Dovolená v Chorvatsku nebo v Itálii? Zažili jsme drahotu, ale i krásu a vstřícnost

​Nejsem asi úplně typický Čech. Nikdy v životě jsem nebyl na dovolené v Chorvatsku a nezúčastnil se ani zájezdu do Bibione. Po padesátce člověk hledá nové výzvy, a tak jsem se letos rozhodl zaplnit obě bílá místa najednou.

Teslou neteslou

Severní Chorvatsko i Itálie jsou od Ostravy coby kamenem dohodil, obzvlášť když cestujete teslou. U většiny populace stále převládají obavy, že se auto musí dlouho dobíjet a že baterka nevydrží. Síť Tesla Superchargerů je ale po Evropě natolik hustá, že se opravdu nemusíte stresovat. Mně naopak vadí, že je auto nabito rychleji (cca 15 – 20 minut), než dopiju kafe, případně obrazím pár obchodů v přilehlém shopping parku. Pak musím upalovat zpět, odpojit kabel a přeparkovat, abych neplatil pokutu za blokování nabíjecí stanice.

A protože jsem procestoval svět za volantem mnoha jiných značek, musím poctivě konstatovat, že „teslování“ je nejméně únavné. Zapnu si automatické řízení, auto díky adaptivnímu tempomatu samo zrychluje a zpomaluje, ba dokonce se bezpečně drží v pruhu, a to i do prudších zatáček. Já jen z pozice kontrolora každých patnáct sekund lehce pohnu volantem, abych Evropské unii dokázal, že nespím. Co dvě/tři hodinky krátká zastávka na dobití energie – auta i řidiče, a po deseti hodinách dorazíte čerství jako ranní vánek od Jadranu.

Jugoslávie poprvé

K návštěvě Chorvatska mě ukecala moje kolegyně z práce, Chorvatka. Původně jsme se chystali na Krk, protože je s pevninou spojený mostem, ale po několika dnech objevujících se a mizejících apartmánů na booking.com jsem měl ostrova doslova „po krk“. Na vedlejším Rabu jsem přitom našel výhodnější nabídku za mnohem luxusnější ubytování. Rozdíl byl vyrovnán cenou trajektu, ale ve výsledku nakonec bylo romantičtější dorazit na ostrov se západem slunce na přídi velké lodi.

Historické centrum Rabu má kořeny už v římské době a dodnes si uchovalo půdorys starověkého města, nad nímž se zvedají čtyři kostelní věže – symbol celého ostrova. Římané mu říkali Arba, patrně díky zalesnění, později Felix Arba neboli Šťastná Arba, a už tehdy šlo o vyhledávané místo, kam se jezdilo za příjemným podnebím a odpočinkem.

Foto: Marek Prorok

Ceny jako v Paříži

Nádherně zařízený apartmán se dvěma ložnicemi, obývákem, kuchyňkou, dvěma balkony, a dokonce dvěma koupelnami nás přišel na 6 000 korun za dvě noci. K moři to bylo tři minuty pěšky, do centra Rabu deset minut přes lesopark Komrčar.

Hned vedle ubytování se na kopečku tyčila restaurace Nada, kterou vlastní rodina místních rybářů. Byl to náš první kontakt s chorvatskou pohostinností, tak jsme jen na sucho polkli při pohledu na ceny z jídelního lístku. Shodli jsme se, že žijeme jen jednou, a objednali si láhev vína a čerstvě ulovenou rybu na tři různé způsoby. Ryba byla dobrá, ale necelé čtyři tisíce korun za tři porce jídla a trochu pití jsem platil naposledy v bistru v Paříži.

Finančně lépe jsme dopadli v centru Rabu, kde nám ani po půlhodině a několika urgencích nebyli schopni donést pivo a zapsat naši objednávku, takže jsme se nakonec zvedli, a pořídili levnější večeři v supermarketu.

Vodní turistika

Chorvatsko je proslulé oblázkovými plážemi, Rab je ale výjimkou – právě tady na poloostrově Lopar leží jedna z nejznámějších písečných pláží na celém Jadranu - Rajska plaža, Cesta z města Rabu trvá asi 15 minut a odměnou je téměř dvoukilometrový pás jemného písku. Do moře se dá jít desítky metrů a voda vám bude stále po kolena. Právě proto je pláž oblíbená hlavně u rodin s dětmi – kdo si chce skutečně zaplavat, musí se nejprve pořádně projít.

