Analýza: Baník po Šafarčíkovi? Ze staré škodovky Ferrari neuděláš. Hlavně, že jede

Co nevidět bude mít ostravský Baník za sebou první rok éry majitele Václava Brabce, který přišel po předchozí strastiplné čtyřleté etapě Petra Šafarčíka. Získává oblíbený fotbalový klub, který letos po 50 letech sestoupil do druhé ligy, zpět důvěryhodný punc a férový obsah, nebo je nadále značkou, která se sice navenek tváří docela „sexy“, ale ve skutečnosti zatím nemá co nového nabídnout?

Abychom si hned na začátku udělali jasno v tom, jak k naší analýze budeme přistupovat, pomůžeme si jednoduchým příkladem.

Optikou nadšeného fanouška se současný Baník a zejména jeho sportovní vizitka jeví jako ukázka velkého posunu za pouhý jeden rok, a to hlavně proto, jak někteří říkají, že v klubu konečně jsou a vedou jej lidé, kteří to nedělají pro peníze, ale nezištně pracují pro blahobyt „Baníčku“.

Může být. Existuje ovšem taky střízlivější náhled, jehož prostřednictvím je Baník oproti nedávné minulosti jiný především v tom, že v něm po letech strádání jsou peníze movitého majitele.

Jinak je to ovšem stále stejná šlamastyka, ve které se někdy lépe a někdy zase hůře daří překonávat jednotlivé problémy. Zkrátka, žádná velká očistná kůra se nekoná. Vzývaný „nový Baník“ se staví na rozviklaných základech, což odpovídá těm horším tradicím českého fotbalu.

Právě mezi těmito dvěma pohledy se budeme pohybovat a v abecedním pořadí probírat jedenáctku hlavních témat, která k druholigovému Baníku a jeho stavu v roce 2016 patří.

Atmosféra. Proklínaná „Šafarčíkova deka“ je pryč. Baník žije, po úniku z pasti dluhů volně dýchá a taky zase vyhrává, což je pro lepší image sakramentsky důležité. O klubu se mluví pozitivně, nejrůznější skandály jsou, zdá se, minulostí. Zatímco „sestupové jaro“ mohlo plout na bezstarostné vlně oslav baníkovského mládí, od léta už nastoupil tvrdý pragmatismus. Na dlouhodobé budování u nás není nikdo zvědavý, klid máte jedině tehdy, když děláte body. A to Baník, ač poskládaný narychlo z řady přespolních hráčů, dělá, takže všichni jsou relativně „happy“.

Brabec. I ve fotbale je vhodné platit lidem řádně a včas. Tento základní předpoklad fungování klubu je tedy splněn. Majitel zvaný „nenápadný miliardář“ už při svém nástupu přiznal, že náklady může hradit ze svého, pokud ho to bude bavit. Odchodem hrozil (zatím) jen jednou, a to poté, co chuligáni vběhli na hřiště při derby s Opavou. Jistotu Baníku dává jeho Dopravní a stavební holding, do kterého kromě jiných patří i klíčová firma Cidem Hranice (se ziskem 235 milionů za rok 2015) a její divize Cetris. Jde o výrobce cementotřískových desek, který je společně s krajem v roli hlavního partnera. Tím generálním je nadále město Ostrava, které Baníku mimo jiné pronajímá stadion Bazaly i městskou arénu ve Vítkovicích.

Fanoušci. Po skončení bojkotu, který vyhlásili Ultras, byli v roce 2016 opět na tribunách jako jeden celek a dali najevo, že v celé druhé lize Baník jasně panuje. Oproti soupeřům má suverénně nejvyšší návštěvnost a je celkově čtvrtý v Česku s průměrem 6 140 diváků na domácích zápasech, které se však odehrávají ve vítkovickém „azylu“. Kdyby „chuligáni“ nedělali zbytečně ramena proti Opavě, čímž sebe i klub potrestali uzavřením hlediště, mohli by si všichni myslet, že s aktivní scénou baníkovských příznivců lze navázat naprosto harmonický vztah.

