Bez skládek se neobejdeme, říká ředitel OZO Ostrava Karel Belda

12.8.2017 09:31 Společnost 0

Jak moc jsme úspěšní v třídění odpadů? Co všechno z toho, co vyhodíme, se dá ještě zužitkovat? Jak se tvoří ceny za odpad? S ředitelem společnosti OZO Ostrava Karlem Beldou jsme si povídali v restauraci ostravského hotelu Jan Maria.

Bez skládek se neobejdeme, říká ředitel OZO Ostrava Karel Belda

Foto: Lukáš Ston

Historie společnosti OZO začala v roce 1949. Byl to podnik s názvem Pohřební a kremační služby města Ostravy. Poté se činnosti rozšířily. Svého času to byly Technické a zahradní služby, obrovská firma v rámci komunálního sektoru (asi se 3000 zaměstnanci). Po roce 1991 se všechno zprivatizovalo a zůstaly pouze odpady. Tak vlastně vznikl Odvoz a zpracování odpadů (OZO). V roce 1995 přišla změna ze státní firmy na s.r.o. ve stoprocentním vlastnictví města Ostravy.

Když jsme u té historie, máte ponětí, jak se před revolucí, nebo možná ještě dříve (po válce) svážel odpad a kde byly skládky tady v Ostravě? Na jaké to bylo úrovni?
Úroveň byla v tehdejším Československu stejná, odpad se sypal na nezabezpečené skládky. Což je zásadní rozdíl mezi historií a současností. V dnešní době je skládka stavba, vespod je nepropustné těsnění, které se skládá z metrové vrstvy jílu, která je dvakrát nezávisle na sobě hutněná a fólie. Je to vana, ze které nic neprosakuje do spodních vod. Každá skládka má svou jímku, do které se přebytečná voda čerpá a pak se vozí na čistírnu odpadních vod.

Kolik v té době bylo skládek na Ostravsku?
Co vím, tak tu byla jedna skládka u Michálkovic. Ta byla uzavřena a následně byla vybudována nová skládka v Ostravě-Hrušově, která byla v té době nezabezpečená. Nyní funguje dále, ale již plně zabezpečena.

Jak dlouho působíte ve společnosti?
Od roku 1991. Předtím jsem pracoval ve společnosti UNIGEO. V té době probíhalo výběrové řízení na ekonomického náměstka pro OZO, kde jsem v tom roce nastoupil. Ředitelem jsem pak byl jmenován v roce 2002.

Mění se množství odpadu, které Ostravané vyprodukují?
Já bych to rozdělil na dvě fáze. V té první, po roce 1989 se samozřejmě měnilo složení odpadů dost zásadně. V dnešní době je trend docela stabilní.

Co se tehdy stalo?
V historii bývalo v odpadech mnoho popelu (až 40%). Pak se začínal měnit styl života – konzumní společnost, velká spotřeba, začaly narůstat obalové materiály a klesalo množství popela. Váha odpadu byla stejná, měnilo se složení a tím i objem odpadu, který podstatně roste.

Proč tomu tak je?
Je to kvůli obalům a plastům. Změnila se i svozová technika. Kdysi převažovaly klasické rotopressy, dnes převažují lineaerpressy – ty jsou právě vhodnější pro lehké a objemné odpady.

Já o vás vím, že jste velkým průkopníkem třídění. Zkuste mi říct, jak se mění trendy v třídění odpadů. Kdy začali Ostravané třídit a jak jsou v tom šikovní či nešikovní?
Myslím si, že po revoluci nám velmi pomohly zahraniční firmy, konkurence. My jsme do té doby měli určitý standard, který byl za Evropou hodně pozadu a příchodem zahraničních firem se to muselo změnit. Zahraniční firmy sem přinesly nové trendy. Komunální firmy, které tu byly, buď byly schopné zareagovat anebo zanikly, protože je velké firmy převálcovaly. Nám se povedlo tyto trendy zachytit a naopak jsme v té době ještě rozšířili okruh činností a tím i tržeb. Mimo jiné jsme se zaměřili i na třídění odpadu.

