Nejnovější zprávy: Noční kontrola na zastávce Stodolní: deset procent cestujících bez jízdenky Bazaly mají 60 let. Podívejte se, jaké byly kdysi a jak vypadají teď

Byznys

Bez peněz a zkušeností, tak začínalo podnikání úspěšných „workout“ kamarádů

Jeden makal v železárnách a druhý studoval architekturu. Hodně času přitom strávili přemýšlením o tom, jak se vyhnout blbostem a dělat to, co je bude fakt bavit. Když je před čtyřmi lety nadchl fenomén „street workout“, bylo (skoro) vyhráno. Kamarádi Jan Kokáš a Ondřej Koneš totiž museli překonat ještě hodně překážet, aby v Ostravě mohli rozjet firmu, která dneska staví hřiště pro cvičení s vahou vlastního těla po celé republice.

Přitom chybělo jen málo k tomu, aby jejich nápad skončil už v roce 2012 v koši zapomnění. Jelikož na začátku vcelku logicky neměli nic než vlastní myšlenky a vize, zdálo se jim, že je kolem podnikání spousta problémů. A tak se na to prostě vykašlali. Honza měl svoji práci v kovovýrobě a Ondra studoval, takže společný projekt odložili.

Ale podnětů, které jim připomínaly, že by jejich představy o spojení světů architektury, kovových konstrukcí a pohybu nakonec mohly smysluplně fungovat, kolem sebe nacházeli pořád dost. Už jenom proto, že oba mají rádi sport, což první z nich demonstroval nadšením pro klasické posilování, druhý si naopak tak trochu hledal vhodnou alternativu.

Inspirací byli (nejen) namakaní týpci z Bronxu

„Zrovna byl boom nových sportů, jako byl právě street workout. Na internetu kolovala virální videa z Bronxu, kde namakaní černoši bušili na konstrukcích a svými cviky v podstatě popírali zákony gravitace. To mě hodně oslovilo,“ říká Ondra, který tenkrát sice bral workout jako super novinku, ale stále ještě scházelo něco k tomu, aby nadšení pro nový sport propojili se svými profesemi.

Jenže, kdo má oči otevřené, vidí kolikrát i za roh. Takže? „Ještě víc nás utvrdilo hnutí Seberevolta, které u nás prosazovalo venkovní hřiště pro cvičení s vlastní vahou. Začaly se vytvářet první komunity, jejichž hlavním cílem bylo stavět workoutové parky. Viděli jsme, že to může fungovat, a tak jsme zdokonalovali naše znalosti, abychom se do toho mohli opravdu pustit,“ navazuje Honza.

Podle svých předchozích zkušeností si ideálně rozdělili role, takže Ondra se stal začínajícím návrhářem a projektantem a Honza zase řešil všechno kolem výroby. Jenže trvalo dva roky, než se dostali k tomu, aby mohli svoje konstrukce pro workoutová hřiště různých rozměrů a náročností solidně prezentovat a ucházet se o první zakázky.

Zkrátka, všechno chce svůj čas a oni se museli prokousat i přes náznaky nejbližšího okolí, které nejdříve pochybovalo, zda to dva mladí parťáci myslí vážně. „Rodiče pochopili, že za každou cenu do toho chceme jít, podobně jako jsme kdysi chtěli hračky na Vánoce, takže nemělo smysl se ohledně našeho podnikání hádat. Naopak nám pomáhali, za což jim patří velký dík,“ pokračuje v našem povídání Ondra.

Jejich cesta ve stylu klasické garážové firmy, která má hodně odvahy a pramálo jistot, tedy mohla začít.

Vsadili na design a kvalitní materiál

Tak to asi pak zkusili svařit pár trubek a šli na to, ne? Pokud vás tohle napadne, nemíříte sice úplně mimo terč, ale trefa do středu to taky není. Díky Ondrovu studiu architektury na ostravské stavební fakultě zkusili mimo jiné odborně konzultovat první návrhy a rozvíjet svoji vizi, že workoutové hřiště by mělo mít také designový vzhled a že pro kvalitu a trvanlivost konstrukcí budou dobrou volbou prvky z nerezu.

