Cesta do Dakaru: Děsivé zážitky v Mali

Dvanáctidílný seriál, který pro Magazín PATRIOT připravil fotograf Petr Šigut, čtenářům přiblíží letošní dobrodružství na cestě po stopách první účasti Karla Lopraise na slavné Rallye Paříž Dakar. Bezprostřední postřehy doplňují unikátní africké fotky Petra Šiguta.

Část posádky odletěla, tatrovka připoutaná v lodních útrobách se houpe na vlnách a směřuje na dlouhou cestu domů, a nás zbylých pět samurajů se vydává po prašné cestě směrem k hranicím k Mali.

Nekonečná cesta mezi baobaby, ve vedru a prachu končí na hraničním přechodu.

Předjíždíme desítky aut, tedy jestli se to dá ještě auty nazvat a jdeme na celnici, bodrý celník si nás s podivem prohlíží, jsme tady jediní bílí, tedy jestli se to tak dá nazvat, protože sluníčko, prach a absence sprchy se na naší vizáži krutě podepsaly.

Krčí rameny a neví co s námi, musíte na policejní stanici, tady cizincům razítka nedáváme, hledáme policejní stanici, po hodince proplétání plechovými boudami ji konečně nacházíme. Před stanicí stojí řada aut, vcházíme dovnitř a jdeme jako první k okýnku. To se ovšem vzadu nelíbí jednomu řidiči a začne protestovat.

Policista si prohlédne naše pasy, obejde stůl a křiklouna přede všemi obuškem zmlátí. Po pár dobře mířených ranách se křikloun zvedne ze země a zařadí se pokorně do fronty. Potom se policista s bohorovým klidem vrátí ke své práci.

Asi po půl hodině nám řekne, že nám razítka dát nemůže a musíme se vrátit na původní přechod. Prostě si nás přehazují jako horký brambor. Dlouhé čekání nám zpříjemňuje jeden řidič, který nás před vjezdem do Mali varuje, minulý týden tam svlékli donaha dva pracovníky červeného kříže a o vše je obrali. Povídá také, že jak tam místní uvidí auto s bělochy, tak po nás budou hned střílet. Když jsme si vyslechli pár veselých historek o místní situaci, pokračujeme směr Bamako.

V Bamaku máme navštívit místní vojenskou českou posádku a rozdat v dalším, tuším, že již třetím sirotčinci, humanitární pomoc.

Cestování Bamakem je opravdový zážitek pro silné nervy, neskutečný chaos, zmatek, normální je cesta v noci bez světel, v protisměru, auta mají přivázané kozy na dveřích, nebo zvířata cestují s lidmi na korbách na hromadách různého nákladu.

Předměstí je klasický slum, jsou to děsivá místa, kde hoří ohně, bosá děcka se přehrabují v popelu a vybírají vše možné na zpeněžení nebo k upotřebení.

Brzy však nacházíme v obrovském hotelovém komplexu naši českou vojenskou posádku, která komplex střeží a stará se o výcvik místních vojáků. Snad jsem tímto nevyzradil nějaké vojenské tajemství a nestrávím několik let v žaláři.

S vojáky pobesedujeme a od zpravodajců nad mapou vymýšlíme další plán cesty, protože situace v Mali je dosti nepřehledná, mnohde je vyjímečný stav, či zákaz vycházení, sem tam někoho zastřelí či unesou, sem tam se potulují černá auta s černou islámskou vlajkou a s nimi bychom se neradi setkali. Prostě je tam živo a veselo.

Pro jistotu nám Honza připomene, jak se jmenovala manželka proroka pro případ zajetí, a jedeme navštívit sirotčinec.