Bylo třídění hned tak úspěšné?
Já bych třídění rozdělil na dvě etapy: v 90. letech to bylo hraní si na třídění a následně pak opravdové třídění s využitím vytříděných složek. Hraní si na třídění vypadalo tak, že se rozmístily nádoby, a protože dále ale nebyly dotřiďovací linky a zpracovatelské kapacity, tak se většina vozila na skládku. Bylo to spíše „politické zadání“, protože na Západě se třídilo, tak my jsme museli třídit taky. Tato etapa však velmi rychle skončila, protože si nikdo dlouhodobě nemohl dovolit třídit a pak všechno vozit na jednu skládku. Rychle se tedy začaly budovat dotříďovací linky a kapacity odbytové či zpracovatelské. Dovolím si tvrdit, že v dnešní době si žádná odpadářská firma nedovolí třídit a pak ten odpad nevyužít. Navíc je to i ekonomicky výhodnější než skládkovat, díky systému, který vybudovala obalová společnost EKOKOM.

Kolik jste měli v počátcích třídění toho vytříděného odpadu?
My třídíme lehké materiály (papír, plast), čili do objemu toho bylo hodně, váhově to byly jen procenta z celkového odpadu. V 90. letech měla Ostrava za rok 100 tisíc tun komunálního odpadu. Z toho se třídilo asi 5-7 %.

Co vše se třídí?
Když se řekne třídění, každý si vybaví papír, sklo, plasty – to co má před domem. Jenže ke třídění patří taky bio odpady (tráva, listí atd.), kovy (které jsou ve sběrných dvorech), objemné odpady. V Ostravě v dnešní době dosahujeme využití odpadu cca 40%. Složení tříděného odpadu je zase jiné – je tam asi osm tisíc tun papíru, asi čtyři tisíce tun plastu, tři a půl tisíce tun skla, 15 tisíc tun trávy a listí (které kompostujeme). Dále vyrábíme ze zbytků z dotříďovacích linek z celého kraje palivo pro cementárny, což je dalších 24 tisíc tun. Vozíme to do cementárny jako náhradu černého uhlí. Jsou to obrovské objemy, jedná se o cca 1 200 kamiónů za rok.

Některé obce se snaží motivovat své občany ke třídění tím, že jím slíbí, že kdo víc třídí, míň platí.
Myslíte, že je možné namotivovat obyvatele paneláku, aby třídil?
My se blížíme zase do doby politických zadání. Dnes je trend přecházet na systémy ,,zaplať, kolik vyhodíš“ (PAYT). Otázky vždycky zní, kolik ten systém stojí, jak je účinný a co to přinese. Je velký rozdíl mezi zástavbou z rodinných domků a panelákovým sídlištěm. Přitom Ostrava má cca 250 tisíc občanů v panelácích. A tady zavádět systémy tím, že v nějakém příměstském obvodě dám nádobu ke dveřím je pěkná věc, ale vůči Ostravě jako celku to moc význam nemá. Takže ty doplňkové systémy jsou hodně propagovány, ale je to spíš okrajová záležitost pro velká města.

Existuje nějaký jiný účinný nástroj (než reklama v televizi apod.)?
Existuje, je to ekologická výchova. Naše společnost cca před 15 lety vybudovala centrum odpadové výchovy, kde školíme děti ze všech škol v Ostravě a v obcích, které svážíme, jak správně s odpady nakládat. Letos jsme přivítali 100 tisícího návštěvníka. To je ten základ, na kterém dlouhodobě stavíme.

