Společnost
24/09/2016 Admin PATRIOT

Cesta do Dakaru: Smutný i veselý sirotčinec a loučení s Lopraisem

Dvanáctidílný seriál, který pro Magazín PATRIOT připravil fotograf Petr Šigut, čtenářům přiblíží letošní dobrodružství na cestě po stopách první účasti Karla Lopraise na slavné Rallye Paříž Dakar. Bezprostřední postřehy doplňují unikátní africké fotky Petra Šiguta.

Návštěva sirotčince mě naštěstí mile překvapila, děsil jsem se představy vyzáblých neduživých dětiček, žijících na pokraji bídy, ale vše bylo jinak, moderní zařízení vpodstatě soběstačné, podporované státem a různými spolky.

Přirovnal bych to k našemu učilišti s ubytováním. Bylo vidět, že se tam o vše vzorně starají, dokonce od minulé návštěvy tam odstranili klec, do které zavírali neposlušné dětičky.

Měli vlastní kuchyň, ve které využívali na topení pod kotly vlastní biomasu, dosti jsem zíral.

Byli tam jenom kluci, během pobytu projdou vařením, zednickými a zámečnickými pracemi, a potom si vyberou, v čem chtějí pokračovat a mohou udělat zkoušky. Jejich uplatnění jsem více nezkoumal, o to více jsem zkoumal hezkou vychovatelku , kterou jsem si vyfotil…

Nakonec jsme rozdali dárky a pokračovali k cestě do hotelu.

Ráno nastalo balení, neboť část výpravy se chystala domů. Při balení nesměla chybět veškerá osádka všech prodavačů všeho možného, kteří lačně vyhlíželi, co se nám nebude hodit a rozdáme jim, bohužel většina konzerv byla vepřových a tak dostali několik balíků čaje a cukrovinky.

Celá eskadra se přesouvá směr Dakar, kde nalodíme tatru na loď směr Hamburk a zbytek osádky naložíme na letadlo směr Praha.

Sedím v autě v centru Dakaru, ulice i auta se najednou zcela zastaví, je večerní hlavní modlitba, já se modlit neumím a proto vybírám narychlo fotky, aby byly nachystané na tiskovku v Praze, jakmile se vrátíme domů.

Cestou jsme absolvovali návštěvu dalšího sirotčince, kde byly malé děti a to již nebylo tolik veselé, byly tam i děti bez naděje na vyléčení jejich nemocí, starali se tam o ně ale vzorně. Trochu depresivní návštěvu jsme rychleně ukončili a jeli k dalšímu cíli.

Protože letadlo letí až v noci, zastavujeme se ještě v Českém domě v Dakaru a na českém velvyslanectví, kde pobesedujeme s paní velvyslankyní o bezpečnostní situaci v zemi. Rady, že je tam strašlivě nebezpečno a že nechodí pěšky a ať taky nikam nechodíme, jsme si vzali k srdci a jeli jsme vyřídit víza do Mali.

Zbývá se jen rozloučit s Karlem Lopraisem a ostatními členy výpravy, zamáčknout slzičku, popřát dobrý let a těšit se na další dobrodružství.

Sdílejte článek