Hra. Na krásné kombinace a drzé průniky přes tři protihráče zapomeňte. Baník má mužstvo dříčů a bojovníků. Jestliže je po podzimu druhý se čtyřbodovou ztrátou na první Olomouc, znamená to, že předčil očekávání. Kdo po sestupu čekal útlum, byl na omylu stejně jako ten, kdo si myslel, že se bude bavit kvalitním fotbalem. Důležité je, že baníkovci vedení ostříleným triem ve složení Petr Vašek, Tomáš Mičola a Tomáš Zápotočný oprávněně věří v rychlý návrat mezi elitu. Díky vyrovnanosti druhé ligy bude na jaře rozhodovat každé zaváhání, a to zvlášť v zápasech na hřištích Opavy, Českých Budějovic a Olomouce.

Karviná. Možná, že měl veřejnosti spolupráci s Janem Wolfem, nynějším předsedou představenstva Baníku, členem ČSSD, náměstkem primátora Karviná a bývalým šéfem tamních fotbalistů, tajit. Naznačoval v médiích majitel Baníku s tím, že se nakonec rozhodl jinak a o žádném střetu zájmů neví, přestože Wolf společně s Petrem Mašlejem stále figurují v obou klubech. Budiž, fanoušci se s tím zřejmě nějak žít naučí. Nicméně vazby na trase „komunální politici – Brabcovy firmy“ očividně nejsou ničím „včera“ zrozeným. Třeba primátor Karviné Tomáš Hanzel „sedí“ v dozorčí radě Brabcova ČSAD Karviná už od roku 2011. Inu, rýsují se nám tady poutavé příběhy o propojení byznysu s komunálem či dotacích z veřejných zdrojů, které si zasluhují zvláštní pozornost.

Legendy. Starší generace legendárních hráčů stála za klubem vlastně vždycky, ta mladší v čele s Milanem Barošem a Markem Jankulovskim se s nástupem nového majitele zase vrátila. Přestože dosud není vyřešen spor s Václavem Svěrkošem, vztahy se napravují, viz nedávné exhibiční utkání proti Spartě. Jinak ovšem jedinou legendou „těžkého kalibru“, která pro klub každodenně pracuje, zůstává Radek Slončík, a to v nenápadné pozici trenéra sedmnáctky. Jak je vidět, věnovat se i po aktivní kariéře naplno práci u fotbalu, není pro každého. Uctívání legend jako hold slavné minulosti je jistě v pořádku. Jinou otázkou je, zda bude Baník zase někdy mentálně i materiálně schopen vychovat nového Baroše či Slončíka?

Mafie. Andělské bytosti ve fotbale nehledejte. Pořád ještě je to scéna stvořená pro pekelníky typu Lubomíra Pučka, který dříve „pomáhal“ třeba Karviné a nyní slouží Baníku. Mohou-li fanoušci jeho majiteli něco vyčítat, je to jmenování tohoto bývalého rozhodčího do managementu klubu. Angažování člověka, v jehož životopise si korupce podává ruku s kluby a firmami v likvidaci a padají hlášky jako „nejsem andílek, ale fungoval jsem v těžké době“, nový Baník zabilo dříve, než se mohl narodit. Ať už jej pro odlehčení nazveme „dělníkem fotbalu“ či „bezbolestnou vrtačkou“, vždy zůstane pachuť, že pořád vládnou staré pořádky. Pokud stále platí, že „rozhodčí jsou jako mafie“, pak se ptejme, na co si hraje Baník, pokud pozval ke spolupráci jejího „čestného“ člena?

