Dnes utopie, před 40 lety realita: Baník předvedl Ostravě boj o slavný Pohár mistrů

O milionářské a kosmicky prestižní fotbalové soutěži zvané Liga mistrů se sice před 40 lety ještě nikomu ani nesnilo, ale její předchůdce již existoval. Nejlepší klubová soutěž se jmenovala Pohár mistrů a 29. září 1976 si v ní svoji domácí premiéru užil také ostravský Baník, hostil tenkrát na Bazalech drsné "Vikingy" z norského Stavangeru.

Zatímco Norové už měli s Pohárem mistrů, v němž z logiky názvu hráli výhradně mistři svých zemí, předchozí zkušenosti, baníkovci byli v soutěži nováčkem. Z tohoto pohledu nebylo zrovna nejjednodušší začínat proti soupeři, který nelákal davy, a tak se předpokládalo jeho snadné zdolání, ale přitom zvláště na svém hřišti představoval značné riziko.

Nefér hra a dva chlebíčky

A to se v polovině září, kdy dvojzápasový souboj s „Vikingy“ na norské půdě začal, potvrdilo. Domácí se bezohlednými zákroky postarali o brzké odstoupení Lubomíra Knappa, který musel do nemocnice pro diagnózu „operace Achillovy šlachy“.

Zaskočený Baník v utkání brzy prohrával o dva góly a nakonec byl rád za konečný výsledek 1:2 ve svůj neprospěch. Naděje na úspěch v odvetě byla pořád velká, ačkoli po tvrdých střetech s Nory byli mnozí hráči rádi, že ze hřiště mohli po svých aspoň odkulhat.

Ztrátu iluzí z výpravy za Pohárem mistrů na daleký sever jen podtrhla specifická norská pohostinnost, která se po vyhrocené bitvě smrskla ve „slavnostní večeři“ formou dvou chlebíčků s ovocnou limonádou…

Postup zařídil legendární Vojáček

Pokud první zápas baníkovské fotbalisty dobře prověřil z hlediska pevnosti tělesné schránky, nervů i schopnosti vypořádat se s nečekanou dietou, odveta měla být o jiných atributech.

Se zahojenými šrámy a s uzdraveným kapitánem Rostislavem Vojáčkem chtěli baníkovci 29. září 1976 Ostravě i celé republice dokázat, že jejich domácí premiéra ve slavném poháru neskončí v prvním kole.

Samozřejmě, že se to neobešlo bez stresu a těžkopádnosti, ze které tým vysvobodil ve 30. minutě prvním a vlastně už postupovým gólem právě legendární Vojáček. Jak jinak než hlavou po přesném centru. Sedm tisíc fanoušků na Bazalech jásalo a záhy po přestávce mohlo znova.

Důvod? Byl prostý, v 57. minutě se opět svým typickým hlavičkovým způsobem prosadil oblíbený „Kohut“, jehož trefa byla jistotou vyřazení v odvetě už nepříliš výrazného soupeře. „Pořád nám hra nejde jako na jaře, skřípe to hlavně v záložní řadě. Jsem šťasten, že jsem se dvěma góly zasloužil o náš postup. Poděkujte divákům, dobře povzbuzovali,“ vzkázal při rozmluvách s novináři hrdina Vojáček.

Pokud Norové v Ostravě něčím zaujali, byla to paradoxně jejich spokojenost s velmi důstojným a pohostinným přivítáním. Navzdory porážce 0:2 si prý funkcionáři Stavangeru pochvalovali, že se málokde cítili tak dobře. Mnozí by řekli, „však přijeďte znova, synci“, ale příště už se do Ostravy chystal jiný kalibr.

Soupeřem Baníku pro 2. kolo tehdejšího Poháru mistrů evropských zemí byl totiž mocný Bayern Mnichov. Zní to jako pohádka, že? Tím spíš, když dnešní baníkovci hrají druhou ligu, která Ostravě může nabídnout mimo jiné Vlašim, Varnsdorf nebo Táborsko…