Čepujeme stylovou klasiku: Pivovar v Kozlovicích vzdává hold časům valašských Vojvodů

Rozvoj minipivovarů v našem regionu pokračuje. Jen za poslední tři roky se jejich počet zdvojnásobil a blíží se k ještě nedávno jen těžko uvěřitelným čtyřem desítkám. Magazín PATRIOT se rozhodl je mapovat prostřednictvím seriálu, který, jak věříme, bude pro čtenáře objevnou cestou za poznáním historické tradice i současnosti pivovarnictví v Moravskoslezském kraji.

Jen si představte ty kulisy. Citlivě zrekonstruované prostory hospodářských budov starého fojtství z počátků 19. století, kterým dominují kamenné stěny, klenuté cihlové stropy, masivní dřevěné trámy, stoly i židle a k tomu spousta drobných pivních artefaktů, jako jsou třeba dobové etikety, zvýrazňujících nostalgii po tak trochu zapomenutém světě.

To všechno jsou prvky, díky kterým si člověk s celkem klidným svědomím může říct: tady by to šlo. Ptáte se, kde? Ve Valašském pivovaru v Kozlovicích, který je jedním z důležitých center třítisícové obce ležící na rozhraní historických regionů Valašska a Lašska. Jak vidno, sám pivovar, který je v provozu už od roku 2008, se jasně hlásí k prvnímu z nich a my si kromě jiného pojďme říct, proč.

Někdy stačí málo, třeba málo piva…

Ještě než se dostaneme k ukotvení identity, čeká nás aspoň krátké přiblížení okolností jeho vzniku. „Majitel pan Šmíra začal během roku 2006 s rozsáhlou přestavbou areálu, který byl ve zdevastovaném stavu. Snažil se zachovat historickou hodnotu budov a k opravě použil dobové stavební materiály, tedy hlavně kámen a dřevo, a to včetně šindelové střechy,“ říká sládek Petr Krpec.

Náš průvodce ovšem hned vzápětí upozorňuje na další souvislost, kterou mohou tušit snad jen opravdoví znalci regionálních poměrů. „Důležitým podnětem byl i firemní pivovar ve Štramberku, který už tři roky fungoval, ale potýkal se s akutním nedostatkem piva. Poptávka převyšovala nabídku. Takže i díky tomu vznikl náš druhý pivovar tady v Kozlovicích,“ vysvětluje kozlovický rodák, že pivovarské podnikání tady spadá do širšího konceptu projektů v oblasti restauratérství a turismu.

Zkrátka máme k dispozici příklad, kdy činorodý majitel pochopil, že rozhodně nebude na škodu otevřít nový pivovar, když si lidé řemeslně vařené nefiltrované a nepasterizované pivo tolik oblíbili. Navíc dostali možnost sami rozhodnout o tom, jaké názvy budou pro zlatavý mok z Kozlovic nejlepší.

„Udělala se anketa mezi občany a pak se vybraly tři názvy, které se používají dodneška,“ pokračuje sládek a my se už záhy dozvíme, odkud se vzala náklonnost k Valašsku. Světlý ležák plzeňského typu nese jméno Valašský vojvoda, neboť Kozlovice samotné se nazývají dědinou valašských vojvodů, kteří na jejich území kdysi sídlili a spravovali majetky pánů z Hukvald.

V obci navíc působí stejnojmenný folklorní soubor. Abychom se však seznámili kompletně, musíme si představit ještě tmavý ležák flekovského typu, což je Kozlovický fojt, který je typický sladší chutí a lehce kávovým aroma, a to díky praženému sladu. Třetí název je pak Kozlovjan, který používají pro různé speciály.

Turista míří na Lysou…

Právě u speciálů se na chvíli zastavíme, protože i tady zůstávají ve Valašském pivovaru věrni klasice, tedy spodně kvašeným pivům inspirovaným většinou německými recepturami.

„Speciály děláme od podzimu do jara. Většinou je mezi nimi nakuřovaný speciál, tzv. Rauchbier, který jsme nazvali Dým. Dále pivo Bock, opět německý typ, který nazýváme Valašský cap. Potom je to vídeňský speciál patnáctka a hodně oblíbená je taky třináctka Märzen. Kdysi se na našem území vařila, více se chmelila a měla více alkoholu, aby vydržela přes léto,“ připomíná Krpec časy, kdy pivovary neměly strojní chlazení.

Vcelku logickým zpestřením pivní sezóny se za poslední dva roky stal také Turista, neboli světlé výčepní pivo, které v Kozlovicích vaří na přímý popud cyklisticko-turistického lobbingu. Tomu se prostě nevyhnete, náš zákazník, náš pán. „Prodává se hlavně v létě na našich provozovnách, ale pokud vše dobře dopadne, měli bychom jej dodávat i na Lysou horu do Bezručovy chaty,“ navazuje náš průvodce.