Odchovanci. Bohužel, tolik opěvované „Petrželovy děti“ si fakticky nemají kde hrát, a tak klub část z nich bude chtít uvolnit na hostování do jiných klubů. Co jiného zbývá, když byla před sezónou „moudře“ zrušena juniorka a „béčko“ taky už nějaký pátek nefunguje. Jestliže na jaře zkušený kouč náctileté talenty házel bez přípravy rovnou do vody, na podzim jste mladé baníkovce v některých zápasech neviděli vůbec, v jiných spíše střídali. Nejvíce minut z ryzích odchovanců nakonec odehrál dvacetiletý Matěj Helešic, který zasáhl do devíti utkání. Ostatní se na hřiště nedostávali ať už kvůli formě, zdravotní trablům nebo ne úplně adekvátnímu přístupu (!).

Petržela. Zkušený kouč Vlastimil Petržela má specifickou pozici všude, kde působí. Je to dáno hlavně tím, že respektuje většinou jen majitele klubu. S podobným svérázem se holt obtížně jedná. Zvláště když chcete v Baníku prosazovat něco, co fungovalo v Karviné nebo když mu jako Dušan Vrťo občas sháníte jiné hráče, než jaké by chtěl. V klasické hře mnoha kohoutů o vládu nad dvorkem se Petržela logicky nechce dát oslabit tím, že by si nechal mluvit do složení mužstva více, než je zdrávo. Jeho těžká pozice je kromě prosazování vlastního rozumu zřejmě ovlivněna i okolnostmi příchodu do Ostravy, za kterým stál ještě bývalý majitel Šafarčík. Vedení si však na oblíbenou tvář fanoušků i kabiny, která pod ním evidentně maká, zatím brousí zoubky marně. Odvolat „ostravského Fergusona“ totiž není zase tak jednoduché…

Transfery. V euforii po příchodu nového majitele občas i mezi zasvěcenými padala slova o tom, že „se koupí hráči z Plzně“ a liga se ještě zachrání. Jako vtípek to nebylo špatné, ale dneska už víme, že Baník stejně jako v létě hlásí: „získat hráče do druhé ligy je těžké a není to o penězích“. Do Ostravy se zkrátka nikomu moc nechce. Přesto se dá čekat, že během zimy mezi baníkovce nějaké lepší jméno přibude. Baroše ale opravdu nečekejme. Zatím přišel Pekár z Myjavy a objevit se údajně může třeba Jakubov z Varnsdorfu. Zájemců je však více, a tak vyjednavači musejí zabrat, ať se stejně jako v létě neříká, že Baník bere jenom to, co zbylo. Celkově to vypadá, že příchody „žoldáků“ odjinud budou nadále pokračovat a šancí pro vlastní „potěr“ bude stále méně.

Značka. Baník je náš! Tradiční, ostravský, hornický, dělnický, hrdý klub, který kdysi dobýval Evropu a byl „nejlepší u nás“. Žádné nablýskané Ferrari, ale škodovka, kterou může mít každý, jestli si rozumíme? Ať si to chceme přiznat, nebo ne, motor se jí zadrhl už hodně dávno. Silnice brázdila bez patřičného vybavení i servisu, ale vždycky se našli „frajeři“, kteří z ní ještě něco vymáčkli. Však to znáte, byznys kolem fotbalu je na tomto hříšném světě věčný a s ním i náš „Baníček“.

Jestli ho zase někdy bude mít ráda přinejmenším celá Ostrava tak jako kdysi, to dneska nikdo neví. Jeden rok „nového Baníku“ je příliš krátká doba na velké hodnocení. Jisté je jedno. Těžkopádně, ale přece se drápe zpátky nahoru. Napůl zůstává uzavřen v kulisách stařičkých Bazalů, sám ve svém polosvětě s Pučky a jinými rádci, napůl se rozhlíží po světě kolem a hledá naději, že fotbal jde dělat i líp, než tvrdí ti, kteří na něm zdatně parazitují.

Uvidíme. Vize a sliby o budování klubu s důstojným zázemím pro profíky a hlavně mládež jsou hezká věc, jejich úspěch však záleží na kvalitách a společných cílech lidí, kteří je naplňují…