„Byli jsme mezi prvními třemi výrobci konstrukcí u nás, přičemž naší odlišností byl design. Chtěli jsme dát konstrukcím nějakou tvář, aby se na ně lidé rádi vraceli a nebyl to jen svařený materiál za co nejméně peněz. Vytvořili jsme si třeba speciální objímky, které jsou pro náš brand zásadní,“ vysvětluje Honza s tím, že odlišnost v podobě nerezového materiálu jim zase dávala výhodu bezúdržbového řešení.

Po ujasnění konceptu mohli začít s výrobou tenkrát ještě přes externího dodavatele a na podzim roku 2014 taky s oslovováním prvních zákazníků, kterými dodnes jsou zejména města a obce. „Dělali jsme to mezi prací. Člověk zvedl telefon a zkoušel volat. Z toho vznikly první schůzky a jednání. Důležité bylo, že se nám ještě před koncem roku povedlo postavit první dvě konstrukce,“ vrací se Honza k prvním realizacím v Radvanicích a ve Staré Bělé.

Skok z odrazového můstku měli po dvou letech příprav rychle za sebou. Vždyť jim stačil pouhý měsíc od spuštění projektu ke stavbě prvního hřiště. Jaké byly reakce? „Většinou pozitivní, ale bylo těžké dostat první zakázku, když všude chodíte bez referencí. Měli jsme sice možnost si hřiště postavit na zahradě, ale to už bylo v době, kdy jsme měli schválené první,“ usmívá se Ondra nad obdobím, kdy jejich zahrada byla nejen místem testování, ale i skladištěm.

To však nebylo rozhodující. Jejich devízou byly kvalitní návrhy a zpracování, které se jim povedlo bez větších potíží certifikovat, takže jedinou překážkou zůstával „podezřele“ mladistvý vzhled. „Právě v Radvanicích jsme narazili na starostku, která je otevřená novým věcem. Prostě nám věřila. Jinak je jasné, že když lidé z vedení obcí viděli dva mladé kluky, byli celkem na pochybách,“ podotýká „designérská polovička“ workoutové dvojice.

Po roce spustili vlastní výrobu

Do roku 2015 tedy měli slušně nakročeno. V referencích během prvního ostrého roku fungování jejich firmy Workout Club přibývala nová hřiště nejen v Ostravě, ale i v okolních lokalitách, a tak se mohli chystat na další významný krok. Tím bylo stěhování do vlastních prostor v ostravských Kunčičkách, kde od letošního jara mají svoje výrobní i kancelářské zázemí.

Ovšem kdyby tenkrát věděli, do čeho jdou, uvažovali by jinak, protože současný stav už jim nestačí, a tak se velmi pravděpodobně bude „do roka a do dne“ konat další přesun. Na ten jsou už v podstatě ideově připraveni stejně jako na další novinky v jejich „raketovém“ vývoji.

„Máme rádi výzvy, a tak chceme zkusit otevřít eshop a nabídnout výrobky přímo koncovým zákazníkům. Lidé se nás totiž ptají, zda neděláme workoutové prvky třeba do bytu nebo na zahradu. Je to pro nás logický krok, jak se rozvíjet a expandovat,“ upozorňuje Ondra na důvody, proč chtějí do nových prostor a jakým směrem taky chtějí rozvíjet svůj „workoutový klub“.

Workout, to je hlavně komunita, brácho…

Jak už naznačili ve svých prvotních vyjádřeních, fenomén s názvem „street workout“ se u nás formuje díky podobně zarputilým nadšencům. Vznikají nová hřiště a kolem nich zároveň komunity či kluby, které jsou (nejen) o sportovních výkonech a svébytném životním stylu.

Na tohle téma ostatně bude cílit jejich další projekt „osvětového“ blogu vycházejícího ze zkušeností lidí z komunity. „Od počátku jsme cítili soulad s komunitou kolem workoutu. Šlo nám o to něco jí vrátit a pomoci. V našem kraji je spousta nadějí. Jsou to naši kamarádi, nadšenci, kteří ve svých soutěžích patří mezi elitu. Proto vznikl projekt blogu, kterým chceme předávat zkušenosti a informace začátečníkům,“ popisuje Honza další rozměr jejich podnikání.