Podobnou vodní turistiku jsme zažili i později na pláži v italském Lignanu. Také tam je moře mělké, a voda teplá jako čaj. Lignanská pláž patří k nejdelším na severním pobřeží Itálie. Na rozdíl od Rajské pláže je však mnohem vybavenější: nechybějí bary, restaurace, sprchy, převlékárny, dětská hřiště ani sportoviště pro plážový volejbal, fotbal či tenis.

Nebe, peklo, ráj

Po třech dnech a dvou nocích v Chorvatsku jsme vyrazili nahoru do Itálie. Ubytování jsme vybírali na poslední chvíli, což na jedné straně znamená omezenou nabídku, na straně druhé pokles cen luxusnějších destinací. Je to vždycky trochu o nervy, ale mě to baví, a zbytek rodiny o tom neví. Italský sever už byl víceméně vyprodán, takže jsem spíše náhodou zvolil dva pokoje v Aparthotelu v italském Lignanu jen pár kilometrů východně od Bibione (dvě noci za 7 000 korun).

Na základě znalosti Vieweghova díla, a omámen krásnou chorvatskou krajinou, jsem očekával turistické peklo. Pár minut po příjezdu do Lignana jsme však zjistili, že se píše rok 2026, a řečeno s Milanem Kunderou: život je jinde.

Itálie vás chce

Fakt jsem dopředu nevěděl, že Lignano je živou výkladní skříní moderní italské architektury. Nemá žádné historické centrum jako Rab nebo Krk. Vzniklo na základě neskutečně osvícené myšlenky vybudovat moderní přímořské letovisko, které nebude jen souborem hotelů a apartmánů, ale promyšleným městem zasazeným do krajiny.

Nejvýrazněji se myšlenka projevila v části Lignano Pineta, kterou architekt Marcello D’Olivo v padesátých letech vyprojektoval ve tvaru spirály tak, aby ulice a domy co nejméně narušovaly původní borový les.

Foto: Marek Prorok

Ve čtvrti Lignano Sabbiadoro se nachází proslulá Terrazza a Mare, kterou navrhli architekti Marcello D’Olivo a Aldo Bernardis. Stavba vznikala od šedesátých let, dokončena byla v roce 1972 a rychle se stala ikonou města. Podobně zajímavý je i kostel Don Bosco a vlastně celá zdejší zástavba. Nejsou to anonymní řady paneláků jako v bulharských letoviscích, ale většinou samostatné objekty zasazené do prostoru, s velkými balkony, terasami a vlastním architektonickým výrazem. Téměř každá stavba je originálem. Zatímco turisti sem jezdí k moři, mladí studenti architektury za inspirací.

Stejný rozdíl je patrný i na nákupních třídách. Místo cetek, plastových lopatiček, ručníků a nafukovacích lehátek tu najdete značkové obchody se skutečně kvalitní módou. Restaurace jsou výborné, a přitom v průměru za polovinu toho, co zaplatíte v Chorvatsku. Navíc si tu s vámi extrovertní Italové rychle vytvoří vztah. Cítíte se skutečně vítaní a chtění, takže se druhý večer rádi vracíte na stejné místo, ke stejnému číšníkovi, jako byl náš Cico v pizzerii Da Salvatore.

Jdeme do finále

Kdybych měl naše týdenní dobrodružství popsat jazykem fotbalového utkání, Chorvatsko se ujalo vedení cenou ubytování, a ještě do poločasu skórovalo podruhé díky své krásné krajině a průzračnému moři. Italové po změně stran snížili kvalitou gastronomie a vyrovnali díky architektuře a všestranné vybavenosti letoviska.

Mohu-li si dovolit jednu generalizaci za článek, mám pocit, že Češi by se dnes ke svým zákazníkům možná chovali podobně jako Chorvaté, kdyby místo stověžaté matičky dostali nekonečně modré moře a krásnou krajinu okolo – nebyli by vysloveně nepřátelští, ale udržovali by si určitý odstup.

To v Itálii máte pocit, že nikoho neobtěžujete, a že to ve většině případů není obchodnicky naučená póza, ale oboustranně příjemný zážitek.

Lidský a přátelský přístup, ať už jsme se bavili s recepčním nebo číšníkem, byl pro nás tím rozhodujícím gólem v nastavení, který přeurčil, že bude-li to možné, vydáme se za rok do Itálie znovu. Tentokrát na jedno jediné místo, možná do Lignana, možná více na jih. Máme to přece doslova za rohem!