Jak se daří prodávat věci, které vytřídíte?
Když to vezmu komoditu po komoditě: sklo končí ve sklárnách, zde tento systém funguje dlouhodobě bez výkyvu. Co se týče papíru, tak nemáme dotříďovací linku na papír, ale vozíme ho do jiných firem, které mají odbyt papíru dlouhodobě zajištěn. Existují však výkyvy v cenách. Poznáte to podle toho, když klesá množství papíru v kontejnerech, tak je příznivá cena ve výkupních. Kontejnery jsou v této době vykrádány. S tím člověk bohužel nic neudělá, neuhlídáte 1500 kontejnerů. Problémy jsou u plastů, protože ze 100% plastů, které jsou v nádobách na separovaný plast, se prodá zhruba 30-40%. Je omyl, když si myslíte, že všechno, co vyhodíte, je prodejné. Není. Máte třeba obal, který je ze tří druhů plastů, a výrobce potřebuje jeden druh. My prodáváme PETky, polypropylen, polyetylen, taky tvrdé plasty. Zbytek, díky tomu že máme linku na výrobu paliva, zpracujeme jako palivo pro cementárny, kde tím nahrazují uhlí. Takže 100 % plastů je v Ostravě využito buď materiálově nebo energeticky.

Je rozdíl mezi tím, když vyhodím kelímek od jogurtu umytý a vysušený, nebo špinavý?
Je to rozdíl pro naše zaměstnance, kteří stojí u pásu a ručně třídí plasty. Ale kdyby tam byly jen kelímky, tam je úplně všechno, bohužel i věci, které tam nepatří.

Co třeba?
Běžně se tam objevují stavební odpady, případně mrtvá zvířata. V minulosti se stalo, že tam byla i živá koťata, takže někteří naši zaměstnanci mají od té doby doma kočky.

Je OZO zisková společnost?
Od roku 1995 jsme společnost s ručením omezeným, čili fungujeme absolutně bez dotací a příspěvků. Jsme v podstatě klasická firma poskytující služby. Máme smlouvu s městem, kde máme stanovené ceny za jednotku. A město je jediný stoprocentní vlastník. V době, kdy se trh tvořil, jsme se začali orientovat na průmyslové odpady. To byla naše rozvojová aktivita, která nám následně přinesla zisk. My jsme v podstatě začali generovat zisk pro město. Dnes fungujeme jako klasická obchodní společnost tím, že odvádíme zisk našemu vlastníku – městu.

Kolik peněz odvádíte městu?
Asi okolo 10-15 milionů korun ročně. Kdysi pro nás město Ostrava tvořilo 80-90% tržeb, dnes je to 45% tržeb. Už 55% tržeb děláme na trhu s odpady. Kromě Ostravy svážíme asi 36 okolních měst a obcí. Tam se pohybujeme v soutěži, konkurenci. Výhodou tohoto modelu je, že OZO jako městská firma generuje zisk, který zůstává v našem městě, regionu. Kdyby ty zakázky získali konkurenti, což jsou většinou zahraniční firmy, tak by peníze tekly do zahraničí.

Máte nějaká pravidla, třeba že město peníze, co vy vyděláte, vkládá zpět?
Vždycky je to otázka jednání s vlastníkem – městem Ostravou, jakou část zisku necháme na investice a rozvoj a kolik odvedeme. Je to otázka jednání.

Jak je to s cenami v Ostravě?
Jsou to dva na sobě nezávislé okruhy. První je poplatek, který platí občan městu. Druhý vztah je smlouva mezi městem Ostravou a společností OZO. Na straně města je tedy náklad, který platí společnosti OZO za poskytované služby a současně je tam i výnos z poplatků, který vybere od občanů. Je otázkou politického rozhodnutí, jak velkou část nákladů přenese město formou poplatku na občany. Průměrně se v ČR náklad na jednoho občana za odpady pohybuje ve výši 900,- Kč/osoba. V Ostravě je náklad pouze cca 670,- Kč/osoba. Z toho je zřejmé, že systém nakládání s odpady v Ostravě je velice efektivní a pohybuje se ve výši 75 % průměrných nákladů v ČR.