Za jeho největší hodnotu považují to, že mohou lidem ukázat něco, co mění život k lepšímu. Kolikrát je to právě nové workoutové hřiště, které probudí mladé lidi k aktivitě a oživí dění v obci či městské části. Jde totiž o cvičení, které může zkusit opravdu každý. Nejlepší borci sice často vypadají jako figuríny z „fitka“, ale o obdiv k rostoucí svalové hmotě v tomhle sportu primárně nejde.

„Je to individuální, někdo se žene za svaly, jiný se chce naučit pracovat s vlastním tělem. Především by ale mělo jít o zlepšování sebe sama a inspiraci vlastním příkladem. Jsou taky různé disciplíny, třeba cvičení se závažím nebo freestyle. Ale řekl bych, že je to spíš o poměřování výkonů a soudržnosti. Nejde o to, jak kdo vypadá, ale kdo umí progresivnější cvik,“ komentuje Honza princip jednoho ze stále populárnějších sportů.

Jestliže v začátcích váhali, zda bude jejich úsilí dávat větší smysl než vstávání na šestou do „běžné“ práce, byl to právě sportovní rozměr, který jim dával najevo, že si vybrali dobrou věc. Neměli produkt, který by bylo třeba někomu vnucovat. Workout je o zdravém životním stylu, o volném čase mladých lidí, a tak se karta dostává víceméně na stranu dané obce, která se rozhodne, zda a jak podpoří svoji mladou generaci.

Vize? Chtějí být inspirací na hřištích i v tréninku

K ní patří samozřejmě i dva kluci, jejichž ostravská firma vyrostla hlavně díky čistému zápalu pro workout.  „Vidíme to sami u sebe. Když jsme přišli poprvé na hřiště, byli jsme úplně špatní. Byla to ale hnací síla, abychom se více snažili, zlepšovali cviky a testovali vlastní prvky,“ říká Ondra, podle kterého je nyní v Ostravě už docela silná komunita, ale nejúspěšnější skupina v rámci celé republiky je v Karviné.

Kvalitní úroveň svých hřišť i samotného sportu se snaží držet díky dalším nápadům. Třeba nedávno uspořádali na ostravském výstavišti vůbec první workout „battle“, neboli soutěž týmů. Nová hřiště, jejichž základem je skoro vždy hrazda, bradla, švédské žebřiny a lavička na trénování břicha a nohou, standardně otevírají exhibicí mladých a talentovaných „workouťáků“. Puberťákům, dospělým i dětem názorně ukazují, jak s cvičením začít a co všechno mohou za pár let tréninku dokázat.

„Tím se odlišujeme od ostatních firem, které udělají hřiště a jdou dál. Jsou to hlavně nadnárodní firmy, které dělají vše možné od odpadkových košů a až po dětská hřiště. My chceme podporovat sportovce a být ve spojení s komunitou. Myslím si, že k tomu máme co říct a můžeme inspirovat ostatní,“ dodává Ondra s tím, že na Ostravsku je několik stovek lidí, kteří berou workoutové hřiště jako svůj jediný „gym“, a další tisíce je využívají jako doplněk k jiným sportům.

Jako u každé správné dvojice, která k sobě mimo jiné přibrala dalších zhruba dvacet parťáků starajících se o výrobu, projekci či obchod, se v tomto ohledu jednoznačně shodnou. „Spojitost s komunitou je náš hnací motor. Chceme ukazovat, jak by měl workout vypadat. Být inspirací, co se týče konstrukcí i tréninku,“ potvrzuje Honza.

Svůj Workout Club, který začal jako spousta jiných firem bez peněz i zkušeností, budují na silné základně, kterou je a bude Ostrava. Aktuálně pracují na „rebrandu“ firemní identity, čímž se jejich název brzy změní na WOCLUB.

Co dodat? Mají za sebou padesát dokončených hřišť a vpřed je žene sympaticky odvážná myšlenka. „Říkáme si, že když je dneska tolik dětských hřišť ve městech, mohlo by jednou být i tolik workoutových,“ uzavírá vizionářsky Ondra.

Fotogalerie

Foto dne