Jeho poslední slova nás pomalu vedou k „obchodnímu modelu“ kozlovického pivovaru, který je postaven na zásobování vlastní restaurace a dalších podniků z firemní sítě, které jsou kromě Kozlovic a Štramberku také ve Frýdlantu nad Ostravicí a na Čeladné. Když klapne rozumná dohoda, zavezou pivo taky „mimo svůj komín“, a to třeba do ochutnávkových pivnic v Ostravě.

Ruční práci věrni zůstaneme!

Přestože jsou docela spokojeni s tím, jak jim jde výstav každoročně nahoru, rozhodně nechtějí „honit“ hektolitry. Ostatně, už duch místa s pivovarským srdcem v podobě unikátní měděné varny s ručně kovanými „klobouky“ napovídá, že řemeslo a ruční práce tady zůstává prioritou.

„Nemáme žádné digitální řízení jako moderní varny, které už jsou automatizované. My vaříme ručně zhruba osm až deset hodin jednu várku, což je 500 litrů piva. Když je sezóna, vaříme i osmkrát týdně. Máme tisícilitrové tanky, takže spojujeme dvě várky,“ doplňuje sládek, který musí být stále v akci, aby si byl jistý, že došlo ke správnému kvašení, aby byl správný objem, pohlídalo se chmelení a tak dále.

Úctu ke starým zvykům hospodaření projevují i tím, že suroviny z výrobního procesu využívají pro další účely. Kvasnice vozí do pivních lázní a pro mláto si zase jezdí zemědělci. Odpad je tedy minimální a ekologové mohou zajásat. K veselým projevům ovšem mají často blízko také hosté pivovaru, protože ten se využívá nejen k nejrůznějším exkurzím, ale taky k oslavám, k čemuž slouží samostatný sál.

„Proto bych neřekl, že jsme sezónní pivovar. Funguje to tady po celý rok. Jezdí k nám zájezdy, exkurze, chodí lidé z místních spolků a navíc máme v areálu muzeum obecné školy z přelomu 19. a 20. století,“ jmenuje Krpec další zajímavost, kterou skrývá areál v atraktivním beskydském podhůří.

Vyšší kapacita, nebo nový pivovar?

Když si nakonec začneme povídat o tom, jakou vizi mají v Kozlovicích pro další léta, je obvyklá otázka na zvyšování kapacity trochu zbytečná. Valašský pivovar už je svým způsobem tradiční značkou, která má svoji výrobu vytíženou a chce se věnovat především klasickým spodně kvašeným pivům, mezi nimiž hraje prim oblíbený světlý ležák „Vojvoda“.

Pro experimenty se však prostor najde. „Budeme se rozvíjet jinou cestou. Během jednoho až dvou let bychom měli otevřít nový pivovar na zámku v Rychvaldě u Ostravy, kde chceme mít jeden tank jenom na svrchně kvašená piva. Už tam máme dokončenou varnu,“ přiznává sládek, že se nadále chtějí držet originální filozofie oživování historických míst napříč regionem.

Vypadá to, že se mu už brzy splní výzva uvařit svrchně kvašené pivo z amerických chmelů. Přestože je zastáncem ležáků, tvrdí, že je třeba zkoušet i nové styly, které si také nacházejí své zákazníky. Ale všechno chce svůj čas. Teď, když se nám blíží zima, začínají být v kurzu jiná piva.

„Na zimu už to chce aspoň čtrnáctku, hutné pivo, které zahřeje na těle i na duši,“ loučí se s námi zástupce Valašského pivovaru.

Tak „Dej Bůh štěstí!“ a za týden u piva zase na shledanou.

Valašský pivovar v Kozlovicích

Místo: Kozlovice 1, areál starého fojtství

Druhy piv: celoročně je v nabídce světlý ležák Valašský vojvoda 12° a tmavý ležák Kozlovický fojt 12°, dále je to během léta světlé výčepní pivo Turista 10° a podle sezóny speciály pod názvem Kozlovjan a také celá škála ochucených piv

Stáčení a prodej: v pivovarské restauraci čepují čerstvé pivo přímo z tanků, dále plní KEG sudy o objemu 10, 15, 30 a 50 litrů a také pet lahve o objemu 1,5 litru

Výstav: zhruba 800 až 900 hektolitrů za rok

V minulých týdnech jste si mohli na webu Magazínu PATRIOT přečíst reportáže o minipivovarech z Frýdku-Místku, Frýdlantu nad Ostravicí, Havířova (1), Ostravy – Zábřehu, Vyšních Lhot, Horní Lomné, Krnova, Rohova, Opavy, Karviné, Opavy – Kylešovic, Ostravice, Bílovce, Hukvald , Ostravy – Martinova, Ostravy – centra, Bohumína, Vratimova, Havířova (2), Kopřivnice a Vojkovic.