Jak je to s budoucností skládek? V jakém stavu je Hrušov?
Já to uvedu trošku obecněji. V ČR je největší problém odpadového hospodářství bohužel Ministerstvo životního prostředí. To neříkám proto, že chci někde hledat viníka. Ale 20 let jsme poslouchali, že spalovna je největší zlo. Dnes pět roků posloucháme, že spalovna je to jediné správné řešení. No prostě klasické české ode zdi ke zdi. Přitom vždycky vede nějaká střední cesta. V době, kdy mělo smysl stavět spalovny, jsme byli blokováni, přestože to byla technologická špička a dnes, v době, kdy už jsou technologie jiné, efektivnější, tak máme stavět spalovny.

Jaké jsou to ty technologie?
My chceme jít cestou výroby náhradních paliv. Je to o ekonomice. Pokud budou standardně nasazeny podmínky a pravidla hry v ČR, tak si myslím, že roztřídit tu jednu velkou hromadu směsného komunálního odpadu na menší hromádky, z toho něco využiju materiálově – prodám, druhou – organickou část předám do bioplynové stanice, třetí část má energetický obsah a je využitelná jako zdroj energie v teplárně nebo spalovně, čtvrtá část je typu popelu, starých sutí, které odvezu na skládku, pak je to dle mého názoru optimální varianta. A ministerstvo dnes vyhlašuje, ať nestavíme třídící linky, že se budou stavět spalovny. Takže nám se blíží zákaz skládkování využitelného odpadu v roce 2024, ministerstvo zablokovalo svoji vyhláškou výstavbu dotřiďovacích linek a spalovny nevznikají. Takže vzniká začarovaný kruh.

Co s tím tedy chcete dělat?
No, to by nás taky zajímalo. Všichni věřili, že bude zpracován a schválen nový zákon o odpadech. Ten zpracován byl, naštěstí nebyl vydán, protože (a to je můj názor) preferoval jednostranně spalovny. Naprostá většina odborné veřejnosti s tím nesouhlasila, a proto zákon nebyl přijat. Znamenalo by to značné zdražení celého systému, zvláště pro občany. Poplatek za jednu tunu odpadu, který jde na skládku, je dnes 500 Kč. Se zákonem to mělo stoupnout až na 2000 Kč za tunu.

Takže v jakém stavu je Hrušov?
Já tvrdím, že skládka je pojistkou každého odpadového hospodářství. I spalovna má cca 30% popela jako odpadu, který pak končí na skládkách. A Evropská unie říká, že od roku 2024 nepřijde na skládku ani gram odpadu. Pozor, ani gram využitelného odpadu, takže skládky i nadále budou potřeba!

Předpokládám, že vy jako praktik, který jste v oboru dlouho, hledáte další místo na skládku?
To již máme. Stávající skládka vydrží do roku 2024.

Jak dlouho trvá výstavba spalovny?
Spíše příprava je dlouhá. Všechny legislativní procesy, veřejné projednávání a výstavba tak 10 let. Tvrdím, že tady spalovnu na zelené louce do roku 2024 nikdo nepostaví. Je tu ale obrovská šance pro energetiky, že přebudují kotle v rámci svých tepláren a ty budou fungovat jako spalovna. Podle mého soudu spalovny nemají stavět města, obce, odpadářské firmy, ale spíše energetické firmy, kde budou používat odpad jako palivo místo uhlí a plynu.

Jaké máte plány, představy do budoucna? Jak by se mohl zvýšit podíl tříděných odpadů?
Já si myslím, že v rámci Evropy jsme udělali velký kus práce v třídění a využívání odpadu. Také proto si troufám tvrdit, že máme v ČR nadstandartní systém v nakládání s odpady. Chybí tomu to poslední: využít energeticky tu část odpadu, která končí na skládkách, to je vše. Bohužel to kvůli ministerstvu a nepravidlům, které nastavilo, není možné. Jinak jsou tady všichni nachystaní, mají zpracovány své projekty a záměry a jsou na startovací čáře. Stačí jen zmáčknout spoušť.

Jaroslav Baďura |

Přečtěte si více z rubriky "Společnost", nebo přejděte na úvodní stranu.

Podobné články

Patriotmagazin.cz využívá zpravodajství ČTK, jehož obsah je chráněn autorským zákonem.
Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti, a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno.