Filmové návraty
31/03/2019 Martin Jiroušek

Dvě věci pro život - mladý Potměšil hledá v Ostravě budoucnost

Magazín PATRIOT připravil seriál, který přiblíží proslulé i ty méně známé filmy a seriály, které se natáčely v Ostravě a v Moravskoslezském kraji.

Potřebuješ Dvě věci pro život – pořádnou práci a sebevědomou ženu, obojí ti dá Ostrava – komunistická bašta - Ladislav Potměšil hledá odpovědi na životní otázky během brigády na Ostravsko-Karvinsku.

V sovětské Pravdě se objevil v srpnu 1972 článek nazvaný Pozdvihnout filmové umění na úroveň nových úkolů. V centru pozornosti byli zejména filmoví pracovníci. Boj za ideově-estetickou úroveň mohl začít. Jiří Hanibal přijel na Ostravsko natáčet psychologické drama Dvě věci pro život o tom, co je dnes nejdůležitější.

Natáčelo se všude možně, kromě centra Ostravy uvidíme spoustu záběrů na pověstný Důl Antonín Zápotocký, ještě z doby, než mu postavili novou železobetonovou těžní věž, ale podíváme se i do Havířova anebo na starobylé nádraží v Porubě – dnešním Svinově, kde Vašek odvážně naskakuje do jedoucího vlaku.

Hrdinou Hanibalova opusu je (jak jinak) mladý člověk Vašek, který se po dvou letech vrací z vojny domů k Božce. Je třeba, aby si ujasnil priority. Nevoní mu práce s tchánem u benzinky, pohrdá bydlením u rodičů.

Místo obstarožního rodinného domu by si přál samostatný byt s pěkným vybavením. Proto se rozhodne dezertovat od rodinného krbu a dá přednost socialistickým hodnotám. Odchází budovat do ostravských dolů. Nachází v nich nejen sympatickou práci, ale i novou lásku. Božka i minulá doba jdou neodvratně do starého železa.

Hanibal byl znám jako tvůrce nekonfliktních snímků pro děti a mládež, přesto se náročné výzvy natáčet mezi havíři nezalekl. Dokonce veřejně prohlásil: „Mou snahou je také vždy poznat důkladně prostředí, v němž postavy mých filmů žijí. Fáral jsem na dole Urx, než jsem se vůbec odvážil ten příběh napsat.“

Dobový tisk tehdy Dvě věci pro život charakterizoval jako psychologický film, ve kterém horníci odhalí, že Vaškův manželský vztah není dobrý. Vašek se poučí, těžká práce mu začne být vhod, před rozmazlenou Božkou dá přednost geoložce Ajce.

Dvě ženy pro život? V tomto případě tajemná a samostatná Ajka (záhadná a zkušená Jaroslava Brousková), se jménem „jaké se dává psům“ a zasněná Božka (krásná, leč marnivá Eva Trejtnarová – Hudečková), ta je však v protikladu ke své vizáži nečekaně staromódní, fandí klasické rodinné tradici.

Ostrava sama o sobě je a byla, jako už to víme z dřívějších snímků – třeba Krejčíkova Svědomí, ideálním místem pro nevěru. „Dvě ženy pro život“ tady mají dokonce i nejednu místní konkurentku, třeba Magdu (Taťána Fischerová), co s oblibou vysedává po ostravských hospodách (že by známý Spolek?).

Vedle Ladislava Potměšila následuje zásek za zásekem, jak už bývá zvykem, celá plejáda hereckých osobností i nečekaných tahů. Například překvapí účast Jana Libíčka coby přísného vedoucího ubytovny Vošty.

Jiří Krampol pokračuje ve svém profilu neodolatelného svůdníka „pionýrek“ ze Zlaté svatby. Zaujme i místní ikona Lubor Tokoš, onen ženatý donjuan z Třech tun prachu, ovšem nyní jako nepřesvědčivý havíř moralista. „Typické“ ostravské havíře si střihnou i Karel Augusta a Ladislav Mrkvička, sekunduje jim skvělý místní František Šec.

Film je natočen na barevný formát, ovšem působí vyšisovaně, zastarale, stejně jako vyčichlá ideologie, která dnes těžko někoho osloví, i když prachy potřebují mladí stejně tak jako kdysi.

„Nejde mi v tom filmu ovšem jen o milostný vztah dvou lidí, jde mi o víc. O hledání místa v životě, jak to prožívá mnohý mladý člověk. A nemusí se právě vracet z vojny. Zajímalo mne vždy především to, co prožívá a co cítí člověk v rozhodující chvílích svého života, jak dovede čelit překážkám a jak dovede řešit své problémy. Mládí je o to zajímavější, že je to období, kdy se utváří lidský charakter, vztah ke společnosti, k spoluobčanům,“ odhalil v jednom rozhovoru své záměry Jiří Hanibal.

V roce 1972 režim nutně potřeboval obhájit svou existenci před Velkým bratrem Sovětským svazem. Kdepak je ten zoufalý Eda z povídky Strakatí andělé, který ukazuje, jak komunismus dokáže naopak mladého člověka neúprosně zničit a ohnout, nebo dokonce zlomit páteř?

Kde je Daniel z Křižovatek, který utíká z pasťáku najít na severu vytouženou svobodu? Kdepak. Dvě věci pro život stačí, abyste byli s režimem zadobře, Ostrava je k tomu ideální převýchovnou líhní.

Přes všechny nedostatky učiněné dobovou lobotomií ovšem srdce našince při sledování Dvou věcí pro život zaplesá nad právě oněmi dílčími věcmi, zejména raritními záběry z honického prostředí.

Podivně působící dramatické záběry mezi komíny ostravských šachet nepůsobily snad kdy tísnivěji než za oknem auta Ladislava Potměšila, když se snaží dohonit svou mladou a krásnou manželku. Stejně tak je silně emotivní krajinomalebná lyrika poblíž hald, rybníků nedaleko orlovských odkališť.

Autor je filmový kritik a historik

Sdílejte článek