Ambice, proces, identita. Yorick Treille chce ve Vítkovicích znovu nastavit vítěznou kulturu

Na ledě chce tlak, v životě klid. Francouzský trenér Yorick Treille se do Ostravy vrátil s celou rodinou a neskrývanou ambicí dostat Vítkovice zpátky mezi týmy, které jsou ve hře v závěrečných fázích sezony, kdy začíná ten skutečný hokej, jak rád říká.

Yoricku, kdyby vás měli fanoušci z Ostravy poznat víc jako člověka, nejen jako trenéra, co byste chtěl, aby o vás věděli jako první?

Že jsem normální chlap, kterého baví práce v hokeji i život s rodinou.

Když mluvíte o rodině, žijí tady s vámi?

Ano. Přestěhovali jsme se společně. Přestěhovali jsme celou rodinu, dvě děti i kočku. Je to úplně nová kapitola mé profesionální kariéry, i když už jsem tady ve Vítkovicích předtím dva roky působil jako hráč.

Hrál jste tady zhruba před patnácti lety. Když se dnes podíváte na Ostravu, co vám připadá jiné?

Budovy. Je to jako v každém městě, rozvíjí se. Jsou nové krásné moderní budovy, které dřív neexistovaly. Zároveň mám ale pořád pocit, že město neztratilo své lidi, tu svou náturu. V tom mi Ostrava zatím připadá stejná.

Kde se teď vy a vaše rodina cítíte doma? Bydlíte přímo v Ostravě?

Ne, jsme hned za Ostravou. Bydlíme trochu mimo město, na malé vesnici blíž k přírodě. Máme malou zahradu. Je to přesně takový život, jaký jsem chtěl. Myslím, že Česká republika je opravdu dobrá země pro výchovu dětí.

Máte už nějaká oblíbená místa? Třeba kam zajít na pivo nebo na dobré jídlo?

Popravdě jsem ještě skoro nikde nebyl. Jednou jsme si s manželkou vyšli večer ven, byli jsme v restauraci a dobře jsme se najedli. Ale zatím ještě nemám svoje oblíbené místo.

Ale máme to blízko na Olešnou, takže už jsme s dětmi navštívili aquapark. Bylo to moc fajn.

Pojďme ke sportu. Tým Vítkovic znáte jako hráč a teď jste v roli hlavního trenéra. V čem je to jiné? Jaké jsou hlavní rozdíly?

Některé věci jsou podobné, protože nakonec reprezentujete vítkovický hokej. Náplň práce je ale jiná než u hráče. Každý člen týmu, hráči, trenéři i kustodi mají důležitou práci. Všichni jsme rovnocenným dílkem skládačky. Jako hlavní trenér mám větší odpovědnost a beru na sebe zodpovědnost za výkon.

Foto: Vladimír Pryček

Musím tuhle skládačku poskládat, ujistit se, že každý rozumí své roli, a pomoci tomu, aby se z nás stal tým. To je výzva každého týmu na začátku sezony. Je to čest i odpovědnost zastávat tuto pozici.

Když jste dostal nabídku vést HC VÍTKOVICE RIDERA, co bylo důvodem, že jste řekl ano?

Nebylo to neznámé prostředí. Čas v Ostravě jsem si jako hráč opravdu užil a cítil jsem se tu dobře i mimo práci, což je důležité, když sem člověk přivádí rodinu. Mám malé děti, a jak jsem řekl na začátku, Českou republiku vnímám jako skvělé místo pro život i jejich výchovu.

Znám také identitu vítkovického hokejového klubu. Líbí se mi jeho poctivá, dělnická mentalita. Tady v regionu jsou dobří a pracovití lidé, a takoví chceme být i na ledě. Jako hráč jsem tu zažil finále, které jsme prohráli proti Třinci, a pamatuji si to.

Foto: Vladimír Pryček

Teď to beru jako skvělou příležitost. Vítkovice mají velkou historii a velký potenciál odvést dobrou práci a znovu se posunout nahoru. Chceme hrát v době, kdy už ve hře zůstává jen pár týmů, v nejdůležitějších zápasech sezony.

