chtěl zapůsobit, takže se vsadil o stovku, že to udělá.

Foto: František Novák

To je neuvěřitelné…

Jo. Popsal mi to takto: „Nenáviděl jsem komunisty, měli jsme dlouhé vlasy a byli tak trochu rebelové. Kámoši mi říkali, že jsem blázen, ale já už se rozhodl. Dělal jsem roky předtím gymnastiku, takže jsem vyběhl na podium, Elton byl úplně zkoprnělý, možná si myslel, že jsem nějaký terorista, jenže já se vyšvihl na klavír, vystřihl tam úplně perfektního špicara, seskočil, podal Eltonovi ruku, dal mu do ruky takovou tu falešnou cigaretu, byla to propiska, a utíkal pryč. Po cestě jsem narazil na nějakého anglického technika, ale on mě jen poplácal po zádech a řekl mi: very good, very good. Pak jsem si sedl na své místo a čekal, kdy pro mě přijdou tajní, zatknou mě a dovedou na výslech. Jenže se nestalo vůbec nic. Ani tehdy, ani dalších čtyřicet let. Jo, a dodnes tu stovku nemám...“

Myslím, že takový typ koncertu, nebo obecně události, Havířov nejen předtím, ale asi ani hodně roků poté nezažil…

Ano, zajímavé jsou i vzpomínky lidí, kteří tehdy pomáhali Angličanům s technikou. Jeden technik mi řekl, že nikdy nezapomene na chvíli, kdy zapojovali Eltonovo piáno. Byl to člověk, který spolupracoval s Věrou Špinarovou, takže o tom dost věděl, ale přesto – když nazvučili to piáno a někdo zahrál jeden akord, tak se stadionem rozezněl zvuk, který do té doby v Československu prostě nezněl, nebyl, nikdo ho neslyšel. Další pamětník tam byl se svou těhotnou ženou a když se sál rozvibroval, měl strach, aby předčasně neporodila. Pak jeli domů autobusem, díval se z okna a říkal si: „Do prdele, kdy já tohle ještě zažiju.“

Foto: Vít Přeček

Měl tým Eltona Johna kromě technických požadavků i nějaké požadavky na šatnu, občerstvení a takové ty věci?

Jo, třeba chtěli kafe, tak jim nějaká paní z bufetu donesla pětadvacet Turků. Jeden z členů týmu si usrkl a hned to vyplivnul, takže se muselo narychlo shánět překapávané. Problém byl i s velikostí šatny, Elton chtěl určitou velikost, jenže taková na stadionu nebyla, takže vybourali zeď a ze dvou místností udělali jednu. Elton údajně chtěl v šatně plnou sklenici lentilek jedné barvy, 24 bílých ručníků, minerálky, nebo červený koberec ze šatny na pódium. Občerstvení se připravovalo velmi narychlo – museli zajistit nezávadnou studniční vodu na vaření, krůty z prověřených chovů a ekologickou zeleninu. Na přípravu jídla měl prý dohlížet nějaký Bill, ale dostal těsně předtím rýmu, tak dohlížel jen z povzdálí. Nemotal se v kuchyni, ale v kanceláři při vyúčtování.

Je zajímavé, že tehdejší režim koncert povolil...

Ano, ale některé věci se asi komunistům nelíbily. Třeba to, že Elton přijel do Havířova a měl náušnice. To tehdejší soudruzi údajně nemohli rozdýchat a požádali ho, aby si je během koncertu sundal. On v tu chvíli přikývl, ale na pódium pak vyšel a měl ještě větší náušnice – údajně na nich měl malou klec s kanárkem.

Jak se vlastně Elton do Havířova dopravil?

To je také veselé – chtěl přiletět do Mošnova, ale to bylo tehdy vojenské letiště, takže to zatrhli, aby se jim tam producíroval zápaďácký umělec. Musel tedy letět do Polska. Jenže, jak ho dostat do Havířova? Hledal se řidič, který umí anglicky, nakonec našli klávesistu Věry Špinarové Pepu Závalského, který měl tatrovku šestsettřináctku a pro Eltona zajel.

Na sociálních sítích jsem viděl fotku modelky Simony Krainové se vstupenkami z toho koncertu. Kdo ještě ze známých osobností tam byl?

Určitě hodně zajímavých a známých lidí, ale já vím jen o tom, že tam snad byla kompletní kapela Elán nebo třeba tehdejší baskytarista Mekyho Žbirky. Ten mi řekl, že tam bylo hodně slovenských hudebníků.