Už jste zmínil, že lidé v Ostravě jsou pracovití, velmi přímí a opravdoví. Je to něco, co se vám na městě, fanoušcích a možná i klubu líbí?

Ano, rozhodně. Jako hráč jsem se s tím dokázal ztotožnit a opravdu mě to bavilo. Když přijdete do jakéhokoli klubu, musíte se podle mě adaptovat a přijmout jeho identitu. Tady mi připadalo přirozené hrát svou hru. Jednoduchou, poctivou a pracovitou.

To se mi na Vítkovicích líbí i teď. Vrátit se sem jako trenér znamená navázat na stejnou identitu. Klub má velkou historii a stalo se tu hodně dobrých věcí. Naším cílem je posunout to o krok dál, ale přitom nezapomenout, kým klub je. To je velmi důležité.

Ve Francii je život často spojený s dobrým jídlem, časem u stolu s rodinou a přáteli, a užíváním si přítomného okamžiku. Je něco z toho francouzského způsobu života, co byste chtěl přinést do týmu nebo realizačního štábu?

Když jste hokejový trenér, prostoru pro podobné věci moc není. Určitě ale chci přinést svoje kvality. Hodně věřím v pozitivní přístup a v to, že každý přináší ke stolu něco svého, protože jsme každý jiný. Právě rozdíly podle mě vytvářejí sílu. Soustřeďme se proto méně na to, v čem nejsme dobří, a více na to, co dělat umíme. Totéž žádám od hráčů. Přináším s sebou to, kým jsem, a také nastavení zlepšovat se každý den. Všichni jsme do určité míry složeni ze svých zkušeností, z míst, kde jsme byli, a z lidí, se kterými jsme se potkali. Můj život vedl přes mnoho zemí a všechny tyto zkušenosti si nesu s sebou.

Ano, vím, že jste hokejově žil na mnoha místech. Ve Francii, Švýcarsku, Německu, v Severní Americe a samozřejmě v Česku. Které místo vás jako člověka změnilo nejvíc?

To je těžká, ale dobrá otázka. Vždycky jsem se snažil plně ponořit do prostředí, ve kterém jsem byl, a opravdu ho přijmout. Všude, kde jsem působil, bylo něco pozitivního. To negativní se člověk naučí nechat stranou. Snažil jsem se vzít si to dobré z každého místa i od každého člověka. Nedokážu proto vybrat jen jedno místo.

Foto: Vladimír Pryček

Užíval jsem si čas v USA, ve Švýcarsku i v České republice. Považuji se za šťastného, že jsem mohl žít na různých místech. Otevírá vám to mysl i způsob, jakým se díváte na svět.

Když máte volný den nebo čas pro sebe, jak ho obvykle trávíte? Je to hlavně čas s rodinou?

Obvykle je to právě čas s rodinou. Děti jsou pro mě novou kapitolou života a jsou ještě malé. V naší práci musíme přinášet oběti. Jakmile začne sezona, volných dnů není mnoho. Teď před sezonou máme alespoň víkendy, které se snažíme užít. Všechno směřuje k tomu trávit čas s dětmi, protože mě během sezony nevidí tak často.

Jak během sezony obvykle začínáte den? Máte nějaké rituály nebo něco podobného? Co děláte ráno?

Obvykle ráno přijdu na stadion poměrně brzy s celým trenérským štábem. Většinou si dám kávu a ujistím se, že je den připravený a každý ví, kam směřujeme. Když je všechno řečeno a hotovo, snažím se také odcvičit si vlastní trénink. Buď před programem, nebo potom, až všichni odejdou. Den rád zakončím s tím, že je připravený i den následující. Pak jdu domů a snažím se být tátou během těch pár hodin, které mi ještě zbývají.

Jak dlouhý obvykle bývá váš den?

Záleží na okolnostech. Běžný tréninkový den začíná tím, že na stadion přicházíme kolem sedmé. Záleží také na tom, jestli jsme se předchozí den vrátili opravdu pozdě. Obvykle končíme někdy kolem čtvrté nebo páté. Je to dlouhý den, samozřejmě, ale patří to k práci, pro kterou jsem se rozhodl. Navíc je to práce, která s vámi zůstává i doma, protože pořád přemýšlíte o dalším projevu, další poradě, další výzvě a dalším dni. A právě to na tom miluji.

Profesionální hokej přináší velký tlak. Co vám pomáhá zůstat v klidu a soustředit se v těžkých chvílích?

V ideálním světě byste po odchodu z práce nechal práci na pracovišti, ale realita je jiná. Hodně mi pomáhají děti. Když přijdete domů, je jim jedno, jestli jste vyhráli nebo prohráli. Pomůže vám to otočit stránku, znovu se soustředit a na chvíli vystoupit z hokejové identity. Zároveň je ale hokej byznys založený na výsledcích, taková je podstata hry. Jsem teď devátým rokem trenérem a postupně sbírám zkušenosti, takže podobné situace zvládám lépe než v prvních letech. Klíčem je držet se plánu, mít dlouhodobou vizi a zůstat u procesu. Když se soustředíte na to, co můžete ovlivnit, na další den, plán a každodenní práci a skládáte dobré dny za sebou, výsledky obvykle přijdou.

Když pracujete s hráči, jak moc se na ně díváte jako na lidi? Na jejich charakter, humor nebo osobnost? Je to něco, co při práci s nimi nebo při výběru hráčů zohledňujete?

Rozhodně. Už jsem zmínil, že jsme každý jiný. Fungujeme různými způsoby a máme jiné vnitřní motivace. Proto je důležité najít u každého hráče ten správný spínač. Samozřejmě existuje velký týmový plán, ale uvnitř něj musíte optimalizovat potenciál a výkon každého jednotlivce. To je výzva a vyžaduje čas. Existují k tomu i metody a nástroje, které můžete použít. Právě tahle část práce je pro mě jedna z nejzajímavějších.

Tým už zahájil předsezonní přípravu. Jaký máte první pocit z hráčů a z kabiny? Je v ní ještě cítit minulá sezona?

Je to proces. Jako tým trénujeme od 4. května a já jsem tady od 20. května, kdy jsem se vrátil z reprezentačního srazu, takže hráče i lidi kolem klubu postupně poznávám. Myslím, že minulost je potřeba poznat, abyste se mohli posunout dopředu. To, co se stalo v posledních sezonách, má dopad na celou organizaci a nejde to jednoduše ignorovat. Musíte to přijmout, ale zároveň jsme teď v procesu, kdy to necháváme za sebou. Je to nový začátek, nová sezona a nová kapitola. Samozřejmě tu jsou určité jizvy z minulosti, které nelze přehlížet, a musíme o nich mluvit. Teď jsme ve fázi, kdy 27. červenec znamenal nový start nového týmu. Od té chvíle zůstává minulost minulostí.

Co je podle vás klíčem k tomu, aby tým minulost uzavřel, poučil se z ní a dokázal ji nechat za sebou?

Je dobré si o tom promluvit. Absolvoval jsem řadu individuálních schůzek s hráči a snažil se poznat hráče i jejich pocity. Pokládal jsem velmi konkrétní otázky, které jsou užitečné pro mě, pro posun dopředu, i pro klub. Mám pocit, že tahle parta si prošla těžkými časy, a ty vás dokážou zocelit. Právě teď vidím tým, který je velmi motivovaný, propojený a má vůli pracovat. Samozřejmě se ukáže až ve chvíli, kdy půjde do tuhého. Jdeme krok za krokem. Klukům říkám, že teď je důležité dát do přípravy maximální úsilí, protože nejdůležitějšími nástroji sportovce jsou hlava a tělo. Právě na obou těchto věcech teď pracujeme pro dlouhou sezonu.

Je váš tým už kompletní, nebo ještě hledáte nové hráče? A pokud ano, kde je potřebujete nejvíc? Jaké role hledáte?

Myslím, že to nikdy není úplně uzavřené téma. Nikdy nejsme hotový produkt. Teď máme pevný základ a tým je v podstatě poskládaný, ale zlepšovat se chceme pořád. Při doplňování kádru byla odvedena dobrá práce a pro tuto chvíli je tým nastavený dobře.

Před lety jste hrál českou extraligu a určitě jste sledoval i zápasy z poslední doby. Co se podle vás v české extralize a v hokeji změnilo nejvíc?

Každá země má svou hokejovou značku a kulturu, ale moderní hokej zároveň způsobuje, že se jednotlivé styly postupně přibližují. Když jsem hrál v české lize, byla to podle mě soutěž s mnoha zkušenými hráči. Za posledních deset až patnáct let ale Česká republika znovu odvedla velmi dobrou práci, což je vidět i na výsledcích mládežnických reprezentací v mezinárodních soutěžích. Do ligy přichází nová energie a mladí hráči. Dnes je tu navíc možná víc než dřív několik silných klubů s velkým finančním potenciálem, které ligu táhnou a mají opravdu top hvězdy.

Foto: Vladimír Pryček

Svou roli hraje i to, že Rusko už není ve hře, takže více špičkových českých talentů mimo NHL působí doma. To je podle mě dobré pro český hokej i pro extraligu, protože silné týmy posouvají celou soutěž nahoru. Už když jsem tady hrál, byla liga velmi konkurenceschopná a nebyl v ní žádný jednoduchý zápas. Dnes to platí ještě víc, každý večer je to bitva.

Jaký hokej byste chtěl, aby ostravští fanoušci od vašeho týmu viděli?

Chceme si vytvářet šance a k tomu musíme dostávat soupeře pod tlak. Chceme být agresivní, rychle získávat puk zpět a ve chvíli, kdy ho máme, si ho udržet. Vítkovický tým i další týmy, ve kterých jsem tady hrál, měly výbornou hru na puku, i když se hokej od té doby změnil. Hokej je vzrušující hra, a je o útoku na branku. Přesně to chceme dělat.

Zároveň jako trenér věřím, že vyhrává i pevná obrana, a ta bude základem naší práce. Je mnoho věcí, na kterých musíme pracovat, ale hlavní myšlenka je být aktivní a iniciativní. Nechceme jen reagovat na soupeře. Chceme mít vlastní identitu.

Jaké jsou hlavní ambice pro vás a váš tým pro příští sezonu?

Míříme vysoko. Jsme soutěživí a v každé soutěži chcete být první, to je přirozené. Realita je ale taková, že v září říká totéž asi všech čtrnáct týmů. Hlavním cílem je pro nás růst. Chci pomoci každému jednotlivci rozvíjet se, protože věřím, že individuální rozvoj přinese i rozvoj týmu. Když půjdeme den po dni a budeme se každý den zlepšovat, výsledky se dostaví. Standardy, o kterých mluvíme, jsou mistrovské standardy. Chceme je nastavovat každý den.

Foto: Vladimír Pryček

Je to sen, vize i cíl. A jakmile si ho stanovíte, záleží už jen na tom, co pro něj každý den uděláte. Nebudeme o tom jen mluvit. Hlavním plánem je dál růst, a zároveň najít způsoby, jak zvládat nepřízeň. Nevíme, co přesně se během sezony stane, ale víme, že těžké chvíle přijdou. Schopnost týmu je zvládnout je tím, co mu umožní dál růst.

Chceme být hned od začátku ve hře o postup do play-off. Hlavním cílem je dostat se ke skutečnému hokeji. Do fáze, kdy zůstává osm týmů, a pak samozřejmě jako každý, pokračovat co nejdále. To jsou zápasy, ve kterých chceme být. Na to se těšíme!